Snow, please?! (Harry Styles - Cz)

11. díl

Vyběhla jsem z budovy, nastoupila do auta a jela domů. Celou dobu jsem o tom přemýšlela. Nemůžu přece pracovat pro tátu Harryho. Udělal by mi z práce peklo. Nemůžu to přijmout, ne. 

_

Vrátila jsem Katelin auto a zároveň jsem ji o všem řekla. Samozřejmě byla proti tomu, abych to nepřijala. Skoro mi vynadala za tuto myšlenku. Prý si nemám toho kudrnáče zasahovat do života. Tohle je úžasná příležitost, jak si vydělat peníze a uživit se. Plus si můžu něco koupit, protože plat je dost velký. Za sekretářku. Dokonalé. Ale pořád je tady to s Harryho tátou. 

_ 

Vzala sem si prkno a šla na úrampu. Vyšla jsem nahoru a koukla se okolo. Úžasný pocit svobody. Zhluboka jsem se nadechla, připla si snowboard k nohám a zhoupla jsem se. První trik jsem udělala Tail Roll 180, druhý trik Nose Roll 90 a třetí jen chytla zadní hranu. Byl to dokonalý pocit. Zase letět vzduchem a užívat si, už tak zkaženého, života. I když to teď vypadá nadějně. 

Sjela jsem úplně dolů a odepla prkno z noh. Vzala jsem ho ze sněhu a rozhlédla se. Uviděla jsem sedět Harryho u stolu s naštvaným obličejem. Je mi ho celkem líto, ale co se dá dělat, že. Taky to nemám jednoduché. Takový je život. 

Po chvíli jsem se rozhodla, že za ním zajdu. Třeba mu zlepším náladu, což ale dost pochybuji. 

„Ahoj," usmála jsem se. 

Zvedl hlavu a ještě více se zamračil. „Vím, že si to slyšela, viděl jsem tě odcházet," otočil hlavu úplně na druhou stranu. 

„Nevím, o čem mluvíš," bylo mi jasné, že se o tom nechce bavit, tak jsem to nechala tak a záporně zakývala hlavou. 

Usmál se, ale nic neřekl. 

„No, nechceš si zajezdit?" nabídla jsem mu. „Možná se ti nálada zlepší," usmála jsem se a ukázala na jeho prkno. 

„No, pořád mě trochu bolí ty záda," zkřivil obličej do bolestné grimasy. 

„Aha," posmutněla jsem. 

„Ale můžeš si přisednout a zvednout mi ji ty," ukázala své ďolíčky. Je tak strašně náladový, k sakru! 

„Uhm, tak jo, pokusím se," řekla jsem nejistě a přisedla jsem k němu. 

_

Asi hodinu jsme seděli, povídali si a strašně se smáli. Spletla jsem se. Je to v pohodě kluk. Přiznávám svou blbost. 

„Harry?" řekla jsem nejistě. 

„Hm?" 

„Co si to dělal za trik, při kterém si spadl na ty záda? Tenhle jsem nikdy neviděla," zeptala jsem se opatrně, jelikož nechci, aby byl naštvaný. 

Jen se zasmál a pokroutil hlavou. „Trenér si tenhle trik spešl 'promyslel', abych měl větší šanci na výhru. Však to znáš, ne? Když ukážeš nějaký trik, který nikdo neviděl, všichni budou udělaní," zatřepal hlavou jako by to byla nějaký nesmysl. 

„Jo, ale nemyslím, že bys to potřeboval," odfrkla jsem. 

„No, závody jsou za 2 dny a mě neskutečně bolí záda. Asi se nebudu účastnit," řekl zklamaně. 

„To mě mrzí. Ale na druhou stranu budeš fit na celosvětovou ligu, ne?" snažila jsem se ho aspoň nějak povzbudit. 

Jenom se na mě podíval se zvednutým obočím a dost pobaveným úšklebkem. 

„Co je?" ohradila jsem se hned a jemně ho šťouchla do ramene. 

„Auu, ty mě chceš zmrzačit úplně? To proto, že jsem tvoje konkurence?" chytl se za postižené místo a třel si ho. Nemohlo ho to bolet. Bylo to levačkou. 

„Nejsi moje konkurence. Úrampa je dost velká," zamračila jsem se. 

„Nemluvím o úrampě," mrkl na mě.

„Nebudu závodit, Harry," řekla jsem a podívala se jinam.

„Ale proč ne? Máš na to, vím to," zvýšil trochu hlas. „Mohl bych tě trénovat, jenom mi musíš věřit," skoro křičel. 

„Harry," povzdechla jsem si. Nechci se zase hádat. Zase se mu změnila nálada během vteřiny. Proč to tak musí vždy dopadnout. 

„Dobře, ale proč mi nevěříš? Proč to nezkusíš?" trochu se uklidnil, ale pořád mluvil hlasitěji než všichni ostatní, což připoutalo pozornost několika lidí. 

„Nejde o to, že ti nevěřím, jde o to, že na to nemám čas," rozhodila jsem ruky. Už nevím, jak mu to mám vysvětit. 

„A co ta práce o kterou se ucházíš?" pozvedl jedno obočí. „Tam budeš mít dobrý plat a pracovní dobu krátkou, ne?" podíval se mi do očí. 

„Jak o tom víš?" pohled jsem stočila jinam. 

„Můj táta tu společnost vlastní," řekl pobaveně. 

„Jo, ale ještě jsem ji nedostala," povzdechla jsem si a podívala se do jeho zelených očí. 

„Takže když ji dostaneš, zkusíš to semnou?" přivřel oči. 

„Zkusím co?" taky jsem přivřela oči a koukla se na něho. 

„Trénovat samozřejmě," zasmál se.

„No, tak jo," plácla jsem se do čela. Zase jsem se nechala uvrtat do nesmyslné nabídky. Tohle fungovat nikdy nebude!