Prophecy / Dramione

37. Kapitola

Draco celou nos nespal. Nedokázal zavřít oči, neustále je otvíral a kontroloval jí.
Své drobné tělo tiskla pevně na něho a hlavu mela položenou na jeho hrudi, jakoby se bála ze zase bude bez něj..
Vypadala klidně, jako by se vůbec nic nestalo.
On byl sice taky klidný, byl rad ze je doma. Ale stále se v něm vařila zloba, stačilo se mu jen podívat na její malou jizvu na tváři a měl vztek.
Grangerova ho kompletně celého dostala a byla první které měla v moci srdce. Nikdo ho nikomu nedal, ale u ni všechno bylo jinak.

Z myšlenek ho vytrhlo cuknutí jejího těla, jemně nadzvedla hlavu a pak ji zase položila
„Co je?" Zamračil se hned
„Nic" vydechla Hermiona, nečekala ze budu vzhůru..
„Proč jsi vzhůru?" Zeptala se unaveně a natiskla se k němu co nejblíž
„Proto" odsekl jí ale ne tak chladně jako dřív. Snažil se teď být min Malfoyem. Zvlášť když si před par hodinami vyznali city. V tu chvíli se pro ne všechno změnilo....

„Grangerova.." vydechl Draco, když zůstala ticho, a otočil se na bok směrem k ni, čímž způsobil ze, byla nucena svou hlavu položil na polštář a své oči zabodl do těch jeho.
„Draco?" Pozvedl obočí, a i hned se zarazila, tohle osloveni z ní vyletělo už nějak automaticky. Všimla si ze se nad tím ušklíbl
„Co jsi to semnou provedla" vydechl a jelikož byl pozvedlý na loktech a ona ležela na polštáři tak by schopen skenovat cely její obličej a jeden pramen vlasu si strčil za ucho
„Taky bych to rada věděla...myslel jsi vážně to co jsi řekl když..." začala upřímně a Draco hned věděl kam tím míří. Jistě ze to myslel upřímně, a mohl čekat ze mu věřit nebude nebo se bude ujišťovat. Přeci jen ji její rival a člověk který ji nenáviděl ji řekl ze ji Miluje...

„Myslíš to že jsi mě donutila se do tebe zamilovat tak ze z toho šílím?" Ušklíbl se na ní a ano byl účel ji dostat do rozpaků, protože to ho bavilo. Hermiona na nej překvapeně koukala a na její hrudi se objevilo příjemné teplo. Nevěděla co mu na to říct takže jednoduše své rty nalepila na ty jeho. Byl to jeden polibek ale byl dlouhý, hluboký a bylo v něm naprosto všechno. Jako kdyby to byl polibek na rozloučenou, což ale rozhodně nebyl. Draco už nikdy nedovolí aby o ni přišel..

„Měla by jsi jít spát" vydechl ale rozkazovací tón ve svém hlase neskryl. Hermiona nad tím pozvedla obočí ale nechala to být, byla unavená a její tělo stále nenabralo plnou sílu.
„Chci tě zítra vzít k Mungovi" oznámil mi ji ještě jakoby nic a ona překvapeně zamrkala
„Proč? Jsem v pořádku" odporovala hned
„Něco jsem řekl" zamračil se na ní chladně, neměl rad když něco řekl a ona mu odporovala nebo všechno převracela
„Tehle tón na mě nebudeš používat" zamračila se na něj
„Grangerova, zavři oči a spí už" zabručel na ní, nechtěl se s ní hádat, i když to skrývala tak v jejich očích stalé hrál strach i bolest, poznal ze byla unavená a vysílená a on rozhodně nechtěl aby se mu pak někde složila.
Hermiona už mu na to nic neřekla, sám se snažil vyhnout hádce, což pro ni bylo jen dobře. Cítila se dobře, tak jako ještě nikdy.
A jelikož Draco ležel na boku směrem k ní, tak se i ona otočila na bok směrem k němu, své tělo natiskla na jeho a hlavu mu zabořila do hrudi.
Blonďak se proste musel ušklíbnout...

-

Hermiona naštvaně seděla v nemocnici svatého Munga a čekala na svoje výsledky. Byla přeci naprosto v pořádku. Nechápala důvod proč tu je, možná byla jenom unavená ale to je přeci naprosto pochopitelné!
Ale na druhou stranu byla rada ze se o ni Draco stará a chce aby byla v pořádku...

„Takže pani Malfoyová..." začal lékouzelnik. Oba se zarazili když jí takhle oslovil, sice je to už nějaký doba co nosí jeho jméno ale stále si na to nezvykli, všichni ji radši oslovovali jménem...

„Vaše tělo je hodně vysílené, je potřeba aby jste odpočívala...Víte kletba Cruciatus po sobě zanechává nějaké následky" podíval se na ni. Hermiona se hned ztuhla když to řekl a Draco se okamžitě zamračil.

„O čem to mluvíte?" Řekl chladně Draco, o ničem takovém nevěděl. A není divu Hermiona mu to totiž neřekla...
„No vaše žena prodělala kletbu Cruciatus, má hodně oslabené kosti" podíval se na něho zmateně lékouzelník. A hned jak to řekl tak Draco svůj pohled otočil na Hermionu a probodával jí pohledem, za to ona se na nej podívala nevinně jako by nic neudělala.

„Kdo?" Procedil skrze zuby a cítil začíná být naštvaný
„Nikdo" zamračila se hned, nechtěla mu to říkat
„Grangerova" řekl už naštvaně a chladně. A Lekouzelník se sledoval s pozvedlím obočím
„Tvůj otec" vydechla a pohled hned stočila jinam. Draco i hned ztuhl. Jenom ji zamračeně sledoval. Jeho nenávist k vlastnímu otci se ještě zvětšila, kdyby mohl tak na nej použije takové Cruciatus ze by mu už nic nepomohlo

„Dobrá...takže i když se cítíte treba dobře, tak vaše tělo je vysílené a kosti mate velmi oslabené, nedoporučuju chodit do práce a zatěžovat se, proste odpočívejte" vložil doktor, protože podle pohledu Draca poznal ze asi není nadšený a nechtěl ve své ordinaci nějakou hádku. Draco se s ni nechtěl hádat ale tohle ho opravdu naštvalo. Měla mu to říct, ještě když to byl jeho otec, věděl jak musela při té kletbě trpět ještě když je tak drobná a byla to kletba od smrtijeda.
Hermiona by mu to 'někdy' řekla...ale teď já to nebyl ani nějak čas a navíc byl to jeho vlastní otec, nevěděla jak by reagoval ale asi ne moc dobře jak teď vidí....

-

„Proč jsi mi to neřekla?" Zamračil se na ni hned co vystoupili ze zelených plamenů u nich doma
„Nebyl čas" pokrčila rameny
„Nebyl čas? Ptal jsem se tě jestli jsi v pořádku jestli ti nic neudělali" mračil se dal a jeho tón byl nebezpečný.
„Já vím ale proste jsem-" začala se lehce mračit i Hermiona, nechtěla se hádat.
„Proste jsi co?" Skočil ji do řeči
„Nechci se hádat" zamračila se ještě víc Hermiona, cítila ze na to by sílu opravdu neměla.
„Nehádám se" odsekl ji chladně Draco a sledoval ji jak si sedla na gauč a hluboce vydechla. Věděl ze byla unavená a nechtěl to nějak posrat hned na začátku co si přiznali ze jejich city jsou vzájemný.

„Jen si myslím ze jsi mi to měla říct" řekl už klidněji ale stále se mračil, on k němu jen vzhlédla a zabodla do nej své unavené hluboké oči...