Draco si včera v noci až moc dobře uvědomil své city a věděl ze začali být dost silné. Věděl že je měl už dřív ale nebyly tak silné a nechtěl si to přiznat ani uvědomit. Nikdy nic takového necítil, většinou to s každou bylo na jednu noc nebo například u Astorie, jen když chtěl a ona mu vyšla vstříc. Ale Grangerova byla proste jiná a každým dnem ho to k ní táhlo vic a vic...
Hermioniny myšlenky se ubírali stejným směrem, už dřív si uvědomovala že k blonďákovi něco cítí, jenže teď to bylo silnější. Byla z toho zmatená. Kdyby nebylo to věštby tak by ho třeba už nikdy neviděla ale osud to chtěl asi jinak...
Draco se ráno probudil dřív jak Hermiona, nechtěl ji budit musela mít toho už dost. Pomalu a co nejtišeji vylezl z postele a opustil jeho pokoj. Jeho myšlenky neustále odbíhali k jejím dotykům na jeho znamení...
„Mloku" zavolal tišeji ale přesto chladně, skoro okamžitě se u něho objevil malý skřítek
„Jak je pani Hermioně?" Zeptal se ho Mlok opatrně
„Bude v pořádku, uvař ji nějaký čaj aby se cítila lip" odsekl mu a kdyby tady Hermiona byla tak by ho hned začala naštvaně napomínat.
„Mlok udělá výborný čaj" odvětil mu skřítek a hned na to s tichým prasknutím někam zmizel. Dracovu pozornost si vysloužili kroky po schodech, samozřejmě ze to byla Hermiona. Nečekal ze by se vzbudila tak brzo, ale ona už dal spát nemohla neustále se budila takže radši bude už vzhůru. Draco pozvedl obočí když si všiml ze si přivlastnila jeho černou slabší deku kterou měl hozenou přes křeslo ve svém pokoji, měla ji hozenou kolem ramen a i přesto ze v ni byla cela zabalená a pomalu ji táhla za sebou šla po schodech ladně jako by měla podpatky a dlouhé šaty. Vlasy měla mírně rozcuchané a její lokny nebyly tak kudrnaté.
Oba hned pocítili tu divnou atmosféru která mezi nimi byly, oba věděli ze je to velká chemie ale co už neviděli bylo, ze je to oboustranné. Bylo to jako by mezi nimi byla velká mohutná zeď přes kterou nemůžou ale kdyby ji zbourali tak by se na sebe vrhli a už nikdy nepustili...
„Jak ti je?" Zeptal se dokonale chladně. Hermiona se uvnitř sebe pousmála, zajímal se
„Nevím..jde to" vydechla unaveně když došla dolu
„Mlok ti děla čaj" odvětil jakoby by nic a Hermiona si sedla na velký gauč
„Děkuju" vydechla nepřítomně. Draco se pro sebe ušklíbl málo kdy mu za něco děkovala vždycky spis měla nějaké chytré poznámky.
Hned na to se u nich s tichým prasknutím objevil skřítek který nadšeně nesl čaj
„Mlok udělal čaj prostí bolesti jak Pan Malfoy chtěl, pani Hermiona se bude cítit lépe" usmál se na ní, Hermiona pozvedl obočí u části věty o Dracovi, který momentálně probodával nevinného skřítka pohledem který raději opět zmizel...
„Pan Malfoy chtěl?" Ušklíbla se Hermiona na Draca a teď ona byla terčem pro jeho vražedný chladný pohled
„Nech si to Grangerova" odsekl ji chladně, ona jen protočila oči a napila se čaje, horka tekutina ji hned projela celým tělem, cítila se příjemně.
Opřela se zády o gauč a zavřela oči
„Měla si ještě spát" odfrkl si Draco
„Malfoy" vydechla protivně k jeho poznámce
„Grangerova?" Pozvedl obočí
„Nemáš třeba dneska jít do práce?" Zeptala se s naději v hlase, i když pravda byla ze by byla rada kdyby nešel
„Vzal jsem si volno" zamračil se
„Proč?" Otevřela oči a podívala do těch jeho bouřkových
„Proto" odsekl jí ale ona díky jeho chování poznala moc dobře ze to bylo kvůli ní, byla rada. Vším svým chováním ukazoval ze mu není lhostejná ale ona tomu nevěřila
„Zvládla bych to sama" řekla v klidu a jenom se na něho dívala ale Draco v jejím hlase zaregistroval něco zvláštního, nedokázal to rozluštit...
