Prophecy / Dramione

28. Kapitola

„Hermiono, musíš mi říct co se to děje" vydechl Harry, když společně seděli na gauči u Wesleyu
„Co myslíš?" Pozvedla obočí
„Ty a Malfoy?" Pozvedl obočí jako by to bylo jasné. Ona se lehce zarazila, Draco mumlal něco o tom ze se k nim Harry v kradl a něco o omluvě...
„Jo...no co by se mělo dít?" Vydechla ale moc dobře věděla kam tím její kamarád míří
„Hermiono oba víme ze tak hloupá by jsi nebyla ani kdyby jsi byla pod jakýmkoliv lektvarem" Uchechtl se Harry
„Já nevím Harry" vydechla upřímně hnědovláska a sklopila pohled. Opravdu nevěděla, věděla ze ta chemie je silná, až moc silná ale nevěděli jestli to i z jeho strany, všechno bylo matoucí. Jednou se hádají jak dva psy a o hodinu později se nemůžou nabažit toho druhého..

„Nevíš? To ty jsi spala v jeho objetí na gauči, to ty jsi ho dokázala uklidit při tom aby se nevrhl na Rona, to tebe poslechl a plno dalších věci" díval se ji Harry přímo do oči. A ona věděla ze má pravdu, věděla ze na Malfoye má určitý vliv jinak by tohle nedokázala

„Jakých par dalších věci, můžu se přidat ne?" Objevil se u nich Ron. Hermiona se hned napnula, nevěděla jestli je dobrý nápad aby u této konverzace byl Ron...
„Řešíme téma Malfoy a Hermiona..." řekl opatrně Harry, bylo vidět ze to Ronem cuklo ale byl v pohodě, pouze kývnul a sednul si k nim. Chtěl to slyšet ale bylo mu to k nechuti
„No...takže? Co se stalo?" Pozvedl obočí Harry
„Nic" zalhala Hermiona, což oba samozřejmě poznali. Ron se hned zamračil.
„Hermiono.." protáhl Harry znuděně
„Stalo se toho hodně a všechno je tak divné a matoucí a-" začala Hermiona
„Spala jsi s nim?" Vypadlo z ničeho nic z Rona, znal Hermionu dobře a ta by nikdy nedělala takové prodlužování a všechno možné kdyby to nebylo vážné. Harry to věděl taky ale šel na to pomalu.
„Co?" Pozvedla obočí Hermiona, tuhle otázku by vážně nečekala, co jim má teď jako říct...
„Vyspala jsi se nim?" Zopakoval Ron ještě v klidu svou otázku.
Nastalo hrobové ticho. Ron ji zamračeně sledoval a Harry jen čekal co z ní vypadne. Ale odpověď mu došla hned, co dlouho mlčela, pouze je oba sledovala. A Harry na ni překvapeně zamrkal.

„Kluci ono-" začala po chvíli a snažila se jim to normálně vysvětlit
„Spala. To není možný Hermiono, jsi chvíli v jeho přítomnosti a už s nim ležíš v posteli určitě každou noc" odfrkl si Ron a dodal k tomu pobavení i ironii. Ovšem to si jen myslel. Hermiona se na nej ale nedívali pobaveně a sklopila pohled. Tím jim dala jasnou odpověď ze to co Ron řekl je pravda a ne žádný jeho 'vtip'. Harry opět vykulil překvapeně oči.

„Ne to ne" dostal ze sebe Ron a doufal ze to není pravda, to přeci neslo! Ovšem Hermiona se na nej podívala pohledem který vypovídal o všem. Harry se neměl vůbec ke slovu a jen ji stále překvapeně sledovat, neměl s tím takový problém jako Ron, ale ze by mu to bylo po chuti se říct taky nedalo a Malfoye v lásce neměl.

„To není možný! Mám dost" odfrkl chladně Ron a bez dalšího jediného slova naštvaně odešel, bylo to lepší varianta než se začít zase hádat...

„Harry.." stočila na nej Hermiona pohled, když jejich Zrzavý kamarád opustil místnost
„Já...nedokážu si představit ze spolu ležíte v posteli každou nic" Uchechtl se Harry aby ji trochu povzbudil. Hnědovláska se na něho hned usmála.
„Není to každá noc..." Uchechtla se s ním....

-

Hermiona se konečně vrátila od Wesleyu, mrzelo ji jak to má teď s Ronem, ale byla rada ze alepson Harry to bere nějak v pohodě a snaží se ji povzbudit alespoň trochu, protože chápe jak to má v téhle situaci těžké...

Hned co vystoupila ze zelených plamenů, její uši zaslechla dva hlasy. Nepotřebovala přemýšlel aby zjistila či to je hlas. Hned co ho slyšela, jí bodlo na hrudi. A na její tváři se objevil zaměřeny výraz. Ta Osoba byla poslední kterou by tady chtěla!
Potichu se vydala do jejich chodby, ví ze se poslouchat nemá ale tohle by udělala každá...

