Snow, please?! (Harry Styles - Cz)

27. díl

„Dobré ráno, broučku," políbil mě Harry na nos a přede mě postavil snídani. Takže se teď budeme střídat?

„Ahoj," usmála jsem se. „nemusel si nic připravovat," dodala jsem a napila se džusu. „ale i tak díky," usmála jsem se a tentokrát si kousla do čerstvého koblihu.

„Pro mou princeznu všechno," cvrnkl mi po nose a posadil se na postel vedle mě. „Jak se cítíš?" zeptal se s obavami v hlase.

„Skvěle," zamumlala jsem a zčervenala. Harry se jenom usmál a kývl.

_

„Myslela jsem, že se dnes můžem jet projet?" zeptala jsem se, když jsem se oblíkala.

„Jasně, v kolik chceš vyrazit? Myslím, že si můžeme zajít na oběd a pak jít?" navrhl Harry a taky se oblíkl.

„To by šlo," kývla jsem hlavou na znamení souhlasu.

„Jooo, měla bys asi něco vidět," poškrábal se na zátylku a natáhl se pro noviny. Vzala jsem mu je z ruky a četla titulek: „Mnohonásobný vítěz SNOWSHOW Harry Styles byl spatřen s neznámou dívkou." Přečetla jsem nahlas a nevěřila svým očím.

„Cože?" podívala jsem se na Harryho pobaveně.

„Jo, pokaždé když mě vidí s nějakou dívkou, udělají z toho poprask." Zasmál se. „Ale tentokrát na to mají právo," dodal, čímž mě celkem potěšil.

„Byl si viděn s kolika dívkami?" přivřela jsem oči.

„Vlastně se dvěma. Jednou kamarádkou – a tím myslím opravdu kamarádkou a tou druhou byla moje sestra," otřásl se.

„Neřekl si mi, že máš sestru," zamyslela jsem se. Pomalu jsme vyráželi na oběd. Šli jsme pěšky, takže jsme si mohli aspoň popovídat.

„Jo mám," kývl.

„A představíš mi ji někdy?" nadzvedla jsem obočí a podívala jsem se mu do tváře.

„No to nevím. Dlouho jsem ji neviděl. Moc se nevídáme," povzdechl si smutně. Stiskla jsem mu ruku na znamení, že tu jsem pro něho. Pod mým gestem se usmál, ale nepodíval se na mě.

„Takže jim řekneš, že máš přítelkyní?" změnila jsem téma, aby nebyl smutný.

„Nevadí ti to?" podíval se na mě, ale nezastavoval.

„Ne, alespoň všichni budou vědět, že si jen můj," mykla jsem rameny a usmála se na něho. Harry zastavil a políbil mě.

„A ty si jen moje," pošeptal a položil si čelo o to mé.

_

„Jak dlouho jsem nestála na prkně? Bože, jak mi to chybělo!" řekla jsem, když jsme byli na vršku hory připraveni to sjet.

„Jenom 2 dny," zasmál se Harry a rozjel se. Jo, před 2 dny jsem měla závod, ale i tak mi to neskutečně chybělo. Taky jsem se rozjela a neskutečně si to užívala.

„Půjdem na rampu?" vydechla jsem, když jsem dojela dolů, kde už čekal Harry.

„Vážně ti to chybí, co?" usmál se a kývl. Taky jsem kývla. Rozešli jsme se teda na úrampu, kde mi předvedl zase nějaké nové triky.

_

„Za měsíc je SnowShow," řekl jen tak do vzduchu, když mě šel doprovodit domů.

„Jo, já vím," dívala jsem se pořád před sebe.

„No, za chvíli je uzávěrka přihlášek, takže bychom tě měli nahlásit," zašklebil se.

„Harry, tohle nedokážu," záporně jsem zavrtěla hlavou.

Harry se zamračil. „Proč bys nedokázala?" řekl trochu přísněji.

„Uvědomuješ si, že tohle je něco extra velkého a já na to nemám dost zkušeností?" taky jsem byla přísnější. Nechci se s ním hádat, ale nechápe mě.

„Máš před sebou ještě 4 menší závody, nacvičíme všechno dopodrobna!" rozmáchl rukama.

„Nechci se toho zúčastnit," zakroutila jsem hlavou a přidala do kroku. Byli jsme už u vchodu, kde jsme se zastavili. Koukala jsem všude okolo, jen ne na Harryho.

„Tak fajn, jak myslíš," teď už zakřičel a odešel.

Tak jo, takhle to skončit nemělo. Jenom se prostě bojím. Nic jiného. Celou dobu se mi nikdo nevěnoval. Když mě trénuje Harry, věřím si, ale ne na SnowShow. To musí pochopit. Moje technika potřebuje mnohem více než měsíc!