„Grangerova a až by jsi tady někde ležela na zemi tak by to byla na mě ze jo?" Řekl ostře, samozřejmě ze by ministerstvo podezíralo i jeho jakožto bývalého smrtijeda ale nebyl kvůli sobě ale kvůli ni, chtěl vědět ze je v pohodě a mít ji pod kontrolou..
„Draco nebyl si smrtijedem z vlastní vůle, ani jsi nikoho nezabil, nemají důvod k tomu aby tě obviňovali" řekla mu upřímně a celou dobu se mu dívala do oči. Moc dobře si uvědomila jak ho opět nazvala ale neměla důvod mu říkat příjmením. Přes jeho kamennou masku nebylo vidět jeho překvapení z toho co řekla a ze opět vyslovila jeho jméno, na jeho hrudi se objevil divný hřejivý pocit. Měla pravdu ale na tom nezaleželo
„Na tom jim nezáleží Grangerova" odvětil chladně
„Přimluvila bych se" pokrčila rameny a to už pohled sklopila na svůj čaj
„Proč by jsi to dělala?" Zamračil se, ale vědomi ze by se přimluvila za to aby neodešel, aby ho v podstatně dal měla ve svém životě mu ten divný pocit zvětšovalo
„Abych se měla s kým hádat" odfrkla si pro sebe. Nedokázala by ho poslat do Azkabanu, teď už ne...nějakým způsobem, i když nevěděla proč, ho potřebovala ve svém životě
„Jistě Grangerova" ušklíbl se vítězně....
-
Hermiona byla jeden den doma a byla z toho naprosto zoufalá. Neměla už co dělat čaj vypila, ranní hygienu měla za sebou, neměla tady ani žádné složky z práce, divná atmosféra neustupovala, spíš na opak a na knihu se už nedokázala soustředit protože její myšlenky neustále utíkali k blonďákovi který byl někde tady v domě. Kdyby mohla hned by své tělo natiskla na jeho a zabalila se do jeho objetí, nebo by se vrhla na ty jeho rty které ty její milovali vždy do sebe dokonale zapadli.
Hermiona se zamračila nad svými myšlenkami a prudce zavřela knihu. Naprosto odhodlaně vstala z gauče na kterém stále seděla a rázným krokem vydala se vydala na horu, svůj směrem měla naprosto jasný...
Draco byl ve své kanceláři a do skříně zrovna vkládal jednu složku, když v tom se ozvalo nepatrné zaklepaní, osoba nečekala na vyzváni a vesla dovnitř. Draco pozvedl obočí když mu pohled spadl na Grangerovou ve dveřích, stále měla kolem sebe jeho deku, vlasy měla učesané a lokny se ji hezky srovnali. Jenom tam stala a koukala se do těch jeho oči které měl on. Nedomyslela co bude dělat až jsem přijde ale její tělo a její city, pro které byl on jako magnet, to věděli moc dobře. Proste se k němu rozešla a Draco ji s pobavením což nemohla přes jeho kamennou masku vidět sledoval.
Hermiona došla až k němu asi na 3 sekundy se zastavila a pak své horké rty přitiskla na ty jeho, obě své dlaně položila na jeho krk a deka ji tím spadla na zem. Draco byl sice překvapený ale reagoval okamžitě, složku nechal složkou a své svalnaté paže omotal kolem jejího štíhlého pasu a přitáhl si ji k sobě co nejblíž. Byl to vášnivý polibek, plný chtíče a dravosti ale zároveň byl jemný a pomalý jako by to bylo naposledy...Obou dvou v tu chvíli začal ohňostroj pocitu které byly silnější než by sami čekali...oba věděli ze teď už je víc než jisté ze hranici překročili...
ČTEŠ
Prophecy / Dramione
عاطفيةNeporušitelný slib, nejmocnější kouzelná smlouva a na světě. Slib který dokáže přinést lásku, důvěru ale i smrt.... Před několika sty lety jedna důležitá věštba, předpověděla hrozbu, hrozbu která neohrozí jen kouzelnický svět ale i mudlovský a pro j...
