Snow, please?! (Harry Styles - Cz)

24. díl

Ráno jsem se vzbudila dříve než Harry, tak jsem se rozhodla, že udělám nějakou snídani. Potichu, abych ho nevzbudila, jsem vylezla z vyhřáté postele a šla do kuchyně.

Na linku jsem vytáhla vajíčka a slaninu. Slaninu jsem hodila na pánev a do toho rozbila vajíčka. Všechno jsem smíchala a vualaaa - míchaná vajíčka! Do sklenice sem nalila džus a všechno dala na tác. Snídaně do postele? To je komfort.

„Harry? Udělala jsem ti snídani," řekla jsem potichu, aby nedostal šok. Nic. Nereagoval. Usmála jsem se a jemně ho políbila na líčko. Na to něco zamrmlal a otočil se na druhou stranu. Uchechtla jsem se a tentokrát ho políbila na nos, pak na čelo a nakonec na ústa. Harry se usmál. Takže je vzhůru.

„Dobré ráno," usmála jsem se a Harry konečně rozlepil své oči.

„Ahoj," protáhl se a posadil.

„Udělala jsem ti snídani," podala jsem mu tác s jídlem a pitím.

„Uhmm, děkuji, ale tos' nemusela," políbil mě.

„Takže...jaká jsem zatím přítelkyně? Myslím, že mi to celkem jde, ne?" zasmála jsem se a Harry semnou.

„Ta nejlepší," široce se usmál, čímž mi ukázal své ďolíčky.

_

„No tak Emm, pospěš si," křičel na mě Harry a přitom klepal na dveře od koupelny.

„Jo, hned," otevřela jsem dveře a vyšla.

„Sice ti to trvalo, ale stálo to za to," sjel mě pohledem od hlavy až k patě.

„Díky?" zasmála jsem se.

„Tak pojď už," propletl si semnou prsty a vytáhl ven. Otevřel mi dveře od jeho auta a já nasedla. Pak obešel auto a vyjeli jsme.

_

„Dobrý den, paní Amson," široce jsem se usmála, když mi otevřela. Hned jsem se sehla, abych přivítala Bonnie.

„Ahoj, Emie, ráda tě zase vidím," úsměv mi opětovala. „A ty musíš být Harry?" nebyla si jistá, takže to zformulovala spíše jako otázku.

„Ano, těší mě," podal ji ruku, kterou s radostí přijala.

„Vyvenčíme vám Bonnie," nestihla jsem to skoro ani doříct a už mi podávala obleček s vodítkem.

_

„Vypadá mile," prohodil Harry, zatímco jsme aportovali s Bonn.

„To taky je," kývla jsem hlavou na znamení souhlasu. „Víš, chtěla bych si s ní zase popovídat, jako před tím," řekla jsem nejistě. Snad mu to nebude vadit.

„Tak jo, přespíš pak u mě?," usmál se, čímž odhalil své ďolíčky a bílé krásné zuby.

„Asi jo," taky jsem se usmála.

_

„Aaa, Emo, kde máš Harryho?" zeptala se ihned, jak mi otevřela dveře. Utřela jsem Bonnie tlapičky a pustila ji domů.

„Jel domů," usmála jsem se.

„Nechceš jít dál?" poukázala dovnitř.

„Ráda," kývla jsem a vyzula si boty.

„Tak co mi nového povíš?" vytáhla dva šálky a postavila vodu na čaj.

„Chtěla bych Vám poděkovat. Víte, jak jste říkala, že bych měla možná dát Harrymu šanci...měla jste pravdu. Je to milý kluk."

Jenom kývla a široce se usmála. „Vidíš. Ne všechno je takové, jaké se zdá být, že?"

„Ano, máte pravdu. Jako vždy," jemně jsem se zasmála. Je to něco jako moje maminka, kterou jsem nikdy neměla. Všechno mi to teď vynahrazuje.

Takhle jsme si povídali ještě strašně dlouho. Bylo kolem 4 odpoledne, když jsem se rozhodla, že bych už měla jít. Rozloučili jsme se a paní Amson mě vyprovodila ven. Hned jsem vzala telefon a napsala Harrymu, že za 5 minut jsem u něho. Neměla jsem to k němu daleko. Byl to kousíček. Asi pro to chodíme na stejnou úrampu a svah. Zasmála jsem se svému myšlení a dala se do kroku.

_

„Ahoj miláčku," otevřel mi dveře Harry a vlepil mi letmou pusu.

„Ahoj," pípla jsem. Nebyla jsem zvyklá na takové hle oslovení. Bylo to pro mě něco nového, takže jsem se v každé takové situaci cítila strašně nejistě.

_

Pozn. autora: Jenom takový kraťounký, abyste věděli, že budu přidávat zase díly častěji. Teď jsem byla na dovolené, takže jsem absolutně nestíhala, ale už budou pravidelněji:)

-Jané