Mafián

11

Ani bych se nedivila, kdybych se právě nacházela v pekle. Seděla jsem ve svém křesle a upíjela čaj, zatímco Michelle dominovala konverzaci. Michelle je moc milá dívka. Možná až příliš milá. Podezřele milá a zároveň hezká. Určitě má něco za lubem. Popisovala nám vtipné příhody, co se jí staly na cestách po Mexiku. Byla skvělá vypravěčka a několikrát jsem se přistihla, jak se směji a to přesto, že jsem měla špatnou náladu.

Dozvěděla jsem se o ní hodně věcí. Je to herečka, která teď žije v New Jersey. Ale před pár lety žila tady v Mexiku. Tehdy byly s Diegem chvíli spolu. Nyní jsou přáteli, ale dlouho se neviděli. Poslouchala jsem s vděčností, že se o ní i o něm něco užitečného dozvím. Ona se však pokusila do vyprávění několikrát přinutit i mě. Ptala se mě na spoustu otázek, já jsem ale odpověděla většinou suše snažíc se neprodlužovat debatu déle, než je nezbytně nutné.

Když řekla, že si musí jít odskočit, myslela jsem, že konečně budu mít chvíli volna na vydechnutí, jenže to se nestalo. Zapomněla jsem na největší hrozbu vůbec, Diega, který se mnou chtěl už od rána věci vyřešit.

Konverzace kterou začal se však vůbec netýkala nás. „Michelle je vážně vtipná, viď?"

„Mhm." Zmohla jsem se na jednoduchý souhlas, který jsem v poslední době využívala až nějak příliš často.

„Cos jí o nás řekl?" zeptala jsem se na oplátku já jeho.

„Nic moc, proč?" odpověděl Diego.

„Já jen, že jsi říkal, že nemůžeme nikomu z mafie věřit. Chvíli byla s tebou, tudíž byla součástí mafie." vysvětlila jsem mu, proč jí nevěřím. Byla jsem celou její návštěvu rozmrzelá z toho, že bychom přece neměli jen tak někomu ukazovat naší pravou tvář. O tom to bylo. Žádný další důvod má rozmrzelost neměla. 

„Ne, jestli někomu můžeme věřit, že má nejčistší úmysly, tak je to ona." snažil se mi vysvětlit.

„Hhm." zahuhlala jsem frustrovaně a nevěděla jsem přesně, co má ten neidentifikovatelný zvuk znamenat.

„Mandy, ty snad žárlíš?" zeptal se upřímně překvapeně. Byla jsem najednou strašně rozladěná. Ale nic jsem mu neodpověděla, protože Michelle se vrátila do místnosti.
Vážně jsem nežárlila, jen mě přece překvapilo, že o svojí ex mluví jako o někom s nejčistšími úmysly. To je prostě zvláštní.

Takhle přece člověk o svoji ex nemluví, ne? Proč by se jinak rozcházeli, když je tak perfektní? Chápu, že s ním by ona nechtěla být, ale nevypadá to, že by k němu chovala nějakou zášť, ba přímo naopak.

Michelle se s Diegem začala bavit o nové divadelní hře, ve které bude hrát. Já jsem je ale nemohla poslouchat, protože mi to všechno začalo docházet.

Celou tu dobu se mě snažili manipulovat?

Už vím, co tu bylo od začátku podezřelé. Snažili se mě přimět, abych žárlila a kývla na to, abychom s Diegem...abych zase udělala to, co včera...nebo předevčírem, nevím jestli se ten den počítá, když jsem ho prospala.

„Diego, můžeme jít na chvíli vedle? Chci, abys mi něco vysvětlil." zeptala jsem se ho. Bylo mi jedno, že jsem jim skočila do konverzace. Oni byli ti, co si tu se mnou celou dobu hráli, já tudíž nemusím dbát na pravidla slušného chování.

„Nemůžeme to vyřešit tady? Nemívám před Michelle tajnosti." řekl s úsměvem na rtech Diego.

„Tak tedy dobrá. Můžete mi vysvětlit, jestli jste si vážně mysleli, že vám to projde? Že jsem tak hloupá? Že uvěřím, že je jen shoda náhod, že potom, co se spolu... sblížíme a já ráno ještě nejsem připravená o všem mluvit, se tu objeví tvoje ex, o které jsi mi nikdy předtím neříkal. Ale jakoby náhodou ji přede mnou vychvaluješ, jenom abych žárlila a uvědomila si, o co "skvělého" můžu přijít." řekla jsem nešťastně. Oba dva na mě třeštili oči. Možná jsem si to vymyslela, možná vážně žárlím. Najednou jsem se necítila, že mám pro taková osočení dostatek důkazů. „Pardon, asi bych měla jít. Ráda jsme tě poznala, Michelle." kývla jsem hlavou směrem k jeho ex a rychle jsem odešla do svého pokoje.