Mafián

9

Celá ztuhnu, když uslyším jeho rozespalý hlas. „Mandy, myslel jsem, že mě nenávidíš?" povídá dál rozespale a zároveň překvapeně. Nevím, co mám dělat. Mám zatáhnout za šátek nebo utéct? Co když je i tohle halucinace?
Přitiskne si mě k sobě. Velmi pevně kolem mě ovine jeho svalnatou paži. Nejde se z toho vymanit. Ach bože, promarnila jsem šanci útěku. Teď už mi zbývá jen druhá možnost. Rukou se z jeho sevření dostanu a přesunu ji po jeho těle ke krku, jinak bych ve tmě šátek nenašla. Zachytím cíp jeho "oprátky" a prsty při tom omylem zavadím o jeho čelist. Myslím, že se usmál.

Cítím, jak se vedle mě pohne. A najednou... S neuvěřitelnou jistotou najdou ve tmě jeho ústa ta má a pak mě políbí. Přejede mi mráz po zádech. I když nechci tak pod intimním dotykem jeho rtů pomalu taju. Je to pochopitelné, jsem tak jako tak šílená. Bože, je to první věc za těch posledních pár dní, o které s jistotou vím, že je skutečná. Myslela jsem, že přijdou flashbacky na svatbu nebo strach, ale nic z toho necítím. Mám nad touhle situací totiž kontrolu, stačí zatáhnout za šátek a bude mrtvý. Nebude moc udělat nic, co by se mi nelíbilo. Ale tohle se mi líbí. Bože, moc se mi to líbí. Začnu mu polibek opětovat.

Překulí se na bok a i druhou rukou si moje tělo natlačí na to jeho. Kolize tvrdého zatnutého svalstva a mého měkkého těla mě absolutně vychýlí z rovnováhy. Do polibku mu zasténám. To vychýlí z rovnováhy zase Diega a jeho polibek se stává vášnivějším a naléhavějším.

Je to přece jen hra. Jen se líbáme a já mám všechno pod kontrolou. Můžu to ukončit.

Jednu ruku nechávám na šátku ale druhou putuji po jeho těle a objevuji části, které mi byly do teď skryté. Nechápu, kde se ve mě bere tolik odvahy, když mi normálně dělá problémy i začít s klukama konverzaci. Nejspíš mi bojovat s cudností pomáhá absolutní tma a řídím se heslem, co oči nevidí, to srdce nebolí. Nebo je to tím, že po několika dnech bez odpočinku funguje moje mysl úplně jinak.

Rukou ho hladím, má příjemně hladkou pokožku. Ruku ale vyděšeně zastavím, když si uvědomím, že celou dobu spal pod peřinou zcela nahý a že na mě jeho tělo reaguje.

Najednou oddělí naše rty a převalí si mě pod sebe. Překvapením pustím šátek a zmocní se mě panika. Chytne moje ruce drží mi je nad hlavou. Teď už nejsem pánem situace, on si může dělat, co chce. „Tak to ne, Mandy." řekne a cítím z toho výhrůžku. „To bychom skončili moc brzy." dodá vesele. I když ho nevidím, tyčí se nade mnou. „Budeme si radši povídat." řekne a ucítím na své tváři jeho dech a cítím další příjemné mrazení v zádech. Moje tělo mě zrazuje. Najednou, jakoby si něco zmateně uvědomil, se mě překvapeně začne ptát. „Co tu vůbec.." Spojila jsem naše rty a udusila jsem zbytek jeho otázky v polibku. Ne, nesmí zjistit pravý důvod mé návštěvy. Kdyby věděl, že jsem se ho chystala zabít, zabil by on mě. To je zákon mafie.

Moje ruce drží už jen jednou rukou a druhou začne hladit mojí kůži přes lehkou noční košili. Zastaví se u mých ňader a já polekaně zasténám. Měl by se mi hnusit. Měla bych ho nenávidět, ne? Pustí ruce nad moji hlavou a košili vyhrne až k hlavě, takže mě před jeho intenzivním dotykem vůbec nic nechrání. Začne pusinkovat moje tělo. Mám chuť se rozbrečet, z toho, že jsem ho nezastavila. Sjíždí níž a níž. Rukou se vměstná mezi má stehna. Tohle musí skončit, jen mu musím odvázat ten šátek, hned jak si ho všimne, dojde mu oč mi šlo. A je jasné, že to by neskončilo dobře. Všimne si ho hned, jak vypadne z našeho víru vášně a začne zase přemýšlet částí těla k tomu určenou. Proto musím jednat teď. Rukou naleznu jeho hlavu, právě když začne prstem stimulovat určité místo. Z úst mi vyjde výkřik a ihned si zacpu ústa dlaní a sténám do ruky, zatímco on s pohybem nepřestává. Chtěla jsem mu odvázat šátek, ale tělo mě neposlouchá. Místo toho se snažím si rukama zacpat ústa. Stehna se samovolně od sebe roztáhnou a Diego mezi ně vklestí hlavu a využije svá ústa. Tělo si dělá, co se mu zachce, stehna více roztáhnu, rukou mu vjedu do vlasů. Nekontrolovatelně se třesu slastí. Moje sténání už nejde zastavit a zní celou místností.