„Ale no tak Draco, já vím co potřebuješ"
„Nevíš vůbec nic Astorie" prskl na ní Draco chladně. Nechápal jak se sem dostala ale chtěl aby co nejrychleji odešla. Teď už má ta holka smůlu.

„A ta mudlovské šmejdka jo?" Odfrkla si Astorie
„Vypadni" Řekl Draco nebezpečně a v jeho očích se mu mihla zloby. Měl ty nány plné zuby! A ještě ji bude říkat tím oslovením, které mu začalo pěkné vadit...
„Dáváš přednost jí?! Přede mnou??" Řekla nevěřícně
„Přesně tak" řekl Chladně Draco. Hermionu tahle slova zahřála na hrudi
„Ale no tak..." vydechla svůdně Astorie, přiblížila se k němu a své děleně položila na jeho hruď.
A jelikož Hermiona pouze poslouchala, tak ji její tělo přestalo poslouchat a vyšla zpoza rohu aby zjistila co se tam dal děje. Hned se zarazila. Pouze tam stala jako sloup a sledovala nalepenou Astorii na Dracovi, jednu svou dlaň měla kolem jeho krku a druhou na jeho hrudi, byly tak blízko, tak blízko že je dělili snad milimetry. Nemohla tomu uvěřit. U jejího srdce se objevila prudká bolest, která se rozléhala po cele hrudi. Nebyla schopna vydat ani hlásku, a stále doufala ze se Malfoy odtáhne, ale on tak pouze stal a nebránil se....

„Astorie..." procedil Draco chladně skrze zuby když se její ústa pomalu dotýkali těch jeho a jeho tělo i svědomí ho donutilo aby odklonil hlavu. Hermiona se na nej překvapeně podívala a hned pocítila tu úlevu...

„Ale ale" ušklíbla se  Astorie když si ji všimla a stočila na ni svůj pohled. Na to už Draco reagoval dost rychle, hned se prudce otočil a pohled mu spadl na stojící Hermionu jako sloup, pouze tam stala a sledovala je. V jejich očích byla bolest ale i úleva. Poznal že to cele viděla a kdyby se neodtáhl tak by viděla něco, co by to všechno mohlo zničit ale i tak pocítil divnou bolest na hrudi. Nebyl rad ze je viděla  takhle blízko k sobě a ještě ke všemu i nich doma...Mohl jen doufat ze to neposral...

„Vypadni Astorie" řekla ji chladně Hermiona. Draco se nad tím ušklíbl, byl to jeho slabší tón v ženské verzi, ze by zmijozel naučil něco nebelvíra jako ona?
„Draco?" usmála se chladně Astorie na blonďáka a tím mu dávala najevo poslední šanci.
„Slyšela jsi...vypadni" řekl ji chladně jako ještě nikdy. Byl naštvaný, neměl ji sem vůbec pouštět. I sama bývala zmijozelka se nad jeho tónem zarazila.

„Fajn, jak chceš" řekla uraženě, otočila se na podpatku a bez jediného slova zmizela ve dveřích...
Draco se otočil zpátky na Hermionu, která se stáhla nehla z místa, pouze do nej zabodla své hluboké kaštanové oči

„Grangerova nebylo nic co by tě donutilo odejít" řekl ji Draco upřímně. A byla to pravda, Astorie tady byla tak pět minut, hned co se jsem, kdo ví jak dostala, tak ji Draco hned vedl ke dveřím aby odešla. Věděl ze by Grangerova rada nebyla, což nebyla. Ale kdyby nebyla v jeho životě, tak by se pod ním Astorie největší pravděpodobností už prohýbala slastí. Jenže teď mu v tom něco bránilo a věděl ze je to ta která si brala jeho srdce...

„Proč tady byla" zamračila se a co to řekl ignorovala, ano byla naštvaná ale zároveň byla rada ze ji Draco dokázal odolat a nic se nestalo. Věřila mu. Divila se sama sobě ale věřila.
„Nevím? Jak rychle přišla tak rychle i odešla" zamračil se a v jeho tónu už zase byl chlad.
„Jestli hodláš být nasraná tak jsem s ni mohl vyspat rovnou" odfrkl si pod nosem spis pro sebe ale Hermiona to slyšela
„Udělal by jsi to?" Podívala se na nej, její hlas byl naprosto klidný ale znělo v něm něco co nemohl rozluštit. Jen chtěla znát odpověď, jestli by toho byl schopny...
Draco věděl ze je důležité to co teď řekne, v hlavě mu běhali všechny myšlenky. Ale nakonec to vzdal. Neudělal by to, dokud je do jeho života přimotaná Grangerova na které jí začalo až moc záležet a která probudila jeho city, nebyl by schopny to udělat

„Ne" řekl upřímně ale i tak se všeho chladu v hlase nezbavil a asi ani nikdy nezbaví.
Věděla ze říká pravdu. Věřila mu. Nic mu na to neřekla a po dlouhém tichu co se mu jen dívala do oči, se k němu rozešla. Ani na sekundu se nezastavila, vypadalo to jako by chtěla snad projít skrze něj. V chůzi se zastavil až když spojila jejich rty v jedny...