Prophecy / Dramione

31. Kapitola

„Já na nic čekat nebudu" zamračil se Draco, když on, Potter, Wesley a 6 dalších bystrozorů seděli u Ministra v kanceláři
„Zmlkni Malfoy, je to tvoje chyba" prskl na nej nastaveně Ron
„Co jsi řekl Weasley?!" Zvýšil hlas Draco, jeho nervy byl na pokraji všeho. Byl tak vytočeny a naštvaný ze by všechny tady proklel
„To ty jsi byl ten kdo ji odmítl dat Bistrozora...a vůbec proč je tady, je to bývali smrtijed a smrtijedi teď unesli Hermionu" řekl chladně Ron a propaloval Malfoye pohledem. To už pro Draca byla poslední kapka a chystal se vystartovat, ovšem hlas Ministra ho předběhl

„Dost prosím! Vím ze mezi sebou nemáte dobře vztahy, ale jde tady o Hermionu která muže být v nebezpeční...A pan Malfoy je její manžel takže má plné právo tady být a zapojit se do všeho" řekl hlasitě a zamračeně Kingsley, který měl už taky dost těch jejich hádek. Ron se i hned uklidil ale ruda barva z jeho obličeje nezmizela. Malfoy nenáviděl už jen proto ze se mu Hermiona líbila a cítil k ni něco, a teď je ještě ke všemu někde, nikdo neví kde.
Draco zabíjel Wesleyho pohledem který měl štěstí ze nebyly sami, protože to už by byl mezi mrtvými. Blonďak si ale všimnul pohledu Pottera který se na něj nedíval nějak nenávistně ale spíš lítostně. Nad tím Draco pozvedl obočí

Když se Ministr ujistil ze jsou všichni v klidu tak kývl na hlavního Bystrozora Antonia
„Je z cela jisté ze paní Malfoyovou unesli smrtijedi které se nám nepovedlo stále chytit...a jak už víte Lucius Malfoy a dva další smrtijedi uprchli z Azkabanu a je dost možné ze se k nim přidali....Zjistíme kompletně všechno o panu Foxuovi, kde poslední měsíc byl a co dělal. Všechno. Potom projedeme opuštěna místa, musíme najít úkryt ve kterém by mohli být" ujal se slova Antonio a všechno vysvětlit. Všichni ho na slovo poslouchali až na Draca. Byl kompletně zabořený ve svých myšlenkách. Všechno mu přišlo jako ztráta času. Chtěl jí najít, musí ji najít. Moc dobře si uvědomoval jaký o ni má strach...

-

Hermiona seděla na chladně zemi v malém tmavém a zaprášeném pokoji. Objímala své nohy který si tiskla ke svému tělo a koukala do nicoty. V její hlavě byl kolotoč myšlenek. A cítila všechny možné emoce. Nechtěla se bát protože byla tváři tvar Voldemortivi, ale teď byla naprosto bezbranná proti několika smrtijedům a až moc dobře se ji vybalovali vzpomínky na Bellatrix která ji poznamenala do konce života.
Oči měla skleněné a cítila se prázdná. Myslela na své přátele ale hlavně na Draca, mrzelo ji ze se zase pohádali, neustále se hádali kvůli kravinám a jejich vztah lítal jak na horské draze a nedocházeli to vyrovnat, v jednu chvíli to bylo hezké, vyspí se spolu, samé vášnivé polibky a úšklebky a druhy den se pohádají jakoby by se nic nestalo.
Nejhorší myšlenka která se ji objevila v hlavě bylo ze už ho nikdy neuvidí a poslední co stihli byla hádka kvůli úplné kravině.