Je to nepopsatelný okamžik, prožívám něco co jsem nikdy předtím neprožila, protože se mě dotýká tak, jak se mne nikdo nikdy nedotýkal. V neproniknutelné tmě jsem dezorientovaná, avšak podvědomě tuším, co se bude dít.

Sténala jsem a prohrabovala mu rukou jeho kudrlinky. Bože, slyšíš se vůbec. Hekám tady jako nějaká děvka. Levná hotelová děvka. I když za něco takového ostatní nesoudím, v těle jsem cítila pocit hanby. Já jsem totiž nebyla jen tak ledajaká děvka. Vždyť já tady roztahuji nohy pro lidskou zrůdu. Mafiána. Vraha. Jsem odporná. Pocit neuvěřitelné touhy a znechucení ve mě vzrůstal a já cítila, že vybuchnu. Najednou jakoby můj vnitřní pohár přetekl. Všechno ve mě vybuchlo a já vykřikla Diegovo jméno. Bezvládně jsem ležela a vydýchavala, co se právě stalo.

Nevnímala jsem, co dělá. Diego něco hledal v šuplíku nočního stolku. Ozývalo se šustění. Až po chvíli mi došlo, co to znamená. Ležela jsem v extázi neschopná promluvit. Potřebovala jsem zpracovat nové zážitky. Ale uvědomila jsem si, že ho nechci zastavit.

„Už nikdy tě to nebude bolet, snad jen kdybys to sama chtěla. Rozumíš?" řekne naléhavě.

„Mhm." Zamumlala jsem na souhlas.

Pak naše těla spojil. Trochu to tlačilo a tak jsem mu zarývala nechty do zad. Potěšilo mě uvědomění, že tam šrámy budou několik dní. Ještě pár dní bude poznat, že byl jen a jen můj. Na nějaké primitivní úrovni jsme se propojili. Rytmicky jsme se pohybovali. Cítila jsem touhu, slast a bolest v jednom. Všechny pocity ve mně po nějaké chvíli, potřebovali ven a začala jsem se svíjet v křečích orgasmu. Diego mě následoval. Chtěla jsem se skrýt v jeho náručí, ale on ze mě jeho penis vysunul a šel vyhodit kondom.

Nebyla jsem s to se pohnout a tak jsem ležela ve stejné pozici ve které mě tam zanechal i až když se vrátil. Stejně je tu tma, uklidňovala jsem se. Odhrnul závěs a zahlédla jsem jeho siluetu, ale nyní mi vůbec nepřipadala hrozivá. Vlezl zpět do postele a jemně si mě k sobě přivinul. Položila jsem hlavu na jeho hruď a hlavou jsem se dotkla látky na jeho krku. Já mu ten šátek nesundala?

„Nečekal jsem dnes v noci tak příjemný překvapení." zabručel Diego. Zavrtala jsem hlavu do jeho hrudi, protože jsem se styděla. Naštěstí nemohl vidět, jak moc jsem rudá.

„Ale stejně se musím zeptat, co to mělo znamenat? Jsem zmatený. Proč jsi sem přišla?" zeptal se a chlácholivě mě pohladil po zádech. V jeho hlase bylo tolik emocí jako nikdy před tím. A je to tady. Notnou chvíli jsem byla ticho a užívala jsem si jeho blízkost. Pak jsem dramaticky vydechla a rukou nahmatala cíp šátku. A jala jsem se ho rozvázat.

„Aha." řekl už zase ledově. „Rozumím." Jeho ruka, která mě do teď hladila na zádech, mě pustila.

„Myslím že bys měla jít. Je očividné, že si ani jeden z nás nevěří." dodal a jemně mě od sebe odstrčil.

Zvedla jsem se a šla tiše pryč. Co jsme měla dělat? Měl pravdu. I přes toto zakončení jsem se cítila krásně, zasněně až omámeně. Moje tělo stále bylo až neuvěřitelně uvolněné.
Pořád omámená jsem se domátožila do svého pokoje a povalila se do postele. Cítila jsem se šťastná jako blecha a nad situací nijak nepřemýšlela, to přenechám zítřejší Mandy. Jen co jsem ulehla do postele, jsem usnula. A po velmi velmi dlouhé době, jsem neměla žádné noční můry.