Prophecy / Dramione

32. Kapitola

Draco se včera vrátil pozdě v noci naprosto unavený. Mísili se v něm všechny pocity bolest, zlost, strach...všechno. Ani to nedokázal rozeznat. Mrzelo ho i to ze se předtím stihli pohádat a ona je teď někde, jen Merlin ví kde, s těma Psychopatama a s myšlenkou na jejich hádku ve které byl dokonale bezcitný a teď toho litoval...

Bylo osm hodin ráno a Draco už byl opět v kanceláři kde byly i včera. Byly tam dva bystrozoři a Potter. Který na něj hned otočil jako by na něho cekal, jenže on opravdu cekal

„Malfoyi" vydechl Harry když k němu došel
„Pottere?" Řekl chladně blonďák bez jakýkoliv citu
„Em...vím že ti na ni záleží Malfoy a-" začal Harry a vůbec nevěděl co má vlastně říct, v hlavě to měl dokonale nacvičené ale teď to neslo ven
„Nevíš vůbec nic Pottere" odsekl mu Draco
„Nebyl by jsi tady kdyby pro tebe nic neznamenala" řekl Harry a Draco ho zamračeně propálil pohledem. Zdál se mu Potter nějaký moc chytrý.
„Přišel jsi mi říct tohle?" Pozvedl obočí blonďak
„Ne, přišel jsem ti nabídnout mír, nehodlám se s tebou přátelit ani nic, ale najít Hermionu je pro nad oba priorita číslo jedna a tohle tomu nepomůže" zamračil se Harry. Draca to překvapilo, což nebylo přes jeho kamennou masku znát. Spíš by tohle měl říkat Wesley, který pořad měl něco v té své hubě!
Pottera neměl rad ani trochu a tohle bylo pod jeho úroveň...

„Fajn" procedil skrze zuby Draco a když mu Potter nabídl ruku, tak si s ním potřásl na změní míru. Dělal to jenom kvůli ní, jen kvůli ní. Jinak by ho klidně proklel i když před nim na radě je ještě Wesley, ten ho sere víc.
Harry hned potom bez jediného dalšího slova odešel na svoje místo, na které si sedl. Za což byl Draco rad, nehodlal se s nim bavit. Nejradši by se nebavil s nikým. Zloba která v něm momentálně hořela, se mu nedařila nějak uhasit a jeho nervy byly na pokraji.

Z jeho myšlenek, ho vytrhl přicházející Minitr a hlavní bystrozor, za nim šel pak zbytek i ten podélný Wesley a všichni si sedli na svá místa

„Pane Malfoyi" ozval se Kingsley a Draco k němu znuděně zvedl pohled
„Mám na vás prosbu" vydechl
„Jakou?" Pozvedl obočí blonďak a nejradši by se vůbec neptal ale on by mu to asi jinak neřekl
„Hermiona by se teď v podstatě dala prohlásit nezvěstnou a v takových případech, by to měli vědět rodiče..." začal Kingsley. Nad tím ze je Hermionu 'v podstatě' prohlásil za nezvěstnou se Draco zamračil. O všem když uslyšel ten zbytek tak se mračil ještě víc. Moc dobře věděl kam se tím snaží mířit

„Je to vaše žena, měl by jste to být vy. Kdo za nimi půjde. Je to vaše povinnost a klidně se přivede sem" dodal Kingsley a díval se mu do oči. Draco cely radosti bez sebe ho propaloval pohledem. Vážně teď po něm někdo chce aby šel do mudlovského světa, za rodiči své ženy, které o tom nemají zřejmě ani tušení a řekl jim ze jejich dcera byla unesena smrtijedy a je nezvěstná? Nebo co jako, rozhodne nechci jít mezi mudly! Sice jimi už neopovrhuje ale není to nic pro něj. At si hezky přijdou sem...

„Jestli jste nějak výrazně proti, tak pan Wesley to udělá ale myslím ze by bylo na místě aby-" začal Ministr opět když viděl jeho pohled
„Udělám to" skočil mu Draco do řeči hned co slyšel jméno toho zrzka. Radši tam půjde než aby tam šel on a kdo ví co by jim řekl a navíc byl nuceny sám sebou tohle všechno udělat...kvůli ní

-

Hermiona celou noc nespala, byla ji zima, zápěstí ji bolelo, myšlenky se ji neustále točili v hlavě a strach nějak nezmizel. Chtěla pryč.

