Prophecy / Dramione

26. Kapitola

Hermiona a Draco spolu po včerejší hádce na ministerstvu nemluvili, napětí mezi nimi by se dalo krájet a bylo to čím dal tím horší ale kdyby mohli tak by se na sebe skončili.
Včera když se vrátili z ministerstva tak se ještě pohádali, bylo to úplně bezdůvodné a ani jeden nevěděl proč to udělal, byly naštvaní sami na sebe kvůli svým citům a taky dost zmatený...

Flashback
„Podělaný Wesley!" Procedil skrze zuby Draco hned co vylezli z krbu u nich doma a myslel ze do něčeho praští, tolik ho ten zrzek sral!
„Co to bylo Malfoy?? Víš jaký by-" začala Hermiona zamračeně a on ji hned propálil pohledem
„Chceš mi říct ze je to všechno moje vina?" Řekl nebezpečné a chladně tak ze se opět nepříjemně ošila
„Ne ale nemusel si tak vystartovat" zamračila se, je pravda ze Ron to taky dost přehled ale kdyby Draca nechytila včas tak Ron skončí u svatého Munga
„Já? Grangerova slyšela co jsi říkal? Takhle si dovolat nebude a jestli se chceš zastávat toho chudák tak vypadni" sykl na ni Draco a k tomu ji propaloval nebezpečným pohledem, ale někde uvnitř litoval toho co řekl, protože věděl ze je tvrdohlavá a ze by byla schopna odejít.
„Prosím? Malfoy nemusíš si vztek vybíjet na mě! Nejsem Astorie abych ti všechno trpěla" zvýšila na nej hlas Hermiona
„Zmlkni a Přestaň se zmiňovat o Astorii Grangerova" procedil mezi zuby chladně
„Radši by jsi byl kdyby jsi mohl být s ni místo mě ale smůla takové štěstí nemáš" řekla chladně, pak kolem něho jenom prošla a rychle se odebrala do svého pokoje. Mrzelo ji to, byla naštvaná ale zároveň ji bolela představa ze by radši Astorii než jí...
Draco na tom byl stejně vztek se v něm vařil ale teď už by Grangerovou za nic nevyměnil...

End of Flashback

Hermiona zrovna vylezla ze sprchy kterou už vážně potřebovala. Vlasy měla mokré a lokny se ji tak ztratili pouze se ji vlasy ke konci mírně vlnily.
Měla v plánu už dostat ve svém pokoji a dočíst si knihu kterou měla rozečtenou a taky se nechtěla poradně vyspat. Jenže pro její smůlu měla knihu dole v obýváku. Povzdechla si a rázným krokem se vydala z pokoje směrem do obýváku.

A přesně jak čekala tam sedel Malfoy a Hrabal se v nějaké jeho složce.
Hned co si ji všiml, tak k ní zvedl pohled. Měla na sobě černé uplé legíny které ji dokonale rýsovali její štíhlé a dlouhé nohy, k tomu měla volný svetr a jako třešničku na dortu měla mokré vlasy ve kterých vypadala dokonale.
Když prošla kolem něho tak ucítil tu její hezkou vůni která teď byla doprovázena vanilkovým a levandulovým sprchovým gelem nebo šampónem. Sledoval každý její krok a každý pochyb skenoval pohledem. Někdy hluboko mu vadilo možná i mrzelo jak se pohádali a ze s nim nemluví, momentálně pro ní je mrtvý muž. Jenže to hodlal hned teď změnit.

Vstal z gauče a rychlými kroky se dostal k ní a dřív než se chystala otočit opět k odchodu i s knihou v ruce, tak si ji prudce otočil k sobě a její tělo natiskl na své. Lehce vyjekla a zmateně zamrkala, vůbec to nečekala i když si všimla ze z gauče vstal a vydal se k ní. Nestihla ani zareagovat a on své rty přisál na ty její, okamžitě do sebe dokonale zapadli jako puzzle. Tohle bylo přesně to co oba potřebovali a chtěla.
Hermiona pustila knihu na zem a své říci omotala kolem jeho krku. V tu chvíli zapomněla na nějakou jejich blbou hádku a existoval pro ni jenom on. Jako by to předně tak mělo být.
Draco si myslel ze se z ní už zblázní, tolik se mu dostala po kůži a ještě hlouběji, že už se to nedalo vydržet a vědomi že ji takhle stejně muže mít stále kdokoliv jiný, se mu opravdu nelíbí. Jedním pohybem vyhoupl do náruče a ona automaticky omotala své nohy kolem jeho pasu. Jejich polibky byly vášnivé, rychle ale i jemné...

