Prophecy / Dramione

Epilog

Krásná dlouhovlasá brunetka s lehce skroucenými vlasy a pronikavými kaštanovými oči, stála na Příčné ulici za jarního počasí před knihkupectvím. Opět to zde žilo, všechny obchody byly dávno otevřené a opravené a ulice byla plna kouzelníku všeho věku. Přišla si jako před par lety kdy bylo knihkupectví naprosto narvané díky přítomnosti Zlatoslava Lockharta který zde rozdával autogramy...

„Hermiono?" Ozval se za ní mužský hlas který ji byl velmi povědomí ovšem ho nedokázala zařadit. Zmateně se otočila za sebe a když ji pohled spadnul na muže s hnědými vlasy, tak nemohla uvěřit svým očím, možná se i trochu zděsila...
„Cormacu?" Vydechla nevěřícně a i přesto že ho nikdy moc nemusela tak se usmála. Bylo divné ho vidět skoro po 5 letech, naposledy ho viděla stát u jejich dveří když ho Malfoy vykopnul a od té doby se po něm slehla zem jelikož se přestěhoval do Norska...
„Bože, jsi to vážně ty...skoro jsem tě nepoznal" usmál se na ní a když došel až k ní tak jí uvěznil v těsném objetí, které mu at chtěla nebo ne opětovala
„Rád tě vidím" vydechl a sjel ji pohledem když se odtáhl
„Taky tě rada vidím...jsi zpátky?" Pozvedla obočí
„Jo, přijel jsem před týdnem a uvidím jestli tu zůstanu, dost se toho změnilo ale ty jsi pořad stejně hezká" podíval se na ní tím jeho typickým pohledem který se od školy nezměnil
„Em, přeháníš ale změnilo se toho spoustu" usmála se a rozhlédla se po ulici plné lidí
„Ano, a co se změnilo u tebe? Jak si vedeš a co Malfoy? Pořad jste v tom neporušitelném slibu nebo se vydal svoji čistokrevnou cestou?" Uchechtl se pobaveně ale Hermiona nad tím pozvedla obočí, jak by se mohl vydat jinou cestou, když neporušitelný slib nemůžou porušit...

„No vlastně..." začala Hermiona ale v tu chvíli kolem svých stehen ucítila malé ručičky, které ji chytli za její kabát...Oba dva hned stočili pohled na malého čtyřletého chlapečka s blonďatými vlásky a pronikavě modrýma očima, který opíral svou hlavičku o její tělo. Ona se na nej i hned usmála, položila mu svou ruku na zadá pro jeho lepší pocit a víc si ho natiskla k sobě. Cormac tohle všechno pozoroval zmateně s pozvedlím obočím...

„Em" vydechla nevěřícně, protože každý by poznal ze se až podezřele podobá na blonďatého bývalého zmijozela, vlastně byl jeho dokonalá kopie
„Ten je tvůj...?" začal po chvíli
„Koukám že jsi se vrátil McLaggene" ozval se za nimi chladný mužský hlas, který by poznal úplně každý. Všichni se otočili na vysokého blonďatého muže s chladným pohledem a kamennou tváři, v černém elegantním obleku a s rukama v kapsách...

„Očividně" odfrkl si hned Cormac a lehce se zamračil když blonďak položil ruku na Hermionina záda když k nim došel
„Už tě v Norsku nechtěli?" Uchechtl se pobaveně Draco a Hermiona protočila očima ani po těch letech se nezměnil ale přišlo ji to vtipné a možná proto ho tolik milovala, nestal se z něj typický dospělák, ani si nedokáže představit že by se zrovna on choval dospěle, stále měl ty svoje pubertální urážky, hlášky, nadávky a připomínky
„Koukám ze jsi neutekl za čistou krví" opáčil mu Cormac. Draco se i hned zamračil a už se nadechoval pro další urážku
„Tati" ozval se slabí hlásek ze zdola, všichni se hned podívali na malého chlapce, kterému se očividně Cormac vůbec nelíbil a Draco si ho vyzvedl do své náruče
„Em...my už budeme muset jít, moc rada jsem tě viděla Cormacu" řekla rychle Hermiona protože věděla že ti dva by byly schopni tady stát ještě zítra a házet na sebe jakékoliv provokativní urážky
„Jistě, nebudu tě zdržovat" usmál se Cormac a už se natahoval že jí obejme na rozloučenou
„Ani to nezkoušej McLagenne" spražil ho Draco nebezpečným pohledem
„Tak se měj hezky" zakončila Brunetka konverzaci když viděla jak se brunet opět nadechuje, potom se jednoduše otočila a vydala se pryč. Draco se pouze ušklíbl a i s jeho synem se vydal za ní

