Snow, please?! (Harry Styles - Cz)

8. díl

„Bonnie," usmála se mile paní Amson na své štěně.

„Byla zlatá," řekla jsem jen.

„Děje se něco?" zeptala se hned. Jak to sakra pozná?

„Ne vůbec," nahodila jsem falešný úsměv.

„Emmo, poznám, že něco není v pořádku. Venčíš mi Bonnie už skoro rok. Vím, že nejsi v pořádku," řekla upřímně. Mám ji strašně ráda. Vždy mi pomůže a poradí. Je to jako moje rodina. A to je 'jen' sousedka. Vážím si ji ze všech lidí, co znám, nejvíce.

„Tak jo, trochu jsem se nepohodla s kudrnáčem," smutně jsem se usmála. Mrzí mě, že si o mně myslí, že nejsem dobrá. Sama vím, že dobrá nejsem, ale nemusí mi to ještě předhazovat, ne?

„Pojď dovnitř," řekla a trochu popošla, abych mohla vejít.

_

„Vím, že mi chtěl pomoc, ale tohle je naprostá hloupost," řekla jsem, když jsem ji dovyprávěla, co po mě chtěl. Nebudu běhat kopce jak kamzík.  

„Třeba ne," pokroutila hlavou. Moc toho nenamluví, ale za to vždy ví, co dělat. Stačí jedno, dvě, tři slova a je jasno.

„Jak to myslíte?" přivřela jsem oči a naklonila hlavu na jednu stranu.

„Uvědom si, že Harry tohle musel podstupovat také. Půl roku si zdokonaloval kondičku. Dělal všechno pro to, aby se dostal až sem," kývla hlavou.

„Jak to víte?"

„Nejsem slepá, ani blbá," trochu se zasmála. „A navíc, jsem stará, takže nemám moc práce, takže se většinou zabavuji pozorováním lidí. Všechny pohyby o tobě něco prozradí. Ráda pozoruji lidi a přiřazuju k nim charakter. Poznáš to. A proto jsem si taky všimla Harryho a jeho trenérů. Mnohdy padl vyčerpáním do sněhu," usmála se na mě.

Vážně? Páni. To zní drsně. Jen jsem kývla hlavou a podívala se na své propletené ruce v klíně.

„Měla bys mu dát šanci," přimluvila se za něho.

„Jo, ale já nemám tolik času. Nemůžu si dovolit půl roku trénovat jen kondičku. Tak tak se uživím a musím tvrdě pracovat, abych zaplatila nájem," řekla jsem trochu více nahlas asi.

„Já tě chápu," kývla hlavou. „Jen si myslím, že Harry moc dobře věděl, co dělá. Kdyby to dotáhl až do konce, mohla bys být vážně dobrá. Možná i nejlepší," dopověděla svou myšlenku.

„Jo, bohužel to nejde," zakývala jsem hlavou ze strany na stranu a podívala se jí do očí.

„Všechno jde, když se chce. Neříkám, že lehce, ale zvládnout se to dá," mrkla na mě.

„Dobře, děkuji vám moc za vyslechnutí a rady. Vážím si toho," pomalu jsem se postavila a oblíkla svou zimní bundu.

„Kdykoli," usmála se a vyprovodila mě z domu.

_

Doma jsem si vzala notebook a podívala jsem se na videa z Harryho jízdy. Je vážně dobrý. Všechny obraty, modifikace a všechno má zmáknuté do posledního detailu.

Povzdechla jsem si a notebook zavřela. Možná bych tomu měla věnovat více času. Chci být nejlepší v tom, co miluju. Problém je, že do půl 6 pracuji v kavárně. Možná bych si měla najít lépe placené místo, kde nebudu muset pracovat tak dlouho.

_

Pozn. autorky: Čauky:) je to jen takový mezi díl, aby to mohlo být zase více rozvinuté:) Snad se bude líbit i nadále:) Všem patří veliké DÍKY za váš čas a za to, že čtete tuhle povídku:) Vážím si toho!:) –Džejna