Snow, please?! (Harry Styles - Cz)

29. díl

„Můžeme jít," přišla jsem dolů za Harrym. Měla jsem na sobě černé šaty asi po kolena s jedním ramínkem. Neodhalovali příliš, ale ani málo. Tak akorát.

„Páni, sluší ti to," pochválil můj výběr šatů.

„Taky ti to sluší," zaculila jsem se, jistě celá červená. Měl na sobě úplné černé džíny, obyčejné bílé tričko, přes které měl přehozenou obyčejnou modrou mikinu.

„Vyzvedneme cestou Hil?" nějak jsem to řekla do otázky, i když to měla být oznamovací věta. Bez ní bych totiž nikam nešla. Aspoň nebudu jediná holka. Harry se tam zná určitě s mnoha lidmi. Já s nikým.

„Jasně," kývl hlavou a otevřel mi dveře. Vzala jsem si kabát, obula boty a vyšla. Harry opakoval můj postup a zavřel za námi dveře.

_

„Ahoj, Hil," objala jsem ji krátce.

„Ahoj," uculila se. „Jsem ráda, že ses ozvala. Jdu prozkoumat tento svět," zasmála se a já s ní.

„Jo, tohle je Harry, můj kluk," představila jsem ji Harryho, který se na mě usmál, když jsem ho oslovila mým klukem.

„Ahoj," zachraptěl s úsměvem.

„Těší mě, Emma se nezmínila, že nepůjdeme samy," podívala se na mě výhružně.

„Pardon?" pokrčila jsem ramena a nevinně se usmála. Všichni jsme se zasmáli a dali na odchod. Klub nebyl daleko, takže jsme šli pěšky.

_

„Páni, v téhle čtvrti jsem nikdy nebyla," koukla jsem se na velikou ceduli s názvem baru.

„A snad nikdy nepůjdeš sama," zamračil se Harry, ale nekoukl se na mě.

Vešli jsme všichni 3 dovnitř a mě hned omráčil kouř a hlasitá hudba. Tancující lidi se o sebe třeli zpocenými těly a 'tančili'. Harry nás zavedl do nějakého boxu v rohu místnosti, kde hudba nebyla až tak hlasitá a kouř nebyl až tak cítit. Díky mu za to.

„Dojdu pro pití, nikam nechoď," řekl směrem ke mně. Jenom jsem kývla.

„Jak jste se s Harrym poznali? Přijdete mi strašně odlišní," uchechtla se Hil.

„No, vlastně jsme. Ale ne až tak moc. Je to můj trenér, v podstatě," lehce jsem se uchechtla a pak usmála při představě našeho poznání.

„Jste roztomilí," zaculila se.

„Díky?" zasmála jsem se.

„Jsem tady. Nevím, co běžně piješ, tak jsem ti vzal vodku s džusem a tobě Emms džin s tonikem. Není to moc silný a předpokládám, že ses ještě nikdy neopila," podal nám naše pití s menším ušklíbnutím.

„Ani s tím nehodlám začínat," zamračila jsem se, ale pak usmála.

„Díky," řekly jsme obě naráz. Jenom kývl a usmál se.

_

„Harry? Musím na záchod," řekla jsem asi po hodině sezení tady. Je to v pohodě. Myslela jsem si, že tady budou samí opití lidé a tak, ale dá se to přežít. Povídali jsme si a u toho popíjeli. Celkem klidný večer.

„Tady za rohem," ukázal na cedulku s nápisem „WC".

„Díky."

Rozešla jsem se k té místnosti, kde měli být záchody. Po cestě jsem omylem do někoho vrazila.

„Omlouvám se," slušně jsem se omluvila a chtěla pokračovat, ale ucítila něčí ruku na mém rameni.

„Co tady dělá taková pěkná slečna sama?" teprve teď jsem se dotyčné osobě podívala do tváře. Byl to nějaký kluk asi tak o 5-7 let starší než já. Měl podlité oči krví. Byl hodně opilý.

„Nejsem tady sama, a když dovolíte, potřebuji na záchod," vyškubla jsem se mu a odběhla na záchod. Fuj, to bylo nepříjemné. Celkem se bojím vrátit. Co když tam bude čekat a něco mi udělá? Mám napsat Harrymu? Nechci vypadat jako padavka, ale opravdu se bojím. Proto jsem vytáhla telefon a napsala rychlou smsku.

„Mohl bys přijít k záchodům? Je tady hodně divných lidí, mám strach," napsala jsem a odeslala to. Během vteřiny mi přišla odpověď.

„Jsem tady."

Rychle jsem vylezla ze záchodů a podíval se kolem sebe. Uviděla jsem toho kluka, do kterého jsem vrazila. Šel ke mně. No tak Harry, kde jsi?

„Už jsem myslel, že ses ztrati..." začal mluvit, ale díky Bohu ho vyrušil mě až moc známý hlas.

„Vypadni od ní," zavrčel Harry a chytil mě za ruku. Chytla jsem se ho a schovala za jeho záda.

„Ooo, to je ten tvůj doprovod?" díval se pořád na mě a Harryho si vůbec nevšímal.

„Řekl jsem, ať vypadneš," zaťal Harry čelisti a pěsti. To není dobré znamení. Že?

„Nebo se stane co?" provokoval ho.

Harry se ironicky zasmál. „Nebudu se snižovat na tvou úroveň." Vzal mě za ruku a rozešel se semnou k boxu, kde jsme seděli. Naneštěstí byl ten kluk neoblomný a sáhl na Harryho rameno. Harry se otočil a jednu mu vrazil. Díky za to, že byl opilý. Skácel se k zemi a pak si začal utírat krev ze rtu. Rychle se zvedl a odešel.

„Nemusel si ho bít," řekla jsem roztřeseně.

„Ale musel, nedal by ti jinak pokoj. Slíbil jsem, že si tě ohlídám, ne?" naklonil se a políbil mě. Tohle gesto mě uklidnilo natolik, že jsem vnímala jen jeho a nic jiného. Polibky jsem mu oplácela. Užívala jsem si každý jeho dotek.

„Zatančíš si semnou?" pošeptal mi do rtů.

„Cože?" uchechtla jsem se. „Já na takovou hudbu neumím tančit," zakroutila jsem hlavou.

„Naučím tě to, pojď," zatáhl mě za ruku a šel semnou na parket. „Musíš se pohybovat do rytmu hudby," otočil mě k sobě zády a přejel mi po boku. Začal se vlnit a já s ním. Vůbec mi to nešlo, ale nevadilo mi to. A jak se zdálo, tak ani Harrymu.

„A pak že to neumíš," políbil mě pod ucho.

„Vůbec nevím, co dělám," zasmála jsem se a 'tančila' dále. Udělala jsem pohyb naproti Harrymu, tím pádem jsem svým pozadím narazila na Harryho rozkrok. Jen zakňučel.

„Promiň?" uculila jsem se na něho. Nevím, kde jsem vzala tolik odvahy, možná to bylo tím, že jsem v sobě měla pár skleniček. Za normálních okolností bych tohle určitě neudělala.

Znovu jsem se otřela o jeho rozkrok. Potichu vzdychl.

„Tak jo, nech toho, prosím," otočil mě k sobě čelem. Znovu jsem se uchechtla a přitiskla se na jeho hruď. Pořád jsme tančili na hudbu, takže jsme se pořád vlnili.

„Chci tě Harry," zašeptala jsem mu do ucha. Naskočila mu husí kůže.

„Z toho se vyspíš," políbil mě na čelo a odtáhl z tanečního parketu.