Mafián

12

Od doby co jsem včera obnovila dohodu s Diegem, jsem v hlavě měla jen dvě věci.

První byl neustálý strach o mou rodinu. Přemýšlela jsem nad tím, jak se daří mojí nevlastní matce Jennifer v rukou toho slizouna Salvadora. Přemýšlela jsem nad otcovou zvláštní hlasovou zprávou, byla to poslední, co jsem z jeho úst slyšela. Snažil se nás před Leonovými varovat, ale proč mluvil v šifrách. Odposlouchával nás snad někdo? A proč nás otec nevzal s sebou do USA? Přemýšlení nad rodinou jsem prováděla od prvního momentu, co jsem vstoupila do Diegovy residence. I když jsem si kladla ty správné otázky, nemohla jsem nad tím přemýšlet nikdy moc dlouho. Příliš mě to trápilo a styděla jsem se, že netrpím tolik jako ostatní členové.

To byla moje starost klasická.

Nová starost se týkala rozhodnutí ohledně obnovení dohody s Diegem. Proč, když jsem udělala to správné logické rozhodnutí, se necítím dobře. Bylo to rozhodnutí doopravdy správné nebo jen zbabělé? Snažila jsem se prostě jen utéct od svých pravých pocitů?
Přemýšlí takhle i ostatní lidé? Jestli jo, tak to poteš panbů.

Věděla jsem, že s ním chci být. Ale to by bylo nebezpečné. Neměla jsem k tomu přece jediný důvod kromě toho, jak jsem se s ním cítila. Nebyla jsem zkušená a ihned by nade mnou získal přílišnou moc. Nebo snad ne?

Procházela jsem se po domě, abych zahnala myšlenky na něj. Jenomže to není zrovna nejlepší plán, když je to jeho dům a veškeré vybavení mi ho připomíná.

Nejspíš potřebuju zchladit hlavu. Šla jsem tedy do svého pokoje, do sprchy. Co mi nedošlo je, že ve sprše člověk nemůže od svých myšlenek utéct. Pořád jsem přemýšlela nad tím, jestli bylo správné včera Diega odmítnout.

Věděla jsem, že bych to měla pustit z hlavy a raději připravovat plán večeře s jeho rodinou. Musím přece vymyslet plán, jak dostat Jennifer ven. Najednou mi to došlo. Spojila jsem svoje problémy do jednoho a najednou se mi ukázalo řešení.
Je přece mnohem lepší, abych ten plán řešila s Diegem. Zná rodinnou situaci a skulinky v obraně Salvadorovy rezidence. A ještě lepší bude, když budu mít nad Diegem nějakou moc, když se mi trochu otevře.

A kdy se tak Diego začal chovat? Kdy se mi otevřel? Když jsem se s ním vyspala. Poprvé za mnou přišel a mluvil se mnou úplně upřímně. Můj nápad je vlastně logický. Celá historie je plná panovníků, za které skrz postel rozhodovaly a vládly jejich milenky. Stanu se něčím podobným...

Racionalizovala jsem si své šílené rozhodnutí v hlavě a běžela ke skříni. K mému rozladění jsem mezi oblečením nenašla nic ani trochu svůdného. Dostala jsem ještě šílenější nápad.

Běžela jsem pouze v županu k jeho kanceláři. Plánuju, že rozrazím dveře, shodím ze sebe župan a nahá mu skočím do náruče. Nebude mít ani chvíli na rozmyšlení a pomilujeme se. Pak s ním vymyslím plán, jak dostaneme Jennifer pryč. Díky hormonům, které pohlavní styk uvolňuje, mi Diego rád pomůže a bude jednodušší s ním pracovat.

Před kanceláří jsem se připravila, dvakrát jsem se zhluboka nadechla, abych se uklidnila. A pak jsem uvolnila pásek od županu, abych ho mohla jednoduše shodit. Poté jsem dveře kanceláře rozrazila. Zůstala jsem stát ve dveřích a nechala si splynout župan dolů z mého těla.

Diego stál v okně naproti mě, něco pozoroval a ani se neotočil.
K mému zděšení se ozval ženský křik a já si uvědomila, že můj plán byl sice velmi vášnivý, ale měl jisté mezery. Jednou takovou byla například Maria Ramirezová, jedna z Diegových hospodyň, která právě křičela z plných plic. Rychle jsem sebrala župan ze země a co nejrychleji se zakryla.