Prophecy / Dramione

22. Kapitola

Hermiona v klidu seděla ve své kanceláři a pracovala. Nebo spíše se o to snažila. Ale její myšlenky neustále běhali tam kam nechtěla aby běhali. K blonďákovi který ji ublížil...
V noci opět nemohla usnout, pořad si představovala to jak ji líbá na rty. Sice řekl ze se s ni nevyspal a i ráno se s ni opět snažil mluvit a vést normální konverzaci i ona se snažila ale nechtěla se s nim znova pohádat jako včera takže rychle zmizela do práce. Teď toho litovala měla si to nechat vysvětlil když byly v klidu, i když nebylo co. Byla to i jeho chyba, určitě to nebylo tak ze by na nej použila nápoj lásky nebo tak.
Ale kdyby ho nechala mluvit třeba by se nějak otevřel...Chceš aby tě miloval?...
Ozval se její hlas v hlavě, hned se zamračila. Miloval? Tak daleko ještě není i když ta bolest mluví za své...ale rozhodne věděla ze nechce aby mu byla jedno...

Hermionu vytrhl z přemýšlení křik na chodbě, byl to hlasitý křik, po kterém se ozvali další a plno hluku. Své oči zabodla do dveří a zděšeně se postavila. Rychle se postavila a namířila ke dveřím které prudce otevřela. Heriette tak taky jen zděšeně stála

„Co se děje??" Zeptala se Hermiona
„Netuším" vydechla černovlaska a když otevřela dveře, pohled se jim naskytl na vyděšené kouzelníky, kteří běhali, někteří stály, papíry byly rozházené, vypadalo to podobně jako tenkrát její kancelář.
Hned co udělali krok z kanceláře, jim nad hlavami proletěl černý dým. Jejich srdce se rozklepalo.

„To ne, bože" vydechla Heriette zděšeně. Byly tady smrtijedy, sice dýmy které tady lítali nebyly přímo oni ale byly vyrobeny pomoci černé magie. Hermioně ztuhla na místě, pouze sledovala kouzelníky kteří švihají jedno kouzlo za druhým na dýmy. Ona hůlku neměla, cítila se bezmocná ale její odvaha byla velká...

„Hermiono musíte okamžitě pryč!" Zavolal na ni nějaký bystrozor který sem proběhl i s ostatními
„Jak se sem dostali?" Zeptala se rychle a neustále se rozhlížela, všude byl zmatek a hluk
„Na to není čas..jdete, nemáte hůlku!" Zvýšil na ni hlas Bystrozor a zastavil dým který se na ně řítil. Hermiona zděšeně zamrkala a hned na to rozběhla pryč. Prudce rozrazila dveře z její oddělení na chodbu. Jestli si myslela ze to tam bude lepší, tak se spletla, byla to horší! Všichni zmateně a vyděšeně utíkali pryč, někteří odváží vysílali obrana kouzla a bystrozoři běželi na pomoc a jejich úkol byl chytit zdroj toho všeho. Brunetka si přišla jako ve válce. Stejný pocit, zmatek, strach, hluk...

Běžela po schodech do třetího patra a na schodech si všimla dvou svých přátel.
„Harry! Rone!" Zavolala na ne a rozběhla se k nim
„Hermiono! Není ti nic??" Zeptal se Harry hned a rozhlížel se
„Není, kluci co-" začala opět ve snaze získat otázky
„Musíš pryč nemáš hůlku podle všeho je tady ten co jde po tobě" řekl rychle Ron a z jeho očích šlehali plameny
„Chci vám pomoc" řekla odhodlaně ale když viděla jejich pohledy tak musela uznat ze by jim byla k ničemu
„Jdi Hermiono, bude to v pohodě" podíval se na ní Harry který odrazil černý dým který letěl na ně, když kývla tak se na ni usmáli a vydali se dal. Stejně tak udělala i Hermiona.
Ze třetího patra doběhla do druhého a z druhého do prvního, do hlavní velké Haly. Všude to bylo stejné, někde horší někde lepší.

Jelikož v hlavní síni byly až moc kouzelníků byla nucena zastavit. Jenže v tu chvíli uviděla jeho. Muže který jí zničil kancelář, který ji pronásledoval v příčné ulici. Opět tam stal jako socha a jen na ní koukal. Ona ho pouze zděšeně sledovala opět byl cely v černém. Z transu ji vytrhl opět jeho pohyb a to krok směrem k ní. Udělala rychle krok vzad, otočila se a rozběhla se pryč. Sem tam do někoho narazila a neustále se otáčela, což byla chyba. Nevšimla si tak měřícího dýmu přímo na ni. Narazil do ní a část projela jejím tělem. Tlak ji svalil na zem, v uších ji jen pískalo a hlavě bzučelo, před očima se ji objevila její noční můra a Draco který nehybně ležel a sledoval jí...

