Mafián

24

Vycházím zrovna ze sprchy. Maria tu se mnou byla celé odpoledne a pomohla mi se trochu uklidnit. Trošku se stále děsim, když vidím, do jakého stavu jsem se dostala. Byla bych si schopná ublížit? Bylo to už dlouho, co jsem se zhroutila a při dnešním odpoledni s Mariou jsem si uvědomila, jaké následky má na mě pobyt tady. Bojím se sama sebe. Ta Mandy, kterou jsem byla před terapiemi, tam někde stále je.

Leknu se, když ve dveřích koupelny stojí Diego. Má mokré vlasy z moře. „Co je to tady cítit?" zeptá se. V jeho hlase neslyším hněv, to je dobře. Moře ho zase jednou uklidnilo.

Konečně jsem si odbarvila odrůstající kořínky. Cítila jsem se o poznání lepe. „Odbarvovač vlasů. S Mariou jsem měla konečně trochu času věnovat se péči sama o sebe." odpovím nejistě.  Opatrně bruslíme kolem sebe. Ani jeden nechce toho druhého naštvat nebo neví, co od něj přesně čekat.

„To je dobře." řekne a zvedne jeden koutek.

„Diego, mohl bys teď prosím odejít. Chtěla bych se osušit."

No, právě proto se..." nešťastně vydechne a pak poodejde pryč do mého pokoje. „Chci se ti omluvit. Přehnal jsme to. Říkal jsem věci, které jsem tak nemyslel. " 

Maria říkala, že se mi přijde omluvit. Asi ho sem poslala, protože jinak si jeho nesmyslnou změnu nedokážu vysvětlit. Přehodim přes sebe volné šaty.
„Dobře, Diego, splněno. Omluvil ses můžeš jít." řeknu sarkasticky, když vycházím z koupelny.

Chytne mě a přitáhne si mě k sobě. „Ne, musím ti všechno vysvětlit. Je mi jedno, jestli jsi špion, Bože, jestli jím jsi, tak jsi ten nejriskantnější a jestli ne, tak jsem se choval jako monstrum." Všimne si, jak jsem ztuhlá a pustí mě. „Nechtěl jsem tě vyděsit. Ať je to, jak chce, pravdu si zasloužíš."

„Chceš mi říct celou pravdu? A kde se s něčím takovým začíná." Řeknu ledově.

„Takže mě vyslechneš?"

„Jsi překvapený?" Byla bych hloupá, kdybych si ho neposlechla. Mám konečně možnost něčemu rozumět. To, jestli tomu budu věřit, závisí na tom, co mi řekne.

„Normální žena by mě už za tohle všechno dávno nenáviděla.
Nevim, proč mi pořád odpouštíš a cítím se....hned, jak jsi mi vešla do života, nic nevycházelo podle plánu. Nezasloužím si, abys mi odpouštěla a kryla záda." To, co jsem viděla před sebou, byl Diego, který upustil hradby. Už ví, že nejsem špion. Netušila jsem ale, co mě čeká.

„Neudělal jsi nic strašného."

„Tvůj ote..." zastavil se. A chytil si kořen nosu.  „Potřebuješ trochu sebelásky, spoustukrát jsem ti ublížil, Mandy, nedávej to na lehkou váhu. Víš, kdybych potkal chlapa, co ti udělal půlku toho, co já tobě... zabil bych ho. " řekne smrtelně vážně.

„Diego, já ti nerozumím? Vždyť mě nenávidíš?"

„Ne, Mandy." Řekne a přitáhne si mě znovu do obětí. Jsem z toho překvapená. Pevně mě stiskne, věnuje mi letmý polibek do vlasů a pokračuje. „Promiň, že si se tak vůbec cítila. Strašně jsem se o tebe bál. A nevěděl jsem, co dělat. Nechci už nikdy nikdy nikdy, abys pro mě takhle zbytečně riskovala". Šeptá do mých vlasů, ale dobře ho slyším.

Jeho obětí je omamné. Chlácholí mě a ukolébává. Mohla bych se tomu poddat. Jednoduše se nést na vlnách jeho bezpečné blízkosti. Ale neměla bych. Mandy, probůh, postav se za sebe. Nechci se přece znovu dostat do stavu jako před pár hodinami...On ti ublížil? Ano, má pravdu, spoustu krát ti ublížil!

Nerada se od něj odsunu. Řeším problémy jako dospělý jedinec. „Diego, ublížil si mi a taky pomohl. Udělal jsi pro mě hezké věci a hned po tom jsi ... mě zradil. Dělá mi to v hlavě zmatek. Myslím, že máš pravdu, potřebuju vědět víc."