Prophecy / Dramione

39. Kapitola

Hermiona od rána byla cela zamlklá, neustále přemýšlela. Tolik ho milovala ale zřejmě i on miloval ji a svým chováním dával najevo že mu na ní záleží, ale stále tam bylo ALE....Nebyla si tím jistá. Nechtěla se zamilovat špatně a cítila ze to není špatně, ze to tak má být ale stále v sobě měla nejistotu...

„Grangerova" ozval se Draco když přišel do obýváku
„Neboj hned zmizíme" řekla chladně Hermiona která seděla na gauči a na klíně ji spokojeně ležel malý černý kocourek. Draco se nad tím tonem zamračil.
„Jestli ti to udělá radost tak si ho nech, já to přežiju" řekl chladně Draco, a sám se divil co všechno je schopny pro ní udělat. Ona k němu hned zvedla své překvapené oči a musela se pro sebe pousmát
„Vězně? Nebojíš se ze tě nakazí?" Pozvedla obočí
„Grangerova nech si to nebo si to rozmyslím...a do mého pokoje chodit nebude" řekl ostře Draco s rukama v kapsách
„Děkuju" usmála se na něj Hermiona. Věděla ze v něm jsou city jen je nedával tolik najevo a taky věděla že tohle udělal kvůli ní.

„Kam jdeš?" Zamračila se když mávl hůlkou a přivolal si černý kabát. Ona sedí doma a nudí se, místo toho aby byla v práci a on pořad někam chodí
„K Blaisovi, musíme něco vyřešit" řekl ji jakoby nic a kabát si oblékl. Chtěl s nim probrat jí. Nechtěl ji ztratit ne teď když dokázal dojít tak daleko a navíc stejně spolu budou muset být do konce života pokud se věštba nezmění.
Potřeboval s nim probrat prsteny. Přemýšlel. Pořad jenom přemýšlel, ty prsteny by ji mohli dokázat ze ji opravdu miluje. Nechtěl k ni být pořad tak chladný ale měl to v sobě a nedokázal se jen tak otevřít a říkat sladké řeči. Na to ani nebyl ale je schopen ji dat všechno...

-

Byla asi 6 hodiny večer a Draco se pořad nevrátil. Hermionu už tu vážně nebavilo a čím déle byl pryč tím více se bála co kde děla, co když zase někde potkal Astorii? Nebo to přehnal s Alkoholem? Nebo cokoliv? Byl by vůbec ji schopny podvést? Zvlášť teď když ji sám řekl že ji miluje? Je to přeci jen Malfoy, u nej člověk nikdy neví....

Z myšlenek ji vytrhl zelené plameny, ze který vylezl blonďák o kterém přemýšlela, nevypadal ze by měl v sobě nějaký alkohol

„Jsem neodolatelný Grangerova?" Ušklíbl se na ni když si všiml jak ho sleduje. Ona se i hned zamračila, jeho ego je zřejmě stejně velké jako Historie Bradavic

„Obleč se" rozkázal jí a ona pozvedla obočí
„Proč?" Nechápal Hermiona
„Někam tě vezmu...a nebo můžeš sedět doma" ušklíbl se na ní vítězně, protože věděl ze ona rozhodne sedět doma nebude. Brunetka ho podezřívavě sjela pohled a vstala z gauče

„Nevěříš mi?" Pozvedl obočí a došel až k ní.
„Musím věřit" řekla upřímně, kdyby mu nevěřila nemilovala by ho, nechtěla by být s ním a vracet se do jeho teplého objetí.
Blonďak se pouze ušklíbl a na malý moment spojil jejich rty. Vždycky když se políbili tak jimi projel silný proud emocí.
Hermiona se i hned snažila polibek prohloubit ale to se už Draco odtáhl

„To nedělej nebo neodejdeme" ušklíbl se na ni, věděl ze by se neudržel už jen při těch myšlenkách na její dokonale nahé horké tělo.

„Fajn" ušklíbl se Hermiona, svůdně ho políbila na měla a odkráčela ladným krokem pryč. Draco prováděl sliny boj sám se sebou ale věděl musel se udržet. Protože věděl ze to co má v plánu je důležité ne jen pro ní ale pro ně oba a jejich cely vztah...

-

„Kam jdeme?" Zeptala se Hermiona, když se objevili v příčné ulici, vypadalo to hezky, byla tma a všude svítila světla z obchodu a lamp
„Grangerova" protočil očima Draco, když už se ho ptala asi na po několikáté. A rukou, kterou měl celou dubu položenou na jejich zádech, více zatlačil aby ji donutil zrychlil krok.
„Draco?" Odvětila mu jakoby nic a už ji to oslovení nepřišlo ani divné. Blonďak ji zvedl až do Děravého Kotle, nad Hermiona pozvedla obočí. Vůbec Nechápala proč jsi bere sem, moc to tady nemusela, což samozřejmě nemohl vědět.
Draco si všiml když se k němu nepatrně víc natiskl, nad tím se musel ušklíbnout ale i tak ji svou ruku kterou měl na jejich zádech omotal úplně kolem pasu. Hermiona se nad tím pousmála, vždycky poznal co potřebuje nebo co ji dá lepší pocit.