Konečně víkend. Dneska mám celý den volno. Zítra jdu sice do práce na přesčas, ale to nemění nic na tom, že si tuto sobotu užiju. Vzala jsem si cereálie s mlékem a posadila se na gauč. V televizi jsem si zapnula písničky a vzala jsem si noviny, kde byli nabídky práce. Přečetla jsem si snad všechno, ale nic, co by bylo lepší, než to, co mám teď, jsem nenašla. Vzala jsem si teda noťas a podívala se na různé firmy a tak. Jestli nehledají třeba nějakou sekretářku, nebo tak něco.
BINGO! Koukala jsem na nabídku v novinách. Post na sekretářku obchodního manažera. Sice jsem dost mladá, ale za zkoušku nic nedám. Rychle jsem otevřela e-mail a poslala jim můj životopis s fotkou. Snad se mi ozvou. Tohle by bylo dokonalé místo pro mě. Nádherný plat, pracovní doba od 6 do půl 2, plus placené dovolené. Dokonalost. Prosím, ať mi alespoň jedna věc v životě vyjde. Prosím, prosím.
Zaklapla jsem notebook a šla se zkulturnit. Líčení jsem dneska vynechala. Půjdu jen na úrampu. Tak mě nikdo hodnotit nebude. Teple jsem se oblíkla, vzala svého miláčka a šla ho vyvenčit. Ano, mluvím o snowboardu, ale co. Vyběhla jsem ze vchodu a mířila přímo ke svahu. Bylo teprve půl 9, takže tu moc lidí nebylo. Vyhovovalo mi to. Miluju poloprázdné sjezdovky a soustředění.
_
„Znovu. Budeš tady tak dlouho, dokud to nebude perfektní," slyšela jsem řev z úrapmy. Šla jsem se teda postavit nahoru a viděla, jak Harry leží na zemi s rukama nahoře. Nadzvedla jsem jedno obočí. Co to nacvičují?
Harry se postavil, odepnul si prkno z noh a vydal se za mnou nahoru. Rychle jsem si zapla prkno k nohám a zhoupla se. První skok jsem nechala vyplynout jen do kriplu, druhý jsem chytila přední hranu a třetí zadní hranu. Není to nic moc, ale stačí mi to. Vlastně, tohle si jen nalhávám. Chci umět mnohem více, být nejlepší, ale nejde to. Prostě nejde. Nemám čas, peníze, nemám nic, kromě mé vášně.
„Harry, pohni kostrou," křikl nejspíš jeho trenér? Nevím, ale zřejmě jo. Podívala jsem se na Harryho, který stál nahoře a díval se na mě. Jakmile po něm křikl trenér, jakoby se probral, zapnul si prkno k nohám a jel na první skok. Stála jsem dole a sledovala ho. První skok byl Nose Roll 180. Je to otočka o 180°. Byl dokonale provedený. Žádná chyba, nic. Druhý skok udělal kripl a třetí skok něco, co neznám. Vyskočil, udělal obrat o 90°, ale pokračovat modifikací s úchopem přední hrany a špičky. Co to? Když dělal poslední část skoku, uchopení zadní části snowboardu, zaklonil se trochu více, tím pádem spadl na záda. Celou váhou.
„Sss," vydala jsem bolestivý zvuk za Harryho. To muselo sakra bolet.
„Harry! Notak seber se. Co jsem ti říkal!" doslova po něm chrlil trenér. Došel k němu a pomohl se mu zvednout. Podal mu ruku, a když se Harry s bolestivou grimasou zvedl, zařval po něm. „ROVNOVÁHA sakra."
„Já vím, dobře," taky zakřičel Harry.
Nechtěla jsem se na to dívat, ani to poslouchat, tak jsem vzala své prkno a odešla.
„Znovu Harry," ukázal mu na úrampu.
„Ne, nemůžu se hýbat," odporoval Harry.
„Takhle z tebe nikdy nic nebude," zasmál se mu trenér. Ou, je fakt přísný, krutý.
„Nezmrzačím se jen kvůli tomu vašemu extra super triku," řekl už klidněji Harry a přitom si, pořád s bolestivým výrazem ve tváři, odepínal prkno z noh.
„Harry vrať se," zařval po něm naposledy. Harry se ani neobtěžoval otočit a prostě odešel.
Páni. Má to celkem složité. Ale jednu věc nechápu. Proč mu říkal, že z něho nikdy nic nebude, když už přeci je. Vyhrál 2x za sebou celosvětovou snowboardovou ligu. Tohle je pro něj málo? Proč mu ubírají sebevědomí, které mu právem patří? Ten kluk je něco jako legenda. Pro spoustu snowboardistů je vzor. Tohle všechno dokázal a stále jim to nestačí. Kam dál ho chtějí vytáhnout? Tak kam?
_
Aloha:) Jak se máte?:) Snad se vám příběh stále líbí:) Začíná se to trochu obracet, co myslíte?:) No, jsem zvědava, jak to bude dále:D Snad bude Harry v pohodě:) Uvidíme:) Zatím všem moc děkuji, kdo čtou tuhle povídku!:-* Strašně to pro mě znamená!:)
ČTEŠ
Snow, please?! (Harry Styles - Cz)
FanfictionCelosvětová Snowboardová liga. Pohár větší než kterýkoliv jiný. Bohatství. Známost po celém světě. Sláva. Tohle všechno by mohla mít dívka, která netouží po ničem jiném, než mít někoho, kdo by ji měl rád. 20 letá Emma nemá vůbec nic, nikoho. Vyrů...