Z myšlenek je vytrhl zvuk cvaknuti kliky, prudce se zvedla a nalepila se na chladnou zeď ze které pomalu padala omítka

„Moje Hermiono...pojď semnou" ušklíbl se na ní Dorian, když vešel místnosti. Ona tak jen stala a zamračeně ho sledovala, její tělo se odmítalo pohnout
„Řekl jsem pojď!" Zvýšil hlas, leknutím sebou škubla a i když nechtěla tak se nejistě vydala k němu. On ji jedním mávnutím hůlky opět vykouzlil pevná pouta. Hermiona byla přesvědčena ze se ji neprokrvují ruce, jak byly těsné a pevné.
„Jdeme" řekl rázně, chytl ji za paži a i s ní se vydal do mramorových špinavých schodech dolu. Lhala by kdyby řekla ze nemá strach, měla. Nevěděla co ji čeká.

Zděsila se když uviděla dlouhé blonďaté vlasy až moc podobné Dracovi. Zprudka se nadechla když se její domněnky potvrdili a ona pohlédla do tváře muže který ji propaloval s úšklebkem. Překvapeně a zařazeně ho sledovala. Nechápala co tady dělat. Jak se dostal z Azkabanu...tolik otázek!

„Slečna Grangerova" řekl bezcitným tonem ve kterém nebylo vůbec tonem a své oči prudce zabodoval do těch jeho. Nebyla schopna slova...
„Luciusi nebude se ti to líbit ale musím tě opravit nestojí před tebou slečna Grangerova ale pani Malfoyová" ušklíbl se Dorian. A Hermiona ztuhla. Tohle říct Luciusovi je smrt. Smrt pro ní. Polil jí studený pod a zrychleně dýchala
„Prosím?" Pozvedl obočí Lucius a propaloval ji pohledem
„Tahle krasotinka si vzala tvého syna" řekl 'mile' Dorian. Vzala si ho protože musela!
Nejradši by něco namítla ale jazyk držela za zuby pro svoje bezpeci, které bylo na pokraji. Když viděla jak se v Luciusových očích objevil záblesk hněvu tak usoudila ze není vlastně žádné bezpečí.

„To je vtip ze?" Zasmál se blonďatý muž, ale když zjistil ze se nikdo nesměje tak po ní vrhl vražedný pohled
„Ty a můj syn?!" Zvýšil hlas a vytáhl nějakou hůlku kterou namířil na ni
„Opovaž se Luciusi, musíme si ji šetřit! Jediný kdo ji bude moc něco udělat budu já, je to jasné?!" Spražil všechny pohledem. Dorian byl vůdce toho všeho...
Lucius plný nenávisti a zloby sklonil hůlku, ale kdyby jeho pohled zabíjel byla by už 10x mrtvá.
Všichni se na ní dívali, někteří se slizce usmívali a někteří ji nezávistivě sjížděli pohledem.

Lehce vyjekla když s ni Dorian prudce trhl na náznak odchodu.
Opět s ni vyšel schody a zamířil do pokoje kde byla před tím, tam ji pouta opět sundal. Zápěstí měla odřené, rudé a místami modré.
Hned se od nej vzdálila co nejdál

„Neublížím ti když budeš poslouchat" podíval se na ni pobaveně a vydal s k ní. Už nemohla dal couvnout jelikož byla zády nalepená na zdi
„A nikdo jiný na tebe nesáhne, to ti mužů přísahat...to mužů, jenom já" vydechl ji do tváře a jednu její loknu si vzal mezi prsty a začal si s ní pohrávat
„Jsi pouze návnada Hermiono, zatím" vydechl opět. A ona se pod jeho tonem zachvěla, bylo to nepříjemné
„Proč já" vydechla a její oči byly skleněné, i když věděla proč byla kamarádka Harryho, mudlorozená, zničila viteal a pomohla k padu pana zla..
„Proč ty? Členka zlatého tria?...Lucius by rad svého syna" řekl jednoduše a Hermiona své oči zabodla do těch jeho.
„Přijde sem, nevím kdy ani jak, ale přijde, a přijde si pro tebe" ušklíbl se na ní. Ona ho jenom sledovala. Divila se jak si tím byl naprosto jistý. Chtěla aby přišel, chtěla pryč...