„Promiň Grangerova" vydechl ji do rtu, bylo to možná poprvé co se někomu omluvil a myslel to zcela upřímně. Bylo to sice pod jeho úroveň ale teď mu všechno říkalo ze to musí udělat. Hermiona překvapeně otevřel oči a vzdali se od nej na par centimetrů aby mu viděla do těch jeho bouřkových. Poslední co by teď čekala je ze se ji Malfoy někdy dokáže omluvit, ze vlastně vůbec ví co to znamená. V jeho očích byl sice stejný chlad jako vždycky a teď v nich viděla i něco jiného, jakoby se na ni díval přes kamennou masku jinak.
Pouze se lehce pousmála a opět spojila jejich rty v jedny, tím mu dala najevo ze je to v pořádku, on se pro sebe ušklíbl a dal se věnoval jenom ji...

-

O hodinu později Draco seděl na gauči a opět si pročítal nějakou složku kterou musel dneska dodělat, na tom by nebylo nic zvláštního. Ale zvláštní bylo to ze na jeho hrudi ležela nejmenovaná bývala nebelvírka a v klidu oddychovala, cítila se dobře a přiměje ze sama nevěděla kdy usnula. On měl ruku motanou kolem jejích ramen a v druhé držel složku které se věnoval. Lhal by kdyby řekl ze se mu tahle chvilka nelíbí. Líbila. Cítím se teď opravdu jako v manželství a ten pocit byl sakra dobrej a věděl ze ho nechtěl ztratit....

Z ničeho nic se v jejich krbu objevili zelené plameny. Draco tam stočil svůj pohled s pozvedlím obočím a čekal kdo ho ruší. Přístup sem měl pouze Blaise, jeho matka ale ta jsem nikdy takhle nepřišla a když už tak by se ohlásila, potom zrzka a samozřejmě Ministr ale ten by se dokázal dostat všude ale co by tady chtěl. Tyhle myšlenky mohl vytratit hned co zahlédl dlouhé zrzavé vlasy a pro jeho smůlu i jedny černé. Potter a Wesleyowá. Nechápal co tady chtějí, hlavně on, nikdy tady nebyl a ona se ho sem tahá jakoby nic. Hned se na nej zamračil

Harry první vteřinu žasl úžasem nad velkým a prostorným domem ale druhou vteřinu už zmrzlé stal jako sloup a s překvapeným výrazem jako by viděl Voldemorta sledoval, dvě osoby na gauči. Chvíli přemýšlel ze má možný vidiny. Ale neměl, opravdu jeho dlouholetá nejlepší kamarádka leží na hrudi jejich dlouholetého rivala kterého nenáviděli, no u ni je ale možná už něco jinak.
Ginny chvíli taky překvapeně stala a potom se pro sebe ušklíbla, věděla ze to takhle dopadne! Už od začátku ji bylo jasné že se tam Chemie objeví, bylo to vidět v jejich pohledech a chování, možná se nenáviděli ale ta nenávist byla až tak velká že se musela proměnit v lásku.

„Em.." vydechl Harry stále zmateně a nevěřícně, pořad je zařazeně sledoval jako by cekal ze se snad rozplynou a jen se mu to zda..
„Co tady chceš Pottere?" Sykl po něm Draco potichu a zamračeně se sledoval
„Chtěla jsem vědět jak je na tom Hermiona neviděla jsme se od té doby co se dělo to na Ministerstvu...ale vidím ze ji nic nechybí" ušklíbla se Ginny a Harry pozvedl obočí směrem ke své přítelkyni
„Rozhodně ji nic nechybí" ušklíbl se Draco, podíval se na dokonale zmateného Harryho, a jako provokaci hnedovlasku na jeho hrudi pohladil po paži
„Co se to děje?" Vydechl Harry zamračeně svou myšlenku nahlas
„Vypadá to ze brýle ti jsou k ničemu Pottere" ušklíbl se opět Draco vítězně a Harry po propálil pohledem
„No..já chtěl jsem se omluvit za Rona Malfoy, vím ze se teď nechová dobře" řekl upřímně Harry a ignoroval tuhle komedii. Draco překvapeně pozvedl obočí, vážně se mu sám Potter omluva? Sice ho neměl rad ale rozhodne byl rozumnější a slušnější než Weasley
„Chova se jako úplný Idioit Pottere, a omluva by neměla jít ke mě ale k ni" řekl chladně Draco
„Tak ji to vyřídit" zamračil se Harry a samozřejmě ze si s Hermionu chce promluvit s hlavně chce vědět co se děje mezi nimi, protože tohle rozhodne není normální...