Prophecy / Dramione

33. Kapitola

Byly to už 4 dny od doby co Hermionu unesli, od doby co ji viděli naposledy, co ona je viděla naposledy.
Byla unavená, vůbec nespala, nemohla a ani nechtěla. Necítila se tady dobře, bylo tu plno prachu ve kterém se nedýchalo úplně nejlépe, byla tady zima a tmavo.

Uvědomila si všechny své pocity, pocity k nejmenovanému blonďákovi. Uvědomila si co pro nej znamená. Uvědomila si ze ho miluje...
Zamilovala se do svého dlouholetého přítele kterého z celého srdce nenáviděla a i on ji, urážel ji i její přátele a taky byl na strašně zla i když byl donucený. Byl to chladný člověk s kamennou tváři ale věděla ze za tím kusem ledu jsou nějaký city. Přála si aby ty city měl k ní, byla z něho zmatená...Jediné co věděla je že ji ukradl srdce...

Z myšlenek ji vytrhlo cvaknuti kliky, okamžitě vstala za země a hluboce se nadechla. Její oči byly skleněné z myšlenek na Draca a z uvědomění jejich citu, její lokty nebyly tak kudrnaté a na tváři mela červenou malou jizvu.

Dovnitř vešel Dorian, který se na ni hned ušklíbl a ona sledovala pozorně každý jeho krok
„Žádný strach" Uchechtl se pobaveně, pouze se na něho zamračila
„Máš tu zimu..." ušklíbl a přiblížil se k nim. Rada by couvla ale zeď ji v tom opět bránila.
„Zahřeju tě" šeptl jí do obličeje, opět si začal hrát s jednou její loknou. Hermiona svou hlavu co nejvíce natiskla na zeď, jako by se od nej chtěla vzdálit co nejvíce. To ale nepomohlo.
Jeho popraskané rty se dotkli jejího krku kam ji vlepil polibek

„Stojíš za hřích" vydechl ji krku a opět ji tam políbil. Ona semkla své zamračené oči a napnula se po celém těle. Bylo to nepříjemné, hodně nepříjemné. Jeho studená ruka v jela pod její triko a když se dotkla její pokožky, sebou cukla a chtěla se odtáhnout. Nechtěla být v její blízkosti už ani chvíli.
On ji však prudce zmáčknul její pas, a druhou rukou jí chytl pevně pod krkem.

„Neublížím ti když budeš spolupracovat je ti to jasné?" procedil mezi zuby, byl tak blízko.
„Nech mě" zamračila se Hermiona a stále se od nej stačila oddálit
„Zmlkni" sykl na ni prudce
„Půst mě" zamračila se Hermiona ještě víc a trhla sebou tak ze se od nej metr vzdálila a v jeho očích se zablýskla zloba
„Jak chceš" zamračil se, prudce ji chytl za paži až bolesti sykla a rychlím krokem se s ni vydal dolu. I hned ji polil studený pot. Věděla ze to nebude dobré....

Dole se na ni hned stočilo několik pohledu, nervózně polkla a všechny její svaly  byly pevně napnuté.

„Tak tahle malá potvora si myslí že muže odporovat jak chce" řekl pobaveně Dorian, když s ni došel dolu
„Myslím ze by vám mělo být jasné kde mate svoje místo...myslím ze vaše předloktí by vám to mělo připomínat" ušklíbl se Malfoy směrem k ní a ona se na nej zamračila. Nemyslela že díky svému původu je něco miň ale připomínalo jí zle časy, na které nerada vzpomínala
„Vaše předloktí taky není čisté, nejste nic víc" řekla mu odhodlaně i když se strachem uvnitř sebe klepala
„Takhle drzá nebudeš" otočil si ji k sobě prudce Dorian a ona ho od sebe silně instinktivně odstrčila, jen tak tak udržel rovnováhu.
„Cruciatus" ozvala za ní a do jejich zad zarazil zářivý blesk, i hned bolesti spadla k zemi...

-

Draco šel zoufale po chodbě jejich domu, bylo to tu prázdné a tiché. On se cítil prázdný, jako by mu něco chybělo. A taky ze chybělo. Ona.

Měl v plánu jít k sobě do pokoje a hned si lehnout do postele. Každý den trávil na Ministertvu s bystrozory ve snaze ji najít, nebo cokoliv zjistit.
Ale když chtěl sáhnout na kliku od dveří tak se zastavil a jeho pohled se stočil do leva kde měla pokoj ona. Jeho nohy se automaticky vydali, nevěděl proč tak šel ale jeho tělo ho tam proste táhlo...

Hned co vstoupil do jejího pokoji, ucítil tu krásnou vůni typickou pro ni. Nebyla tu 4 dny ale vonělo to jako by kolem něho procházela. Pokoj byl světlí a srovnány. Všechny knihy měli své místo a ze jich bylo hodně, její peřiny byly srovnané jako by v nich nikdy neležela.
Draco na své hrudi pocítil štiplavou bolest. Cítil se jako by přišel o všechno, nedokázal se vypořádat se steskem už jen protože to byl Malfoy takže to všechno automaticky proměňovalo ve vztek. Byl plný vzteku!
Nikdy neměl o nikoho takový strach, jako oni.
Nevěděl o ni vůbec nic, kde je, jestli je v pořádku...jestli vůbec žije. Při této nejhorší myšlence, jako by do něho uhodil blesk. Prudce sebou trhl a praštil silou do zrcadla které tu měla. Jeho kousky se roztříštili po podlaze jako malé diamanty, jejích zvuk se rozlehl po celém pokoji.
Draco se zoufale opřel dlaně o komodu a hlavu sklonil dolu. To byla chvíle kdy si to všechno dokázal přiznat...Miloval jí...Kurva moc ji Miloval...a ona to nevěděla.
Dokázal si to přiznat a uvědomit si až když jí ztratil....
Tohle byl pro Draca zlom v jeho životě. Nikdy nikoho tak nemiloval...
Přísahal sobě i jí že ji najde, najde ji a už ji nikdy pustí...