Prophecy / Dramione

36. Kapitola

Hned jak se Draco dozvěděl ze ji našli, tak hned vystřelil od Blaise na ministerstvo, každá vteřina mu v té chvíli přišla dráha....
Cítil v sobě plno různých pocitu, tolik se mu ulevilo, zároveň se v něm vařila zloba i štěstí
a všechny jeho myšlenky ho hnali do předu. Chtěl jí mít u sebe, potřeboval vyplnit tu prázdnotu co cítil! 
Přišlo mu ze čím víc je bez ni tím víc ji miluje.

„Pane Malfoy, výborně!" Řekl nadšeně Ministr Kingsley, když se Draco dostavil do kanceláře. Nebyly tu všichni bystrozoři ale hlavní ano, hlavně Potter a Wesley ti to nesměli chybět
„Kde je?" Zeptal se hned chladně Draco
„Tady...je to starý dům přes 30 let, patřil rodu Margrétu, je na odlehlém místě v okolo není prakticky nic" řekl mu hned Antonio a ukazoval na nějakou tabuli kde byla stará kouzelná fotografie domu když v něm ještě někdo žil.
„A jak to víte?" Zamračil se Draco
„Před hodinou jsme chytli dalšího smrtijeda, je dost mladý a nezkušený. Všechno řekl, samozřejmě jsme si to ověřili kouzly nebojte" odpověděl mu hlavní Bystrozor

„Pane Malfoyi..." ozval se Ministr a Draco do nej zabodl svůj chladný pohled
„Je to vaše manželka, vy musíte usoudit a odsouhlasit všechny kroky" řekl mu vážně
„On jo" odfrkl si Ron
„Wesley smiř se s tím že jsi prohrál" odsekl mu chladně Draco
„Neprohrál jsem nic, Hermiona ti nepatří" zamračil se Ron
„Wesley at se ti to líbí nebo ne tak je to moje žena a na to aby jsi tohle říkal mas dost málo informaci" ušklíbl se vítězně Draco
„Nemáme čas se teď dohadovat...Všichni známe své pokyny můžeme jít hned ale bude to riskantní a nebo počkat.." vydechl Antonio.
Jistě ze Draco nehodlal čekat, nechtěl čekat už ani minutu, když už ji má tak blízko. Věděl ze tím muže riskovat ale jeho city byly silnější

„Jdeme hned" řekl Draco naprosto dokonale chladně a rozhodne s kamennou tváři.
„Hned? Malfoyi Slyšel jsi ze je to riskantní" zamračil se Wesley a vstal od stolu
„Tím ze čekáme riskujeme úplně stejně" zabil ho Draco pohledem
„Rone v tom má pravdu, je lepší riskovat takhle než tak ze ztrácíme čas, nevíme co tam prožívá musíme jednat rychle" přidal se do toho Harry vážně a snažil se uklidit Rona. Ten po chvíli pouze kývnul, věděl ze mají pravdu jen nechtěl souhlasit s Malfoyem, byl proti němu extrémně zaujatý...

„Fajn, víme ze teď už jich je 6. Půjdeme všichni a svolám ještě 4 nejlepší bystrozoři, bude nás celkem 12...Pane Malfoy hádám ze tady asi nebudete chtít čekat" podíval se Antonio na Draca
„Hádáte správně" odvětil mu chladně Draco. Jistě ze tady nebude čekat kdo ví jak dlouho, to by se asi zbláznil...

-

Byl to už týden co tam Hermiona byla, bylo to horší a horší. Nepřála si nic jiného než být doma...s ním...Neustále se její myšlenky točili kolem něho, cítila se víc a víc prázdnější, její tělo vyžadovalo jeho přítomnost ale ona s tím nemohla nic dělat.
Byla tak strašně unavená, vyčerpána, všechno jí bolelo a oči měla stále cele skleněné.
Ona válečná hrdinka byla teď vězněm smrtijedů, byla úplně bezmocná...
Cítila se bezmocná.

Z myšlenek je vytrhla velká rána odněkud zdola. Leknutím sebou trhla a postavila se.
Vůbec nevěděla co to bylo, podívala se z malého okna co tu bylo. Nikde nikdo. Až na jednoho utíkajícího smrtijeda kterého zasáhl zářící paprsek a on se následně svalil k zemi.
Instinktivně odstoupila od okna.
Zamračeně poslouchala zvuky ze zdola a hluboce dýchala. Byl tam hluk, ozývali se sem tam nějaké rány nebo rozbité střepy které dopadli na zem.
Napnula se když uslyšela i hlasitý výkřik, které doprovázela slova smrtící kletby.
Rychlím krokem došla ke dveřím, jakoby by chtěla slyšet víc. Automaticky se snažila dveře otevřít ale klika se ani nehnula. Věděla ze je pod kouzlem ale i tak zkoušela hloupě dal, v naději ze se snad otevřou.

„Malfoyi! Jsi normální!" Ozval se ze zdálo naštvaný hlas, když hluk ustal a bylo lépe slyšet. Hermiona se i hned zarazila a zamračila. Znělo to jako Ron a Ron tento tón používá jen na jednoho Malfoye....Nemohla si být ale jistá ale znělo to tak!

