Snow, please?! (Harry Styles - Cz)

44. díl

„Ty Em?" zamručel u televize Harry. Každý jsme seděli na jednom křesle a skoro vůbec jsme se spolu nebavili. Kde jsme to dotáhli?

„Hm?" zabručení jsem mu vrátila.

„Začínám si myslet, že ta výzva je stupidní," řekl a na křesle se narovnal.

„Proč myslíš?" upřeně jsem sledovala televizi a ládovala se popcornem. Na okamžik jsem o něj zavadila pohledem. Projel si mě celou od hlavy až k patě a kousl se do spodního rtu.

„Nevím, nelíbí se mi, že spolu nekomunikujeme," pokrčil ramena.

Povzdechla jsem si a nějak se srovnala, abych seděla jako člověk. „Tak komunikuj," vyzvala jsem ho a mísu s popcornem jsem položila na stolek.

„Takhle jsem to zrovna nemyslel," přivřel oči a podíval se jinak.

„A jak teda? Chceš to snad vzdát?" řekla jsem pobaveně.

„Pff, nikdy, prohraješ," jako by se probral a nahodil svůj drzý úšklebek.

„Uvidíme," zasmála jsem se a zase si přehodila nohy přes opěrku gauče a do ruk vzala misku.

_

„Půjdu se okoupat. Můžeš udělat večeři," vyplázla jsem jazyk.

Někdo říkal, že tohle je hra, ne? Haha, těš se Stylesi!

Napustila jsem si horkou vanu s bublinkami a jen tak relaxovala. Ležela jsem tam asi půl hodiny, než voda vystydla. Rychle jsem se umyla a usušila. Zabalená jenom v ručníku jsem vyšla za Harrym.

„Udělal jsem kuř..." zasekl se v půlce věty a projel mě pohledem.

„Kuř, co?" zasmála jsem se.

„Ehm, kuřecí salát," pokroutil hlavou a otočil se mi zády. Snad jsem ho nerozrušila? Ups? Bod pro mě!

„Tak jo, půjdu se oblíknout a přijdu," sladce jsem se usmála a otočila se na odchod. Tohle prostě neprohraju. Neříkám, že mi jeho dotek nechybí, to ano, ale umím se ovládat. Což u chlapů jde mnohem hůř.

_

„Neříkala si, že se oblečeš, sakra?" zamračil se Harry, když jsem přišla do kuchyně.

„Vždyť jsem oblečená," nadzvedla jsem obočí.

„Ale tohle není oblečení, které bys měla mít na sobě," řekl pořád zamračeně.

Já vím, Harry. Řekla jsem si v duchu a zasmála se. Měla jsem na době tílko a minikraťásky. Dobře, tohle není můj styl. Vůbec, ani trošku, ale tohle nesmí trvat dlouho. Harry musí prohrát rychle, tak mu trochu pomáhám. Jsem si jistá, že podlehne. Přece jenom...je to chlap.

„Vážně? Ale tohle je pohodlné," usmála jsem se a sedla si ke stolu. „Vypadá to úžasně," řekla jsem pochvalu a pustila se do jídla.

Harry na mě otráveně zavrčel a pustil se do jídla taky.

_

„Dobrou Harry," poslala jsem mu vzdušnou pusu.

Protočil očima, ale taky mi popřál dobrou noc. Nemůžeme se dotýkat, takže si každý lehl na jednu postel. Ha ha.

_

Ucítila jsem jemný tlak na posteli. V duchu jsem se usmála. Že by to nevydržel? Dělala jsem, že spím. Harry nadzvedl peřinu a vlezl ke mně. Ležela jsem zády, ale cítila jsem každý jeho sval, při každém jeho pohybu. Spí totiž jen v boxerkách. Neříkám, že mě to nerozptýlilo, ale zvládla jsem se udržet. Harryho ruka si mě přivinula víc k sobě. Na líčko mi vtlačil jemný polibek. Chvíli se nic nedělo, asi čekal, jestli se neprobudím.

„Miluju tě," zašeptal. „Tohle byl dost debilní nápad," uchechtl se a konečně si lehl.

_

„Dobré ráno," pozdravila jsem Harryho, když jsem přišla dolů do kuchyně.

„Ahoj," usmál se na mě.

„Zdál se mi takový sen..." uchechtla se a pozorovala jsem, jak sebou cuknul.

„Faakt? A co se ti zdálo?" vypadal nervózně.

„Žes prohrál," vzala jsem si toast a namazala ho nuttelou.

„Ještě, že to byl jen sen," podrbal se na zátylku a nervózně se usmál.

„No jo, byl tak živý. Jako by se to vážně stalo," pokroutila jsem nevěřícně hlavou.

„Jo, no, hm..." těkal pohledem po celé kuchyni. Je roztomilý, když je nervní.

„A víš, co sem se dozvěděla?" vykulila jsem oči.

„Ne, co?"

„Jak jsem včera byla s Hil, víš, ne?" jenom kývl, jakože ví. „No, tak mi říkala, že se rozešla se svým klukem," pokroutila jsem smutně hlavou. Samozřejmě, že to není pravda, ale nějak ho dostat musím.

„P-proč?" vykoktal.

„No, lhal ji a tak. Nemělo to budoucnost," pokrčila jsem ramena. „Byly to sice maličkosti, ale i tak," zakousla jsem se do toastu a s plnou pusou pokračovala, zatímco Harry mě pozoroval. „Ještě, že my si nelžeme, že?" usmála jsem se na něho.

„No, víš, musím ti něco říct," uchechtl se nervózně a podrbal se na zátylku. Zase.

Položila jsem toast, co jsem měla v ruce a podívala se na něho. „No, tak mluv," nadzvedla jsem jedno obočí.

„To nebyl sen," povzdechl si a sklonil hlavu.

„Nechápu?" zasmála jsem se, jako že nevím, o co jde. Chci, aby to řekl, aby se přiznal.

„Byl jsem včera ve tvé posteli a dal ti pusu, prohrál jsem," řekl na rovinu. Páni, nečekala jsem, že to bude tak moc jednoduchý.

Usmála jsem se, což on neviděl, protože měl skloněnou hlavu. Pomalu jsem se zvedla a přešla k němu. Jeho pohled padl na mou postavu. Sedla jsem si mu na klín a objala ho rukama kolem krku.

„Já vím," nakrčila jsem nos a usmála se.

„Heeej, to není fér," zamračil se, ale přitom se smál.

„Nemáš podvádět," vyplázla jsem na něho jazyk.

„Dobře, ale tohle bylo..." nestačil to doříct, protože jsem ho umlčela polibkem. Bože! Jak moc mi chyběly jeho polibky, doteky a všechno kolem něj.

„Úžasné," vydechl a opřel si čelo o to mé. „Už nikdy takové přiblblé sázky!" rozhodl.

„Harry, byl to jeden den," zasmála jsem se mu.

Zamračil se. „Aspoň vidíš, jak moc jsem na tobě závislý," pošeptal a znovu se mi přisál na rty. Jazykem se probojoval do mých úst. Sehrála se bitva, ve které, jak jinak, Harry vyhrál.

„Taky tě miluju," usmála jsem se.

„Pamatuješ si to!" ukázal na mě prstem. Jenom jsem kývla hlavou. Tentokrát jsem to byla já, kdo spojil naše rty v polibku.