Snow, please?! (Harry Styles - Cz)

23. díl

Trošku vystrašeně jsem se na Harryho dívala. Jasně, že bych s ním chtěla chodit, jenomže jsem nikdy s nikým nechodila a nevím, jak se mám ve vztahu chovat.

„Harry. Já...Nevím co na to mám říct," cítila jsem slzy v očích z toho všeho, co pro mě udělal.

„Stačí, když řekneš, ano," ukázal mi své ďolíčky.

„Chtěla bych, tak moc, ale nevím, co mám dělat. Pochop, nikdy jsem s nikým nechodila a já..."

Harry mě přerušil svými rty přitisknutými na mých. Dokonalá souhra. V tu chvíli se všechny nejistoty vytratily. Jako by mi někdo přepl program a já si byla jistá tím, co teď dělám. S Harrym je mi dobře, tak proč to měnit?

„Ano," vydechla jsem mu do tváře, když jsme se od sebe jenom na malý kousíček vzdálili. Cítila jsem jeho dech, jak mě šimrá na líčku. Na nic jsem nečekala a jemně svedla hlavu, abych ho mohla políbit.

Široce se usmál a já taky. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a usmála se do jeho trička. Harry mě políbil do vlasů. Dokonalá chvíle.

_

„Díky Harry," přitiskla jsem se k němu trochu víc. Leželi jsme na posteli a povídali si.

„Za co?" podíval se na mě se zvednutým obočím.

„Za to všechno, co pro mě děláš. Nemyslela jsem si, že by mi někdo mohl změnit život, ale tys' to dokázal," políbila jsem ho přes tričko na jeho motýlka, co má na hrudi. „Vlastně, kvůli tobě jsem si našla lepší práci, abych stíhala tvé tréninky a abych se mohla zdokonalovat na prkně. Což, si myslím, povedlo," dořekla jsem to a podívala se mu do očí. Jenom se usmál a dal mi polibek na čelo.

„Bylo mi potěšením."

„Chceš tady zůstat, nebo pojedeme domů?" zeptala jsem se.

„Myslel jsem, že bychom tady zůstali, ale jestli nechceš, nemusíme," nejistě se na mě koukl.

„Zůstanu tady s tebou moc ráda," usmála jsem se na něho a on mi úsměv oplatil. „Jenom...můžu se jít okoupat?"

„No jasně," kývl hlavou ke dveřím, kde byla nejspíš koupelna. Vstala jsem teda z postele a vydala se dovnitř.

_

Sakra, sakra, sakra. Nevzala jsem si ručník. Nenapadlo by mě, že tady žádný nebude! Každý normální člověk má v koupelně i ručník. Co mám teď dělat? Čekat až uschnu? Říct Harrymu? To spíše ne, stydím se.

„Em? Jsi v pohodě?" zaklepal mi na dveře Harry. Asi slyšel, že jsem vypla vodu, ale dlouho jsem nevycházela.

„Em, jo jasně, jenom...mohl bys mi prosím podat nějaký ručník a třeba nějaké oblečení?"

„Jo, počkej chvíli," slyšela jsem, jak někde odešel. Rychle jsem popadla svůj svetr a přikryla jsem se jím. Snad mě neuvidí.

„Em? Nesu ti ten ručník."

Pomalu jsem otevřela a vystrčila ruku. Jenomže Harry otevřel více a vešel dovnitř. Sakra, co to dělá?

„Harry." Vyslovila jsem jeho jméno prosebně. Věci položil na vanu a stoupl si za mě. Hodil přese mě ručník.

„Em, nemusíš se přede mnou stydět," pošeptal mi do ucha.

„Já vím Harry, jen pochop, že tohle je pro mě něco nového. Byl jsi ve všem první," sklopila jsem zrak. Styděla jsem se. Je mi 20 a ještě jsem se před Harrym ani s nikým nelíbala. Vymlouvám se sice na dětský domov, ale sama moc dobře vím, že všem těmhle pocitům jsem se vyhýbala vědomě. Nikdo mě nikdy neoslovil, abych měla potřebu to měnit. Až do teď. Do té doby, než si u mě Harry objednal oříškové latté a cheeseecake. Při té představě jsem se musela usmát.

