Prophecy / Dramione

3. Kapitola

Draco byl stále naštvaný. Na sebe, na slib, na Grangerovou, úplně na všechny. Kvůli nějaký podělaný věštbě má zničený život. Jasně, má v plánu si dělat co chce, a nebude se nechávat omezovat ale pořad v podělaných papírech bude mít ženu. A zrovna ji Mudlovskou šmejdku, jak vedle ni asi muže vypadat?
Vlastně mu ani tolik nevadilo to ze byla mudlorozená, to vadilo otci a on s tím byl vychovaný, takže ano opovrhoval tím, ale hlavní důvod bylo to ze je to proste ona. Nenáviděli se, ona jim neustále opovrhovala, všechny holky na které mrkne jsou na měkko a ona je úplně jiná. Tím mu možná tak vadila. Byla to nejlepší kamarádka Pottera a toho idiota Wesleyho, kterého z celého srdce nenáviděl. A aby toho nebylo málo tak ona byla uznávaná, známa, moudrá a válečná hrdinka!
Draco byl úplně na nervy, tolik myšlenek měl v hlavě, všechno se mu to tam míchalo. Nejradši by někam odjel ale na to by ministerstvo asi nereagovalo kladně...

„Draco.." Ozvala se jeho matka a tím ho vytrhla z myšlenek. Jen se na ni podíval s otázku v očích

„Nechceš se jít podívat na ten váš nový dům? Určitě je hezky a prostorný, co myslíš?" Usmála se na nej a nad slovem váš si musel odfrknout. On má něco co patří i Grangerova, neuvěřitelné. Nechtělo se mu, nechtělo se mu vůbec nic. Ale po dlouhém naléhání matky, která dům chtěla vidět, se tam s ni vydal. Alespoň bude spokojená, to bylo jediné plus tohohle všeho...Svou matku miloval, věděl ze by pro něj udělala všechno a vždy chápala, byla velmi laskavá a vznešená...

-

Hermiona seděla ve své nové kanceláři na ministerstvu, byla tady už půl měsíce. Hned jak skončila škola a hned jak mohla se šla ucházet o místo. Samozřejmě ze jí ho dali. Bylo jí to i přislíbeno za všechno co udělali pro kouzelnický svět. Zrovna v té době hledali vedoucího pro odbor pro dohled nad kouzelnými tvory. Hermionu překvapilo ze to místo dostala ale měla radost. Chtěla pracovat na ministerstvu, bavili ji papíry, knihy, organizace, schůzky a pomáhat všem kouzelným tvorům. Bylo to přesně pro ni a kdo ví kam to ještě dotáhne, doufá ze co nejdál....

Hermiona si pročítala papíry, bylo spousty změn a novych věci kvůli následkům války, všechno je potřeba srovnat. Zapomněla na nějaký slib a na všechno. Teď to byla proste Hermiona Grangerova, vždycky to bude Hermiona Grangerova, nikdo jiný.
Myslela si ze bude mít cely klid to se ale spletla jen co uslyšel nějaké hlasy které šli z kanceláře její sekretářky. Snažila se to neřešit, jenže ve chvíli kdy se její dveře otevřeli a stal tam on, tak se zamračila a v duchu ho proklínala tak ze by byl už desetkrát pohřbený, nechtěla ho vidět ani se s nim bavit.

„Co chceš?" Zamračila se na nej okamžitě
„Nemůžu navštívit svoji manželku" ušklíbl se, bude ho bavit ji provokovat, tak jako všechny ostatní. Hned co sem vešel ucítil příjemnou vůni po vanilce, květinách a nově vybraného prádla, lhal by kdyby řekl ze se mu ta vůně nelíbí. Byla příjemná a neštiplavá...
Ona nad tím jen pozvedla obočí ale její výraz se jinak nezměnil.

„Co jsi o mě řekla za kraviny tomu skřítkovy?" řekl ostře v zápětí s kamenným výrazem...
„Nic" pokrčila rameny
„Nelži Grangerova" rozešel se ke stolu a ona se v obraně postavila, nad tím se ušklíbl
„Nelžu" řekla odhodlaně...no možná si včera s Mlokem popovídala aby se ji ulevilo, nechtěla už zatěžovat svoje přátele...ale neřekla nic hrozného, snad.
„Tak mi vysvětli proč se mě ta potvora boji, koukají na mě jak na zrůdu, nikdo se na mě takhle koukat nebude" řekl chladně tak že by se i okna venku zamrazila. I Hermioně naskočila husí kůže...
„To je tvůj problém" zamračila se
„Neser mě, nejsem žádná zrůda aby se na mě takhle někdo Koukal je ti to jasný?!" Procedil skrze zuby
„Jsi si jistý?" Zamumlala si pro sebe ale i tak to slyšet
„Co jsi řekla?!" Zeptal se ostře a v očích se mu zablýskla zlost, tolik mu vadila.  
„Očividně jsi slyšel a teď jdi" rozkázala mu
„Kdybych mohl ta tě na místě prokleju, takže o mě přestaň říkat špatný věci komukoliv jasný? Ty mudlovská šmejdko" zamračil se a propaloval ji pohledem. Neměl v plánu to říct, proste to z něj vyletělo. Všimnul si ze to nečekala, a i když se snažila zachovat kamennou tvar tak její oči bolest neskryli
„Vypadni Malfoy" řekla chladně a automaticky si položila ruku na svoje předloktí kde měla svou jizvu. Nad tím se Draco zarazil, na tohle úplně zapomněl. Do konce života byla označena tím oslovením díky jeho tetě, do konce života se na jejím předloktí bude rýsovat to slovo, slovo kterého se nezbaví.
Nevěděl proč ji tak řekl, je dospělý a tuhle nadávku používal jako dítě, proste z něj vyletěla protože jeho nervy už byly dost slabé.

„Malfoyi?" Ozvalo se ode dveří, oba tam rychle stočili svůj pohled, který ji padnul na její dva nejlepší přátele. Draco si hned odfrkl.

„Co tu děláš?" Zeptal se ostře Ron a propaloval Blonďáka pohledem, vzpomněl si ze zrzek ma vlastně slabost pro Grangerovou co?

„Šel jsem navštívit manželku Wesley" ušklíbl se na nej Draco a vydal se k odchodu. Všechny nechal zmateně, ublíženě nebo naštvaně za sebou a opustil její kancelář. Tohle ho bude bavit...

-

„Tak co? Jak to snášíš manželi?" Uchechtl se Blaise, který byl na návštěvě na Malfoy Manoru a společně popíjeli obnovou Whiskey
„Neříkej to Zabini a nijak, nehodlám se omezovat" řekl Draco naprosto chladně
„Jasný no chápu" kývl jeho kamarád který s nim soucítil ale zároveň mu to přišlo hrozně komicky a vtipný
„Nechápeš" zamračil se Draco a vzpomněl se na Grangerovou a na její jizvu. Tenkrát na Malfoy Manoru když slyšet její křik a viděl její možná největší bolest v životě tak ho to opravdu netěšilo....