Prophecy / Dramione

27. Kapitola

Draco ležel ve své posteli, mohla být asi po půlnoci a jemu spát moc neslo, nevěděl čím to je...třeba tím ze tady není ona..ozvala se myšlenka, nad kterou se musel zamračit protože věděl ze je to pravda, zvykl si na ni a teď to bylo divné.
Všechny myšlenky se mu ztratili hned co se otevřeli dveře od jeho pokoje.
S pozvedlím obočím se podíval ke dveřím a pohled mu spadnul na štíhlou ženskou postavu.
Hned se musel ušklíbnout a pozvedl se na loktech, čehož si hnědovláska všiml

„Mlč" odsekl mu okamžitě, protože věděla ze bude mít nějaké poznámky. Zavřela za sebou dveře a odebrala se k jeho posteli. Ani nevěděla proč jsem přišla ale nemohla usnout a moc dobře věděla ze to je jeho nepřítomností a její tělo chtělo být tady, cítila se s nim dobře, což bylo opravdu divné ale už si na to zvykla. Chtěla by v jeho přítomnosti, cítila se v bezpečí

„Nic neříkám Grangerova" ušklíbl se když lehla do jeho postele a zachumlala se do jeho peřiny jako by ji to patřilo.
„Tak u toho zůstaň" zamračila se na nej což moc vidět někoho ale nějaký pohyb byl schopný zaregistrovat
„To se mi nechce" ušklíbl se opět, bavilo ho ji provokovat, sice to někdy vedlo i hádce ale bavilo ho to.
„Malfoy" zabručela znuděně Hermiona
„Grangerova?" Odvětil ti zpátky
„Ja vím ze je ti tady dobře" dodal s úšklebkem, proste to musel říct
„Nechceš se třeba otočit a spát?" Zamračila se na nej
„Mně se chce něco jiného" řekl tím jeho šibalským tónem a přiblížil se k Hermiona jak nejvíc mohl, ze je dělilo jen par centimetrů. Její srdce se hned rozbušilo. Když ji pod peřinou položil svou dlaň na její podbřišek tak, se zhluboka nadechla.

„A co se ti chce?" Vydechla mu do rtu, a Draco se musel ušklíbnout nad tím jak dokonale hrála jeho rtu. Nečekal ani sekundu a vrhl se na její horké jemné rty. Lehce nad zvedla hlavu aby mu v polibků vyšila vstříc, své ruce omotala kolem jeho krku čímž si ho přitáhla blíž. On svou rukou, kterou měl nad jejím podbřišku vjel pod její košilku a za nahý pas si ji přitáhl blíž.
Z jejich rtu vyšel slabý stén když ji začal líbat na krku, a jeho ruka neustále hladila její boky. Pomalu sjížděl ke stehnům a po jejich vnitřní straně se opět vrátil na její štíhlé břicho.
Hermiona hořela v plamenech, v podbřišku ji hnízdilo několik motýlku které se chtěli rozletěl

„Draco" vydechla zmučeně, bylo ji jedno co vyšlo z jejich rtu, jeho to sice překvapilo ale už to tolik neřešil, řešil to ze mu tím dala signál aby to neprotahoval. On sám byl napružený a jeho tělo hořelo chtíčem, takže ji hned vyšel vstříc. Jedním rychlím pohybem si jí stáhl pod sebe, vyhrnul ji košilku až k břichu a sundal ji kalhotky. Všechno to udělal perfektně rychle a než se Hermiona stihla nadechnout tak do ní prudce vnikl, její vzdych se rozlehl celou místnosti. Na nic nečekal a hned začal prudce a rychle přirážel a ona mu vycházela jen a jen vstříc. Jako by měli umřít když se nebudou mít. Bylo v tom plno chtíče, jejich těla hořela a Hermioniny motýlci se konečně mohli rozletět.
Draco každou sekundou pouze zrychlovat a nedokázal přestat, což ani Hermiona nechtěla. Chtěla ho snad víc a víc.

„Jsi moje Grangerova" vydechl ji do rtů, které následně přisál prudce na svoje....

-

Hermiona se probudila a hned se musela usmál, její hlava byla položena na Dracově svalnaté hrudi. Jeho svalnaté paže objímali její drobné tělo jako by nechtěl aby se od nej hnula pryč a tvář měl zabořenou v jejich vlasech.

Cítila se dobře, až moc dobře, jako ještě s nikým. A bylo opravdu divné ze zrovna tohle má a prožívá s Malfoyem. S někým kdo ji vždy nenáviděl a urážel, někdo kdo byl na straně zla a někdo koho ona nenáviděla ona z celého srdce...A teď?...Ted ho miluješ...Ozval se její hlas, nad tou myšlenkou se zamračila, lehce sebou trhla a zvedla hlavu. Tím způsobila ze otevřel svoje oči

„Co je?" Zabručel znuděně, jednou rukou pustil její pas aby si mohl promnout obličej.
„Co?" Zeptala se zmateně a hlavu si opět položila na jeho hruď. Nad tím se musel ušklíbnout
„Nic" odfrkl si pobaveně a jeho tělo ji odmítalo pustit
„Co se to s námi děje" vydechla z ničeho nic nahlas svou myšlenkou, byla tolik zmatená. Co když se do nej vážně zamilovala a jestli ano tak je to dost silné...
„Nemůžeš mi odolat co?" Ušklíbl se pro sebe i když moc dobře věděl co tím mysli, jenže neznal odpověď. Nikdo tohle necítil, nevěděl co má dělat...
„Mohla bych říct to samé" zvedla hlavu aby na nej viděla a ušklíbl se na něj, úšklebkem který se natočila od něho. Nad tím se zase musel ušklíbnout Draco, ze by zmijozel naučil něco nejchytřejší nebelvírku? Jak divné.

„Co to semnou děláš Grangerova.." vydechl a jeden pramen vlasů jí strčil za ucho, ona pouze sledovala jeho oči jako by v nich něco hledala. Byly sice chladné, vždy budou chladné. Ale teď už v nich bylo něco mnohem víc...