„Halo?!" Zavolala zpoza dveří ve snaze ze ji někdo uslyší. Ovsem byla pod utišovacím kouzlem. Dlouhou dobu se nic nedělo, jenom poslouchala rány ze zdola.
Nejdou uslyšela několik hlasitých kroků které se blížili. Odlepila od dveří a udělala několik kroku vzdát.
Cukla sebou když se klikla od 'jejich' dveří pohnula, byla naprosto ticho a pouze napnutě čekala co ze bude dít.
Po dalších par vteřinách se dveře prudce otevřeli až sebou cukla.

„Hermiono?....Pani Malfoyová" řekl úlevně nějaký mladý muž, když jí zhlédl. Znala ho, byl to Luk Wake, jeden z nejlepších bystrozoru.
Po celém těle se jí rozplynul pocit úlevy.
„Jste v pořádku??...Pojďte musíte pryč" řekl ji rychle, a pohledem ji sjel aby se ujistil ze ji není nic víc
„Co se děje?" Zeptala se zamračeně a udělalo k němu krok
„Jste v bezpečí...pojďte" usmál se na ní. Nechal ji jako první vyjít ze dveří. Hůlku pevně držel v ruce, připraven kdykoliv za útočit. Jeho úkol byl ji dostat v pořádku ven.
Když došli dolu do velké chodby. Tak se nestihla ani rozhlednou a už se na ně řítila jedna smrtící kletba. Ovšem Wake to stihl včas zaregistrovat a kletbu zarazil.
Až potom Hermiona dostala čas se rozhlednou.
Bylo tu plno bystrozoru kteří svazovali smrtijedi. Už i ten poslední které na ně vystřelil kletbu byl bez hůlky.
Hermiona se ovšem zastavila pohledem jen na jedné jediné osobě. Nemohla uvěřit ze je tady, vážně byl tady. Na její hrudi se objevil zvláštní a hezky pocit, pocit který jí táhnul k němu jako magnet...

Draco svazoval nějakého smrtijeda a vůbec se s ním nepatlal, měli vůbec štěstí ze je všechny nepozabíjel! Nejradši by to udělal.
Myšlenkami byl však stále u Grangerova, vůbec nevěděl jestli tady je, jestli ji našli. Par bystrozoru prohledávalo cely dům ale stále se nevrátili, jeho zloba se tím zvětšovala a nervy mu docházeli.

„Hermiono" ozval se vedle něj zrzek překvapeně a úlevně. Když Draco uslyšel její jméno tak se rychle otočil směrem který Koukal zrzek. Pohled ji i hned spadl na ní. Pro oba se v tu chvíli zastavil čas.
Pocítil velkou úlevu, jako nikdy dřív. Zloba se v něm tu chvíli vypařila. Byla v pořádku. Její oči byly skleněné a byla v nich bolest i úleva.
Blonďak se k ní i hned vydal, Ignoroval všechny co tu byly, i svého otce který je znechuceně propaloval pohledem ve kterém bylo plno zloby, nezajímal se o to. Usoudil totiž ze jestli ji hned teď nebude držet tak ho to zabije.

Hned jak si Hermiona všimla ze udělal krok ní, tak nehodlala na nic čekat. Rozběhla se k němu. Tolik chtěla být u něho, chtěla cítit tu jeho vůni, jeho teplo, jeho blízkost. V tu chvíli ji byl jedno i dokonce Ron který stal dva metry vedle něho, v tu chvíli byl pro ní důležitý Draco

„Draco" vydechla bolestně a úlevně když byla metr od něho. A hned v zápětí se mu vrhla do objetí tak až se zvedla země, svou hlavu zabořila do jeho ramene a své tělo přitiskla na to jeho jakoby se do něm chtěla v tisknout. On ji jednou svou svalnatou ruku omotal kolem pasu a druhou dlaň ji zabořil do její vlasů. Připadala mu snad ještě drobnější než před týdnem....
Hned v něm vyplnila ta velká prázdnota která ho doprovázela cely týden, nedokázal popsat ten pocit, byl to pro něj ohňostroj švech pocitu. V tu chvíli mu připadalo jako by měl všechno na světě. Svou tvar zabořil do jejích vlasů kam jí vlepil i polibek.
Hermiona ho zaregistrovala, překvapilo ji to ale bylo ji to úplně jedno. Cítila se konečně v bezpeční, teď už slzy nehodlala držet a spustila je ven. Draco to samozřejmě poznal, povolil svůj stisk a tím způsobil ze se opět postavila na zem.

„Jsi v pořádku?" Zeptal se jí rychle, sice byl jeho hlas chladný ale jeho oči dávali na jevo všechny jeho pocity. Jednou rukou ji chytl za tvar a ona tak k němu zvedla své skleněné oči.
Pouze kývla a on jí palcem pohladil po její jizvě na tváři. Jenom sledoval ty její hluboké oči do kterých se zamiloval.

„Miluju tě Grangerova" vydechl Draco, bylo mu jedno ze se na ně všichni koukají, všechno mu bylo jedno v tu chvíli. Pro nej byla důležitá ona, jenom ona.
Hermiona na nej překvapeně zamrkala a možná přestala i dýchat. Neustále si přehrávala jeho slova v hlavě a nemohla tomu uvěřit. Miluje jí, ten Draco Malfoy ji miluje.

„Miluju tě" vydechla Hermiona...