Snow, please?! (Harry Styles - Cz)

43. díl

„Tohle neuděláš!" smála jsem se na celý obchodní dům.

„Ale jo, sázka?" přidala se k mému smíchu i Hil.

„To beru. Jestli prohraješ, budeš si celý měsíc oblíkat pouze to, co ti určím," natáhla jsem k ní ruku, pořád s širokým úsměvem.

„A pokud vyhraju já, budeš se tak oblíkat ty," vyplázla jazyk a mou rukou potřásla tou svojí.

Hil se zvedla a namířila si to k nějakému neznámému klukovi, který seděl opodál. Vsadily jsme se, že za ním nepřijde a nebude si hrát na opuštěného psa. Tohle bude zábava.

_

A viděla si, jak se tvářil?" vyprskla smíchy Hil, když už to měla za sebou a seděly jsme na kávě ve Sturbucks.

Sázku nevyhrála ani jedna. Hil za ním sice přišla a dělala vše podle mých pokynů, ale musela jsem ji z toho dostat. Přišla jsem za nimi a vytáhla ji z té směšné situace. Chtěla jsem ji v tom nechat trochu dýl, ale nechtěla jsem, ať mě pak zabije.

„Jo, bylo to k nezaplacení," přidala jsem se k ní. „Ale počkat," najednou jsem zvážněla a podívala se do její tváře. Taky se uklidnila a nadzvedla na mě jedno obočí. „Pokud sázku nevyhrála ani jedna, neměly bychom plnit úkol obě?" lišácky jsem se zasmála. Ano, právě jsem to hodila i na sebe, ale aspoň to bude zábava.

„Tak platí," vyšvihla do vzduchu ruku a já sem si s ní plácla.

„Začínáme hned," obě jsme se zvedly a vydaly do nejbližšího obchodu.

_

„Píše mi Hazzouš," uculila jsem se na telefon.

„Jo a co pěkného? Úplně vidím ten tvůj debilní úsměv," křikla na mě z kabinky, když se převlíkala do věcí, které jsem ji určila.

„Tak hele! Abych ti nevybrala něco mnohem horšího," řekla jsem vážně, ale zároveň jsem se smála.

„Jsem doma, ale tady je prázdno:(" přečtu si Harryho SMSku a musím se zasmát. To je ťunťa.

„Za hoďku jsem u tebe:P" odpověděla jsem a mobil strčila do kapsy, když vyšla z kabinky Hil.

„To ti vážně sekne," zadržovala jsem smích.

„Fakt díky," protočila oči. Vybrala jsem ji totiž jednodílný oděv, který slouží převážně jako pyžamo. To už jsem nevydržela a vyprskla smíchy. Ty bodliny na zádech a ocásek. Je to dinosaurus.

„Teď ty," 2x za sebou nadzvedla obočí a odešla někam.

„Tady máš," podala mi oblečení, které vypadalo, jako pro selku.

„Jako fakt? Gumáky k tomu nemáš?" řekla jsem ironicky.

„Jo, moment," natáhla se a podala mi červené gumáčky.

„Hilary, zabiju tě," vzala jsem si všechno do kabinky a převlíkla se.

_

Zaplatily jsme za všechno a odešly v tom domů. Všichni se na nás koukali jako na magory. Kupodivu.

„Tak se měěěj," našpulila spodní ret a objala mě.

„Ty taky, ahooj," zopakovala jsem její čin.

_

„Harry, jsem tady," křikla jsem do útrob jeho domu.

„Konečně, kde si byla tak dlou..." zasekl se v pohybu, když viděl moje oblečení. „Co to máš na sobě?" začal se šíleně smát.

„Nelíbí se ti to? Je to nejnovější kolekce," zamračila jsem se, že to myslím vážně. Jeho výraz bych si teď chtěla vyfotit. Celý zvážněl a pokýval hlavou.

„Je to vážně hezký," cukali mu koutky, ale udržel se.

„Pff," vyprskla jsem smíchy a začala se válet skoro po zemi. „Byla to sázka s Hil, prohrála jsem, tak mám na sobě tohle," vysvětlila jsem mu to a on se začal taky smát.

„Ale teď vážně. Takhle bych se ti nelíbila?" otočila jsem se dokola své osy.

„Ne, že by ses mi nelíbila, ale raději bych vymýšlel plány spíše na doma," zasmál se a vybalil nákup, který jsem stihla nakoupit.

„Parchante," zasmála jsem se a bouchla ho do ramene. Ani to s ním nehlo. Pochybuju, že to vůbec cítil.

„A pusu na uvítanou dostanu?" udělal psí očka a otočil se zpět ke mně, když všechno vybalil a sklidil.

„No, to nevím," přivřela jsme oči. „Myslím, že si ji nezasloužíš," vyplázla jsem na něho jazyk a vymanila se z jeho obětí.

„Co? A to jako proč?" šel za mnou.

„Za urážku mého oblečení," ukázala jsem na sebe.

„Tomuhle se oblečení totiž říkat nedá," začal se zase smát. Já byla v klidu.

„Myslím, že zítra taky nebude žádná pusa na uvítanou. Jen pokračuj. Za chvíli nebudeš vědět, jaké to je cítit mé rty na svých," provokovala jsem ho, přičemž jsem se převlíkala do domácích věcí.

„To bys neudělala," řekl výsměšně.

„Cože si právě řekl? Tohle je výzva?" zasekla jsem se v pohybu a koukla na něho se zvednutým obočím.

„Myslíš?"

„Jo."

„Tak asi potom jo."

„Fajn, kdo poruší naši sázku dříve, kdo toho druhého políbí dříve, prohrál," ujasnila jsem.

„Fajn, prohraješ," vyplázl jazyk.

„Uvidíme," překřížila jsem ruce na hrudi.

„A dotýkat se tě můžu?" zeptal se vážně.

„Ne."

„Fajn."

„Oka. Začínáme právě teď!"