Z jejich myšlenek ji opět vytrhlo cvaknuti dveří a do vnitř vešel Dorian s Lucisusem.
Hnědovláska se I hned napnula a ztuhla, hluboce se nadechla a projel ji mráz po zádech strachem
„Lucius chce s tebou mluvit" řekl znuděně Dorian
„Nezabij jí prosím tě" dodal směrem k blonďatému muži jakoby nic a hned na to opustil jejich pokoj. Hermiona se strachem dívala do jeho oči a čekala co se bude dít

„Takže vy jste pošpinila náš rod, jaká drzost" začal chladně a propaloval ji pohledem
„Nebyla to moje vina" bránila se odhodlaně ale její hlas byl i tak slabí
„Nebelvír...za každou cenu odvážný a odhodlaný...ale nemyslím si ze jste v situaci kdy by jste mohla mluvit" zamračil se na ní hned a ona jen polkla
„Můj syn by si nikdy nevzal Mudlovskou šmejdku. Je to pod jeho úroveň a urážka mého rodu" řekl nebezpečně, udělal krok k ní a ona instinktivně couvla ale už teď cítila ze v dalším kroku ji bude bránit zeď. Slova Lucisuse ji utkvěla v hlavě...Nikdy by si nevzal Mudlovskou šmejdku....

„Je mi jedno co hraje za hru ale takhle to pokračovat nebude. Draco se rozvede, a s vami už nebude mít nic společného...pokud přežijete" ušklíbl se na ní
„Nerozvede, jsme-" začala Hermiona odhodlaně, jenže v tu chvíli byly umlčena fackou na její tváři. Prudce sykla protože prsten na jeho ruce ji rozsekl kůži, cítila krev. Bolestivě se podívala na muže před sebou a držela se za tvar, její oči byly skleněné a snažila se udržet slzy.
On ji pouze sledovat s nenávisti a nechutností

„Jsem rad ze jsme si promluvili" řekl chladně, otočil se a vydal se pryč. Hermiona neměla sílu nic říct, ani nechtěla a hned co uslyšela cvaknuti dveří. Sjela po zdi na zem a nechala téct slzy po tváři.
Chtěla pryč, chtěla domu. Cítila se slabě, bezmocně a prázdně. Neustále slyšela v hlavě jeho hlas a ty slova...Můj syn by si nikdy nevzal Mudlovskou šmejdku....Věděla ze to není pravda, doufala ze není. Pocítila divný pocit na hrudi...Chyběl jí, chtěla domu...

-

Draco s kamennou tváři seděl v kanceláři Ministra a oba dva čekali až jsem dorazí Hermionini rodiče.
Vůbec nevěděl co jim říct a jak budou reagovat.

Z myšlenek ho vytrhlo zaklepaní a když Ministr dotyčného vyzval dal, tak se v kanceláři objevili dvě osoby. Žena s tmavými vlasy a ofinou a muž se světlejšími vlasy, oba byly docela elegantně oblečení ale nic extra.
Všiml si jak na nej oba rodiče překvapeně zamrkali, nad tím pozvedl obočí

„Dobrý den...pani Grangerova, pane Grangere" postavil se Ministr aby se pozdravil což Draco udělal taky ve stejnou chvíli, byl přeci dobře vychovaný.
„Dobrý den pane Ministře" usmáli se na nej rodiče ale v jejich očích úsměv rozhodně nebyl
„A.." otočili manžele zmateně a muže s bílými vlasy a kennou maskou
„Vím ze jsem řekl že soukromí rozhovor pouze mezi námi, ale tohle pan Malfoy tady musí být a ma na to plné právo...Je to manžel vaši dcery" vydechl Kingsley, bylo vidět ze oba dva byly zmatení. Překvapeně se otočili z Ministra na Draca
„Dobrý den" podal jim Draco ruku a oni mu jí nepřítomně podali také. Dívali se na něho jako by před nimi stal voldermost, kterého samozřejmě nikdy neviděli
„Manžel?" Vydechl se pan Granger a pani Grangerova ho překvapeně sjížděla pohledem...
„Ano" vydechl Draco a snažil se chovat ne tolik jako Malfoy
„Pan Malfoy a vaše dcera se museli vzít protože tak předurčila mocná věštba, nemohli jsme nic riskovat. Nebojte o nic jste nepříliš pouze splnili neporušitelný slib v podobně svazku" vysvětlit rychle Ministr zmateným rodičům
„Jak...dlouho?" Vydechla její matka
„Já se omlouvám ale máme důležitější věci co vám musíme říct" zamračil se Draco, protože tímhle rozhodne nechtěl ztrácet čas. Jeho Grangerova byla někde, neví kde, pravdě podobně s jeho otcem a slizkým Dorianem který se po ni bude určitě plazit...A ano je jeho...