Mafián

7

Otevřela jsem v panice oči. Musela jsem mít strašný sen, ale napamatovala jsem si ho. Byla jsem jen k smrti vyděšená. Rozhlédla jsem se po pokoji, byla ještě noc. Ve velikém okně jsem měla výhled na hvězdné nebe. Odvrátila jsem hlavu od okna a zaregistrovala pohyb. U rohu mé postele stál muž. Zaječela jsem. Diego. Ve stínech jsem viděla jen jeho hrozivý obrys, ne že by byl přes den méně hrozivý. Dal se do pohybu a odešel z místnosti pryč. Nic mi neřekl, ani nevysvětlil. Prostě odešel. Tváře jsem měla vlhké, nevěděla jsem však, jestli jsem brečela teď nebo ze spaní.

Po této zkušenosti už jsem nechtěla usnout. Došla jsem k názoru, že mě probudila moje intuice. Diego mi chtěl provést něco strašného, ale moje podvědomí to nějak ucítilo a donutilo mě se probudit.
I když jsem toužila si odpočinout, nemohla jsem si dovolit zamhouřit oka. Kdo ví, co by se stalo, kdybych ho křikem nevyhnala z místnosti.
Takové myšlenky jsem měla celou noc, až když se ráno ozvalo zaťukání na dveře, přestala jsem být ukrytá v hloubce mysli.

„Dále, Diego." Jakoby v noci ťukal, tak proč se s tím přes den otravuje?

Do místnosti vešla Ana Gomezová, ta mladá kuchařka se zjizvenou tváří „Dobré ráno, Mandy, Diego už tu není, někam pracovně odjel. Co budete chtít k snídani?"

„Většinou nesnídám, ale ráda bych si dala čaj."

„Zase bílý?" zeptala se Ana. Tmavě hnědé vlasy měla sčesané do vysokého ne tak docela precizního drdolu, z nějž ji vypadlo několik pramínků.

„Raději zelený." odpověděla jsem. Chtěla jsem vyzkoušet všechny druhy. Nu což, je to jediná věc, co mi může pobyt tady zpříjemnit.

„Mohu ho udělat i ledový, dnešní ráno je docela horko." pokračovala Ana.

„Ne, děkuji." odpověděla jsem. Miluju pít teplý čaj v horkém počasí. Je to víc osvěžující než cokoliv ledového.

Připravila jsem se a došla do jídelny. Ana zrovna v rukou nesla tác s čajem. Posadila jsem se a zeptala se jí, jestli nechce zůstat v jídelně se mnou. Nechtěla jsem zůstávat sama se svými myšlenkami a chtěla jsem z Any získat nějaké informace.

Pracuje pro Diega věrně už dlouho a musela si s ním prožít strašně věci. A já mu chci aspoň trochu rozumět.

O člověku se nejvíce dozvíme právě od jeho nejbližších. Já bažím po tom vědět o něm co nejvíce. Prostě mě fascinuje. Je to přece logické, pokud chci vymyslet plán, jak od něj utéct. Vlastně... už nemusím vymýšlet plán útěku. Z nějakého důvodu mi chce Diego pomoct. Vážně mě mate a to je hlavní důvod, proč Anu musím vyzpovídat.

„O čem byste si chtěla povídat?" zeptala se mě zdvořile Ana po chvilce ticha.

„Tak zaprvé chci, abys mi tykala." řekla jsem.

„Pokusím se, madam." Usmála se na mě a jizvy v obličeji jí přitom zkrabatěly.

„Říkej mi prostě Mandy. " Nechtěla jsem, aby mi říkala madam. Vzala jsem do rukou konvici a nalila si čaj.
„Jak si se sem dostala? Jak se člověku stane, že začne pracovat pro ..." Mafii? Zločince? Amorální zrůdy? Dlouho jsem mlčela, protože jsem hledala správná slova, která by jí neurazila. „Diega."

„Je to zajímavý příběh. Vlastně původně pocházím ze vzdáleného vnitrozemního města. Leonovic rodina tam však řešila nějaký byznis a já se stala svědkem zločinu. Matteo, Diegův mladší bratr, mi nabídl místo u něj a já přijala. Po nějaké době o mě ztratil zájem a místo mi nabídl Diego. U něj jsem od té doby a nemůžu si stěžovat." V jakékoliv jiné komunikaci by byla poslední věta jen řečnický obrat, věděla jsem však, že u Diega si opravdu stěžovat nemůže, jinak jí ublíží. Zadívala jsem se na křehkou Anu. Z normální dívky se stala členkou mafie, stejně jako já. Já mám ale v plánu s Jennifer utéct. Nikdy bych s nimi nespolupracovala.
„Chci se tě na něco zeptat, ale nevím jestli můžu." Odhodlávala jsem se.