Snow, please?! (Harry Styles - Cz)

19. díl

S Harrym jsme došli až k mému malému skromnému bytečku. „Děkuji," usmála jsem se.

„Za co?" nadzvedl jedno obočí Harry. Vlastně nevím, za co mu děkuji. Jen jsem pokrčila ramena. Harry se zasmál a já se k němu přidala.

„Víš, Harry, jsi jediný, komu jsem řekla, že jsem nevyrůstala s rodiči. Byla bych ráda, kdyby sis to nechal pro sebe," podívala jsem se na stranu.

„Jo, neboj, u mě je to v bezpečí," usmál se a ukázal mi tím nádherné ďolíčky.

„Díky, znova," trochu jsem se zamyslela a následně zasmála. Harry se jen pousmál. „Proč se na mě tak díváš?" přivřela jsem oči.

„Protože jsi krásná, když se směješ," řekl Harry a nespouštěl ze mě oči.

Jsem si na sto procent jistá, že se červenám. „Harry," sklopila jsem pohled. „Nejsem krásná," dodala jsem ještě.

Harry mi ukazováčkem nadzvedl hlavu a pak se mi jemně přisál na rty. Miliony motýlků ve mně vybouchlo. Tenhle pocit jsem ještě nikdy nezažila. Tohle všechno prožívám jen s Harrym.

„Harry, tohle nejde," řekla jsem, když jsme se od sebe vzdálili.

„Proč?" zeptal se, možná smutně? Nevím, neumím v něm číst tak, jako on ve mně.

„Protože to pro mě něco znamená. Nikdy jsem se s kluky nebavila. Většinou si ze mě dělali srandu. Tohle je pro mě strašně těžký. Věřit někomu. Nevím, jak si to dokázal, ale tobě věřím, ale neznám tě tak dlouho, abych věděla, že si neděláš srandu. Že se do tebe nezamiluju a ty si ze mě pak uděláš srandu a vysměješ se mi. Začínáš mi lézt pod kůži a to není dobré. Musíš to pochopit," vydechla jsem, protože jsem to ze sebe vychrlila strašně rychle, abych to měla za sebou.

Harry se na mě udiveně koukal. „Takže si nikdy s žádným klukem nechodila, nic?" asi si to musel všechno ujasnit.

„Ne," sklopila jsem pohled poraženecky.

„A kde si celou tu dobu byla? Vždyť si nádherná, to si tě vážně nikdo nevšímal?" kroutil nevěřícně hlavou.

„Většinou v práci od rána do večera, nebo na svahu," pokrčila jsem ramena a jemně se usmála.

„A pracovala si celý den, aby ses mohla uživit?"

„Jo," kývla jsem hlavou.

„Proto si neměla čas na nic." Řekl to spíš sobě než mě. Jen jsem kývla. „Já, promiň, nevěděl jsem to," omluvil se hned, na což jsem se mu koukla do očí.

„Nemáš se za co omlouvat," zamračila jsem se.

Harry nic neřekl, jen mě obejmul. „Můžeš mi věřit, nejsem jako ostatní," cítila jsem, jak mi dal pusu do vlasů.

„Ještě jednou ti za všechno děkuji," pevněji jsem ho stiskla. „Jsi můj jediný kamarád," usmála jsem se do jeho hrudě.

„Mám to ale štěstí," usmál se a pustil mě s objetí. Taky jsem se usmála.

„Dobrou Harry," dala jsem mu pusu na líčko.

„Sladké sny," usmál se a mávl na mě při odchodu.

_

„Dobrý den pane Stylesi," usmála jsem se na něj, když jsem dorazila do jeho kanceláře s vyplněnými papíry, co mi zadal ráno.

„Slečno Emmo," kývl na pozdrav. Podala jsem mu papíry a zase odešla.

_

„Slečno Emmo? Je tady pana Stylese syn. Prý u vás má domluvenou schůzku," slyšela jsem přes sluchátko.

„Ehm, jo, jasně, ať jde dál," řekla jsem tak trochu vykolejeně. Nebyli jsme domluveni na žádnou schůzku. Nebo si to alespoň nepamatuji.

„Ahoj," vešel do mé kanceláře Harry a posadil se na židli.

„Ahoj," usmála jsem se a podívala se na něho. „Co potřebuješ?"

„No, chtěl jsem tě vzít na oběd a pak bychom měli začít cvičit na ten zítřejší závod," pokrčil ramena.

„On už je zítra?" nějak jsem si to neuvědomovala, až do teď.

„Jo, už zítra to všem ukážeš," zasmál se.

„Jasně," řekla jsem ironicky. „Ale na oběd s tebou nemůžu, pracuji," zakývala jsem hlavou na nesouhlas.

„Je to domluvený s tátou," udělal znechucený obličej. Dobře, tohle si mohl odpustit. I když...

„Tak fajn," vydechla jsem a odsunula jsem se od stolu. Vzala jsem si svůj kabát, nasadila čepici, obvázala šálu kolem krku a mohli jsme vyjít.

„Přestávám to počítat, ale myslím, že už jsme někde u 6:1?" zasmál se a otevřel dveře. Jenom jsem pobaveně protočila oči a vyšla z kanceláře.

qL>