Prophecy / Dramione

38. Kapitola

„Draco jak se má Hermiona??" Usmála se postarší žena, s šaty až na zem.
„Asi dobrý, nic ji není jen se prý oslabena" odvětil Draco své matce jednoduše
„Nedivím se musela to být hrozné, ale alespoň je už doma v bezpeci, vím ze se o ni dobře postaráš" usmála se na nej Narcisa a napila se svého čaje, poznala na něm tu změnu od doby co je s ní...
„Jo...já nikdy jsem tohle necítil" přiznal jí a ona se opět usmála
„Není nic špatného na tom milovat Draco, dokázala tě naplnit něčím a dat ti něco co žádná jiná nedokázala, našel jsi v ní sám sebe. Ta věštba věděla proč si vybrala vás dva, vaše nenávist byla až moc velká a mezi láskou a nenávisti je tenká hranice" Řekla Narcisa svému synové nějaké moudro. On ji sice sledoval s pozvedlím obočím ale každé slovo se mu zarývalo do hlavy, nevěděl ze všechno co říká je pravda. Grangerova mu dokázala dat něco co žádná jiná, nevěděl co to bylo ale protože si byly naprosto rozdílní ale i přesto stejní...

„Já něco pro tebe mám" usmála se Narcisa, čímž Draca vytáhla z přemýšlení. On na ni stočil svůj pohled a sledoval jak mávla hůlkou a před ní se objevila nějaká malá stříbrná šperkovnice, kterou si vzala na klín.

„Co je to?" Pozvedl blonďak obočí, když mu podala malou čtvercovou krabičku z černé kůže. Jeho matka mu pouze kývla na naznačení aby ji otevřel. Což taky udělal...Pohled se mu naskytl na dva svatební prsteny. Jeden byl černo zlatý a měl po obvodu vyryta nějaká písmena ze staré latiny, druhy byl cely zlatý a měl vyryté nějaké ornamenty...
Draco se podíval na svou matku

„To jsou..." začal větu s pozvedlím obočím
„Ano" usmála se a zvedla svou ruku na které měla třetí prsten, ten byl zasnubní, byl zlatý a měl na sobě diamant.
„Proč mi je dáváš" zamračil se na ni Draco i když tušil její záměr
„Ty víš proč" usmála se na nej a dívala se mu přímo do oči, Draco si povzdechl a stočil pohled na prsty, věděl ze chtěla aby je měli protože to co je mezi nimi je velmi silné. Jen si nebyl jistý...přeci jen to jejich vztah utvrdí do posledního kousku, všeho.

„Draco nedovol aby to co mate bylo zničené" řekla mu vážně jeho matka..Jistě ze to nedovolí...

-

Když Draco přišel konečně domu tak mu hned pohled spadnul na Hermionu a Mloka jak k němu stojí zády a nad něčím se skalní

„Mlok je unešený z Basette" usmál se Mlok a Draco pozvedl obočí nad tím co to ten šmudla mele
„Co to děláte?" Zeptal se chladně a když se na nej oba dva otočili tak mu umožnili výhled na malého černého kocourka
„Co to je?" Zamračil se i hned blonďák
„Kocour?" Řekla Hermiona jako by to bylo jasné
„To vidím, co tady děla?" Nepřestával se mračit a Hermiona se na nej podívala svými hlubokými očima a svůdným úsměvem.
„Ne" zamračil se Draco rozhodně a sundal si kabát ale její oči se vpíjeli dal do těch jeho, po chvíli se odtrhla, vzala kocourka do své náruče a vydala se k Dracovi. Který se teď mračil ještě víc pokud to šlo.
„Já myslím ze se k Malfoyum hodí" usmála se když k němu došla. Draco se zamračeně podíval na černého kocoura který měl bouřkové oči které dokonale vynikali.
„Malfoyi můžeš zahodit tohle svoje chování" zamračila se na nej když viděla jeho pohled
„Chovám se normálně" zamračil se na ní
„Nechováš, děláš jako by to byl odpad" řekla chladně
„Máš přehnaně zlaté srdce" řekl chladně
„Alespoň nejsem kus ledu" vrátila mu chladným tonem
„To ty jsi se do mě zamilovala Grangerova" ušklíbl se vítězně a hned si všiml jak se napnula a nedechla. Zvedla k němu svůj pohled a podívala se do jeho bouřkových oči. Zamilovala ale někdy se bála aby to nebyla chyba. Byl to hodně chladný člověk, který se jen tak nedokázal kvůli nějaké věci rozmrazit. Věděla že to není špatný člověk, ze se s nim cítí v bezpeci, hezky, vždycky se chce k němu vracet, být v jeho blízkosti, cítí se s ním úplná a opravdu se do něj zamilovala a on se jí dokázal otevřít a vyznat city. Bylo by to dokonale...někdy. Ale bála se jak by to vypadalo dal, věřila mu a milovala ho ale...stále tam bylo malé ALE...jsou to dva dokonale odlišní lidé. Ona potřebuje lásku ale on je kus ledu...

„Grangerova?" Pozvedl obočí Draco, když viděl její pohled i to jak mlčí. Tohle se mu nelíbilo, přeci kvůli nějakému kocourovy nebude takhle naštvaná...To není kocourem...ozval se jeho vnitřní hlas, nad se zamračil.
„Jsem unavená" vydechla po chvíli a bez jediného dalšího slova se i s kocourem v náruči otočila a vydala po schodech nahoru. Draco tam jsem zamračeně a zmateně stal. Cítil tu malou bolest, když mlčela a sledovala ho pohledem ze kterého dokázal vyčíst nejistotu...
Věděl ze je k ní moc chladný a bezcitný...A v tom se mu hlavně objevila slova jeho matky

„Draco nedovol aby to co mate bylo zničené"