Mockingjay - The boy who was hijacked

16. Kapitola - Na vlnách

Pro EverlarkForever123, protože se na tuhle kapitolu moc těšila :) 

"Bohužel tě nemůžeme pustit do kuchyně, ale dokážeme ti sem dopravit cokoliv budeš potřebovat. Stačí napsat suroviny a všechno dostaneš. Važ si toho, tady ve Třináctém kraji obvykle neplýtváme surovinami na takovéhle věci," psychiatrička Jenny sedí u mé postele a klade mi na srdce všechny podmínky, které musím dodržovat, abych směl upéct dort. 

"Toho si moc cením," odpovídám s křečovitým úsměvem, který vznikl proto, že jsem se pokoušel všemi prostředky potlačit ironii v hlase. Opravdu mě nebaví poslouchat, jaká je to čest získat takové suroviny. Proč by to jako kruci měla být čest pro mě? Já se nežením, jenom dělám svatební dort pro Finnicka a Annie, to oni by měli být poctěni. I když spíš asi ani ne. 

"Za hodinu vám dodám seznam, ano?" Beru si do ruky tužku a papír a začínám sepisovat suroviny: Cukr, mouku, máslo, mléko, vejce, barviva a další a další přísady.  Ve výsledku mi to trvá pouze půl hodiny. Tohle jsou zřejmě věci, které se nezapomínají. Je pravda, že se mi v Kapitolu nikdy nepokusili změnit vzpomínky na dorty. Proč by to taky dělali, že? 

Potom se u mě v pokoji střídají s Delly. Ta je dneska ovšem podivně zaskočená a skleslá. "Co se děje?" sundávám nohy z postele a pokládám si ruce na kolena, abych byl připravený ji obejmout, kdyby to potřebovala. 

"Katniss včera postřelili. Leží v nemocnici, ještě se neprobudila," oznamuje mi nešťastně.

Předpokládal bych, že tahle informace na mě nebude mít žádný vliv, ale překvapuji sám sebe. "Bude v pořádku?" vyhrkávám ze sebe okamžitě.

I na Dellyně tváři vidím překvapení, když tahle slova vyslovím. Ve skutečnosti překvapuji i sám sebe. Cítím, že nějaká část uvnitř mě se o ni bojí a chce, aby byla v pořádku. Tohle uvědomění ve mně ovšem znovu vyvolává podivný zmatek. Positivní a negativní pocity se ve mě momentálně perou a svádí vnitřní boj. 

"Prý ji zachránil Cinnův kostým. Fungoval jako neprůstřelná vesta, takže má přeražených jenom pár žeber. To jsem jenom slyšela, tak nevím, jestli to všechno pravda," sedá si na židli k mé posteli a hlasitě vzdychne. 

Moje tělo zaplavuje úleva. "To je dobře," přikyvuji a na okamžik si prsty promnu spánky. Rozbolela mě z toho všeho hlava. Uvědomuji si, že důsledky Kapitolského mučení začínají mizet, ale o to větší zmatek stále cítím. Už jsem si prakticky jistý, že Katniss není mut. Nemyslím, že by mi chtěla ublížit, alespoň ne fyzicky. Nicméně stále až příliš intenzivně vnímám tu spoustu křivd a polopravd, kterých jsem se od ní dočkal. 

"Prý ti asi za hodinku dovezou všechny potřebné suroviny! Budu ti moct pomáhat? Moc ráda se koukám na to, když zdobíš dorty," na tváři se jí znovu roztahuje upřímný úsměv a ten mě hřeje u srdce. 

"Jasně," přikyvuji spokojeně. "Bez tebe bych to nezvládl," mrknu na ni, seskakuji z postele a váhavě roztahuji ruce. Chci svou dlouholetou kamarádku obejmout. Od Kapitolu jsem ovšem nenechal nikoho, aby se ke mně takhle přiblížil. Musím to ovšem vyzkoušet a Delly je ta, kterou chci obejmout ze všeho nejvíc. 

Na tváři se jí na okamžik objevuje překvapený výraz, ale během další vteřiny vyskakuje ze židle a omotává kolem mě své ruce. I já ji objímám a opírám hlavu čelem o její rameno. To horko lidského těla a síla přátelství je jako elixír života. Bál jsem se, aby to ve mě nespustilo nepříjemnou reakci, ale to se nestalo. Místo toho se mi překvapivě ulevuje. Možná nejsem až takové monstrum, jak si myslím. Pokroky začínají být větší a větší a já ze všeho začínám mít lepší a lepší pocit.