„Idiot" odfrkl si hned blonďák
„Draco" zamračila se na nej Hermiona hned.
„Nepotřebuju aby měl stejný slovník jako ty" odvětila mu a pohlédla na malého chlapce
„Je můj" ušklíbl se na ní Draco jakoby nic
„Doufám ze povahově bude po mě" ušklíbla se Hermiona a otevřela dveře do obchodu Freda a George, který tu stále byl a svými barvami nešel přehlednou. George nedokázal obchod zavřít, už jen kvůli Fredovi který tu s nimi už bohužel nebyl...Draco se na ní lehce zamračil a vešel za ní do obchodu

„Hermiono konečně" usmál se na ní její brýlatý kamarád hned co si nich všiml
„Ahoj Harry...Rone" usmála se na své dva kamarády a objetím je přivítala
„Malfoyi" kývl Harry na blonďáka
„Pottere" ušklíbl se Draco
„Na co koukáš Wesley?" Ušklíbl se blonďak na zrzka „Na tvůj ksicht určitě ne" odfrkl si Ron a Harry s Hermionou se museli uchechtnout jakoby se vůbec nic nezměnilo. Ty dva si proste nikdy nesednout

„Hermiono, Malfoyi Ahoj...Scorpiusi ahoj" přišla k ním Ginny Weasleyova, teď už vlastně Potterova...A s úsměvem pohladila Scorpiuse po skoro bílých vláskách...
„Je tu i Neville a Lenka, jsou vzadu" ozval se s úsměvem Harry
„Vážně? Dlouho jsem je neviděla" usmála se Hermiona
„No potěž" odfrkl si Draco, sám mezi Neblvíry
„To přežiješ Malfoyi" ušklíbla se na nej Hermiona a lehce ho políbila. Byly sice už dospěli ale stále to všichni byly bláznivý puberťáci s bláznivými nápady...jakoby se nic nezměnilo...
„Na to si nikdy nezvyknu" odfrkl si Ron a vydal se někam do odchodu
„To nikdo" uchechtla se Ginny a postavila se vedle svého manžela který ji chytl kolem pasu a taky se vydali dál do obchodu
„Přežiju ale večer budeš škemrat ty aby jsi přežila" ušklíbl se na ní Draco
„Miluju tě Grangerova" zavolal na ní jakoby nic, když se rozešel za ostatními. Stále ji tak oslovoval, a ani nikdy nepřestane i když dávno nosí jeho příjmení...
Hermiona tam jen zůstala chvílí stát, jistě ze věděla jak to mysli. Ani po těch letech ta jejich touha, chtíč ani láska která se mezi nimi vytvořila nevymizela...Po chvíli se šťastně usmála a vydala se za svým manželem, synem a všemi přáteli...

Kdo by kdy řekl ze zrovna tak odlišný lidé, kteří se nenáviděli od morku kosti, spolu budou mít rodinu, krásného a zdravého syna, dokonale manželství a milovat se víc než cokoliv...
Ta věštba přeci jen bylo to nejlepší co je potkalo, a oni dva a jejich spojení změnili názory většina kouzelníků a rodu, mudlové nebo mudlorození kouzelnici nebyly tak odsuzovaný, vše bylo perfektní...

End

————————————————————
Měli by jste zájem o druhy díl?