„Draco" vydechla. Bylo ji jedno že ho nazvala jménem, bylo to sice divné ale hezké..
Se zacpanými uši se posadila a když pískání přestalo tak se rozhlédla kolem sobě, opět ho viděla! Byl blíž, mnohem blíž. Rychle se zvedla, hlava se jí motala ale i tak se rozběhla pryč, směr Letaxové krby, chtěla pryč! Nejlépe k jednomu nejmenovanému blonďákovi. Hned co na nej pomyslela tak v tom houfu lidi kvůli kterým musela opět zastavit uviděla blonďaté vlasy, které má jen jeden člověk. Když se otočil směrem k ni jeho bouřkové oči se zabodli do jeho. I hned se k němu rozběhla a ostatní ji bylo úplně jedno, bylo ji i jedno ze na něj byla naštvaná, ze se líbal s Astorii, ze se pohádali...

„Draco" vydechla opět a Padla mu do náruče, hlavu zabořila do jeho ramene a on si ji natiskl k sobě. On se i hned zarazil nad tím ze vyslovila jeho jméno, bylo to poprvé v životě co to od ní slyšel bylo to divné ale v jejím hlase to znělo hezky...

„Grangerova, jsi v pohodě??" Zeptal se hned
„Nevím, co se děje...je tady" vydechla zmateně a zadýchaně. Hlavou jí projela prudká bolest, pevně semkla oči a kdyby se ho stále nedržela tak by se jí podlomila kolena
„Klid...co je?" Zamračil se a celou ji sjel pohledem
„Nic...jenom..vem mě domu" vydechla a podíval se na něho bolestivým pohledem. Pouze kývl. Ruku ji položil na zadá a rychlím krokem se s ní vydal k Letaxu, v druhé ruce pro jistotu držel pevně hůlku a nás jejich hlavami neustále létali dýmy...

Společně vstoupili do krbu a když Draco pustil letaxoví prášek tak je pohltili plameny a za během sekundy se objevili u nich v obýváku.

Hermiona nechtěla udělat krok z krbu, ale hlava ji opět začala Třeštit a jelikož teď už ji nikdo držel tak spadla na zem

„Hermiono" vypadlo z Draca a ruka kterou měl na jejich zádech ji včas zachytila, takže se nesetkala s podlahou. Draco ji vyzvedl do náruče a přešel s ni ke gauči kam ji položil. Lhal by kdyby řekl ze v něm necuklo ani trochu strachu...
„Co se stalo?" Zamračil se a prohlédl si jí
„Nic..jenom mnou projel jeden z těch dýmu" řekla upřímně. A on se zarazil. Sice to byl vykouzlený kus černého mraku ale pomoci černé magie, je tak jasné ze ji to osláblo.
„Je to černá magie Grangerova, divím se ze tam ještě neležíš" řekl upřímně. Hermiona byla přeci Nebelvír odvážný, odhodlaný a po válce i dost odolný a nějaký kus mlhy jí nesrazí na úplné dno.
„Jak to ze jsi tam byl?" Zeptala se
„Hned co se tam objevili mi poslal Ministr Patrona...vědí kdo to je" podíval se na ní
„Kdo??" Zeptala se hned, zvedla se na loktech a jméně přivřela oči když ji opět projela bolest hlavou
„Dorian" vydechl chladně
„Cože? Dorian...bože" vydechla, však se s nim bavila, byla s nim sama na večeři a na chvíli na plese a celou dobu to byl on?!
„Jak?" Zeptala se
„Pomsta, je to skoro tak velký rod jako náš, taky byly smrtijedi jenže pro Voldemorta ne tak důležití a celá jeho rodina skončila v Azkabanu, a k tobě bylo nejjednodušší se dostat, parkat zamrkal a šla jsi na večeři" zamračil se na ní
„Alespoň jsem se nelíbila a kdo ví co všechno" odfrkla jsi a on se k ní nebezpečné přiblížil
„Já chci líbat tebe" ušklíbl se a přiblížil se k ní
„Nedělej to Malfoy" vydechla, i když by rada znovu ochutnala ty jeho rty..
„Grangerova" zabručel znuděně
„Nech toho" vydechla opět když se ne oddaloval a jejich rty se pomalu třeli o sebe. Pouze se od ní odtáhl a zvedl se jelikož si k ni Přiklekl, na obličeji měl opět svou kamennou masku, ne ze by teď zmizela ale byla jemnější.

„Budeš spát u mě" rozhled chladně Draco...
„Nejsem nějaká věc kterou musíš mít pod kontrolou" zamračila se na nej, i když spát opět v té jeho posteli by je víc než líbilo
„Chci tě mít pod kontrolou" odsekl ji dokonale chladně. At už Grangerova chce nebo ne tak to bude stejně podle jeho...