Snow, please?! (Harry Styles - Cz)

10. díl

Došla jsem domů akorát na oběd. Převlíkla jsem se do džínů a kabátu, na hlavu si narazila čepici a vyrazila na nákupy.

_

Vařila jsem kuřecí salát, podle nějaké kuchařky. Dobře, vařit moc neumím, ale hlady neumřu. Nakrájela jsem a uvařila maso, zeleninu, uvařila těstoviny a všechno smíchala. Bylo to kupodivu moc dobré. Vzala jsem si talíř s příborem a sedla si na gauč. Zapla jsem si písničky v televizi a na stůl si položila notebook. Podívala jsem se na všechny sociální sítě a pak zkontrolovala e-mail. Jedna nová zpráva. Cože? Rychle jsem položila jídlo a vzala notebook do ruky. Otevřela jsem příchozí zprávu a začala číst: „Dobrý den, rádi bychom s Vámi udělali pohovor. Váš životopis je obdivuhodný. Přesně takové lidi hledáme. Pokud by bylo možno se setkat v pondělí 13.1.2015, budeme velmi rádi. Předem děkujeme za Vaši účast." Dočetla jsem zprávu a vyskočila na nohy. Začala jsem se radovat a poskakovat dokola jako mačo. Jo, je to jen pohovor, nic nemám jasné, ale už jen to, že se mi ozvali, je něco! Rychle jsem zaklapla noťas, dojedla své jídlo a vzala jsem telefon.

„Ahoj Kate," usmála jsem se do telefonu.

„Ahooj," řekla šťastně.

„Neuvěříš, co se mi stalo," řekla jsem se smíchem.

Všechno jsem ji povyprávěla a samozřejmě měla radost i za mě.

_ _

Pondělí ráno:

Na tento den jsem si vzala v kavárně volno, abych mohla jet na ten pohovor. Ráno jsem se rozhodovala asi hodinu, co si mám vzít na sebe, aby to nevypadalo až moc přehnaně, nebo až moc nezajímavě. Nakonec jsem zvolila černé rifle a halenku, přes kterou jsem si dala sako. Od Kat jsem si půjčila auto, abych nevypadala jako chudinka a vyjela.

_

„Dobrý den, jsem tady na pohovor," řekla jsem usměvavé blondýně u recepce.

„Dobrý den," mile se usmála. „Už Vás očekáváme," řekla a odvedla mě k velkým hnědým dveřím.

„Děkuji," řekla jsem, když mi otevřela dveře, abych mohla vejít. Cítím se trochu trapně, že na mě museli čekat, ale nejdu pozdě. Naopak, jdu asi o půl hodiny dříve. Prošla jsem dveřmi a uviděla jsem staršího pána sedět na točící se židli.

„Dobrý den," pozdravila jsem slušně.

Pozdrav mi opětoval a pokynul rukou, abych se posadila. Udělala jsem tak a posadila se do měkkého křesla.

_

„Jste vážně výborná. Na devadesát procent máte tohle místo v kapse," pochválil mě šéf.

„Děkuji," usmála jsem se mile. Uvnitř jsem řvala radostí, ale na povrch jsem se snažila být v klidu.

„Do zítra této doby se Vám ozvu," řekl a doprovodil mě ke dveřím.

„Dobře, budu očekávat Váš hovor," kývla jsem hlavou s úsměvem. „Děkuji."

_

„Nebudu nic takového dělat, nepotřebuji to," slyšela jsem křik. Otočila jsem se a uviděla Harryho, jak křičí po trenérovi? Viděla jsem je už na úrampě. Ale co dělají tady?

„Jednou jsem tvůj trenér, tak mě budeš poslouchat," křikl mu do obličeje ten chlápek.

„Co se to tady děje?" vylezl ze své kanceláře pán, u kterého jsem dělala pohovor. „Harry, proč tady řveš na svého trenéra?" počkat, počkat! Oni dva se znají? A proč mu tyká?

Harry se na něho otočil a chvíli se na něj díval. Beze slova se otočil a odešel. Co to mělo znamenat? Celá vykulená jsem stála na místě jako opařená a dívala se na Harryho záda.

„Harry, na něco jsem se tě ptal," křikl po něm ještě ten pán.

„Nikdy ses nezajímal, tak proč teď, tati?" ani se neotočil a prostě vyšel z budovy.

TATI? Moment, chvilku, čas. Budu možná pracovat pro Harryho tátu? No, čím dál tím lepší...

_

Pozn. autorky: Ahojte:) omlouvám se, že včera nebyl díl, ale jaksi nestíhám:( Ale tady máte náhradu, tak snad se líbí:) Díky všem, co čtou můj příběh:) –Džejna