„Já tě chápu, Em," políbil mě na odhalené rameno. Rychle jsem se zabalila do ručníku a otočila se k němu čelem. Byl o něco vyšší, takže jsem musela zvednout hlavu, abych se mu mohla podívat do očí.

„Díky," usmála jsem se a políbila ho na líčko. Jenom kývl hlavou a odešel z koupelny.

Zhluboka jsem si povzdechla. Vím, že takhle to nemůže být napořád, jenomže si nemůžu pomoc. Jeho doteky jsou pro mě jako slast na duši, ale bodláky v hlavě. Nevím, co mám poslouchat. A kdybych měla být upřímná, řekla bych, že vyhrávají bodláky.

Protřepala jsem hlavou a rychle se vysušila a oblíkla. Otevřela jsem dveře a uviděla Harryho, který ležel na posteli s mobilem v ruce. Jakmile si mě všiml, mobil odložil a přešel ke mně.

„Taky se půjdu okoupat," oznámil a zmizel ve dveřích koupelny.

Lehla jsem si do postele jenom v Harryho tričku a svým spodním prádlem. Cítila jsem se zvláště. Až moc odkrytě, ale překousla jsem to. Je mi 20 proboha!

Za chvíli vyšel z koupelny Harry. Kolem pasu měl ručník a z vlasů mu kapala voda. Dívala sem se na všechny jeho tetování. Teď k tomu mám jedinečnou příležitost. Má dokonalé tělo. Není to nějaká korba, jako jsou kulturisti třeba, ale je tak akorát. U jeho Véčka jsem se zasekla a koukla jinam. Harry přešel ke skříni, ve kterých vyhrabal boxerky a odešel zpět do koupelny.

„Dobrý den paní Amson," řekla jsem mile do telefonu.

„Ahoj Em, jenom jsem se chtěla zeptat, jestli jsi doma?"

„Omlouvám se, teď zrovna doma nejsem, přijedu až zítra, potřebovala jste něco?" podívala jsem se na Harryho, který stál opřený o rám dveří koupelny a zamyšleně se na mě koukal. Když viděl, že jsem se na něho otočila, usmál se.

„Ne to nic, jenom, že Bonnie se po tobě stýská," lehce se zasmála a já s ní.

„Zítra za ní přijdu," usmála jsem se, i když to nemohla vidět. Je pravda, že v poslední době ji zanedbávám, ale jenom protože se více věnuji ježdění.

„Dobře, díky moc, zatím ahoj."

„Na shledanou," rozloučila jsem se a zavěsila.

„Za kým přijdeš?" zamračil se Harry.

„Za Bonn," usmála jsem se při představě na ní.

„Oo, to je ten pejsek?" rozzářil se Harry a začal tleskat. Úplně jsem přehlížela fakt, že je jen v trenýrkách, ale moc se to nedalo.

Kývla jsem hlavou a usmála jsem se. „Myslela jsem, že bychom ji mohli vzít vyvenčit a pak bych si chtěla chvíli popovídat. Je to hodná žena a taky nikoho nemá," zasmutněla jsem.

„Jak jako 'taky'?" zamračil se a otočil se ke mně zády. Asi se "urazil".

„Myslím rodinu," sedla jsem si a dala mu jemný polibek na záda, mezi lopatky. Cítila jsem, jak se zachvěl. Otočil se zpátky na mě, ale pořád ležel. Chvíli se na mě jenom díval, ale pak se natáhl a začal mě lechtat.

„Aaa Harry!" křičela jsem jako smyslů zbavená. „Počůrám se," smála jsem se. „Dost prosím," docházel mi dech.

„Auu," zaskučel Harry a rychle mě pustil. Posadila jsem se a podívala se na něj. Držel se za rozkrok. Já ho bouchla?

„Promiň!!" řekla jsem rychle a pohladila ho po ruce. Harry se převaloval na posteli a skučel u toho. Bylo to komický, ale smát jsem se nemohla. To by mě Harry asi zabil.

„Dobrý, jen už to prosím nedělej," řekl přiškrceným hláskem.

„Nechtěla jsem," udělala jsem psí oči.

„Já vím, pojď jsem," natáhl ruku a já si lehla k němu. Obejmul mě a zanedlouho jsem usnula. Vznášela jsem se na vlnách snů jejíž středobodem byl Harry!