Snow, please?! (Harry Styles - Cz)

13. díl

Nemohla jsem dospat. Tak strašně jsem se těšila a zároveň byla vynervovaná z prvního dne v nové práci. Ráno jsem vstala asi o hodinu dříve, než jsem měla nachystaný budík. Nemohla jsem spát a jen tak převalovat se mi vážně nechtělo, takže jsem to využila k něčemu užitečnému.

 Umyla jsem si hlavu a zamotala se do ručníku s turbanem na hlavě. Oblíkla jsem si bílé spodní prádlo, aby mi náhodou nešlo vidět něco, co by nemělo. Asi by se to moc nehodilo. Pak jsem si natáhla silonky, na ně delší černou sukni a na vrch si dala bílou halenku. Jednoduché, ale přece krásné. Nejsem moc zvyklá nosit takové věci, protože jsem obyčejně nosila džíny a obyčejné triko, přes kterou jsem měla zástěru. Snad se budu šéfovi líbit. Teda, jakože udělám dobrý dojem.

Mokré vlasy jsem si rozčesala, vyfénovala a nakonec udělal velké lokny kulmou. Jemně jsem se nalíčila. Jemně jsem si napudrovala obličej a řasy jsem obtáhla řasenkou, na horní víčka si udělala tenkou linku, která vedla přes okraj oka a byla jsem více než spokojená. Decentní ale krásné.

Svůj vzhled doplnila doplňky. Na krk jsem si pověsila řetízek, na ruku taky stříbrný řetízek a byla jsem opět spokojena.

U botníku jsem si obula baleríny, protože na podpatcích bych se asi přizabila. Přes sebe hodila černé sako a do ruky kabelku. Mohla jsem vyrazit.

Seběhla jsem schody s bytu a zamířila na zastávku. Čekala jsem asi 2 minuty, než mi přijel autobus. Nasedla jsem a jela přímo před obrovskou vilou, kde byla firma pana Stylese. Nechápu, proč se jmenuje teda O'donell, ale možná se to někdy dozvím.

_

„Dobrý den," potřásla jsem si rukou s panem Stylesem. Kdybych si jeho jméno přečetla dříve, bylo by mi jasné, že je to Harryho táta.

„Zdravím," usmál se upřímně a kolem očí mu vyskočili jemné vrásky. Taky jsem se usmála.

„Takže, v prvé řadě vám to tu ukáži a pak vás zaučím," u slova zaučím, naznačil ve vzduchu uvozovky. Jen jsem se usmál a přikývla.

_

„A tohle bude, nebo spíše už je vaše kancelář," otevřel poslední dveře blízko těm jeho.

Jakmile jsem to spatřila, spadla mi čelist. Je to obrovské a nádherné. Páni, nevěděla jsem, že budu mít vlastní kancelář.

„Můžete si to tady vybavit, jak budete chtít," zasmál se nad mým výrazem.

„Já, uhm, dobře, děkuji mnohokrát," vykoktala jsem pořád zaraženě.

„To já budu děkovat vám," zase se usmál a tentokrát ukázal i své ďolíčky. To má Harry po něm. Jsou si tak strašně podobní.

„Dnešek si můžete nechat na to, abyste si zařídila tu novou kancelář. Dnes vás potřebovat ještě nebudu. Jděte do nějakého obchodu a nakupte si, co chcete," podal mi kartu.

„To nemusíte dělat," odstrčila jsem mu ruku s kartou.

„Ale já chci," mrkl na mě a kartu mi vrazil do ruky. „Dnes můžete skončit, kdy chcete. Až si to všechno obstaráte, máte volno," ukázal na mě prstem. Ještě mi řekl pin od karty a už mě nechal o samotě.

„Páni," vydechla jsem úžasem. Tohle je práce snů.

_

Když jsem byla spokojena se svým dílem a cítila se zde útulně, vstala jsem ze židle a zamkla svou kancelář. Rozloučila jsem se s panem Stylesem, aby věděl, že už jsem odešla a vyšla zpět na autobus.

_

„Konečně doma," vydechla jsem. Jsem neskutečně šťastná. Všechno je perfektní. Uvidíme, na jak dlouho to bude.

Dnes by mi měl začít trénink s Harrym, ale nevím v kolik. Místo vím stoprocentně, tak jsem se rozhodla, že vezmu prkno a půjdu na svah. Kdyby tam náhodou nebyl, tak si alespoň zajezdím a rozcvičím se.

Došla jsem k úrampě a uviděla Harryho a jeho trenéra, jak mu něco vysvětluje. Harry se sice mračil, ale přikyvoval. Tohle chci vidět. Stoupla jsem si teda dál, opřela jsem se o prkno a pozorovala, co se bude dít.

Harry došel nahoru a sjel první oblouk. Udělal jen Nose Roll 90, pak 180 a nakonec ten trik, u kterého si naposledy narazil záda. Zatla jsem zuby a doufala, že si nic neudělá. Provedl to dokonale. Všechno se mu povedlo. Udělal několik otáček s několika modifikacemi a úchopy.

Jakmile dojel dolů, usmál se. Asi měl radost, že se mu to povedlo a nezabil se při tom. Odepnul si prkno od noh a šel k trenérovi.

„Dobře Harry, zítra to dopilujem, máš volno," řekl a poplácal ho po rameni. Otočil se a odešel.

„Páni, to bylo úžasný," vydechla jsem, když jsem k němu došla.

„Ahoj," usmál se. „a díky, snažil jsem se," nakrčil nos. Bylo to vtipný, tak jsem se trochu zasmála.

„Chceš si odpočinout a pak začnem?" pozvedla jsem svoje prkno.

Jen zakroutil hlavou v nesouhlasu. „Nepotřebuji odpočinek, jdeme," zasmál se a rozešel se nahoru po svahu.

„Harry, jsou 3 hodiny odpoledne, nemůžeme jet prostě vlekem? Vleky jezdí normálně," povzdechla jsem si.

„Nechceš to přece běhat, ne?" odpověděl mi úplně nesmysl.

„Co? To nedává smysl," zasmála jsem se. „Nechci to běhat, ale jak to souvisí s lanovkou?"

„No, nechceš to vyjít, tak to můžeš vyběhnout," taky se zasmál.

„Ok, jdeme," řekla jsem vážně, což Harryho ještě více rozesmálo.

_

Došli jsme nahoru, tázavě jsem se podívala na Harryho a čekala, co se bude dít.

„Tak jo, když mi slíbíš, že semnou budeš chodit každý večer běhat, nebudu tě nutit běhat po kopci," řekl a podíval se mi do očí.

„Beru," řekla jsem hned bez rozmyšlení, na což se Harry zasmál a já se přidala.

„Tak jo, asi si to první sjedem, ať se rozcvičíš?" řekl nejistě.

„Oka," přikývla jsem a zapla si prkno k nohám. Harry můj pohyb zopakoval a narovnal se.

Oba naráz jsme se zpustili a dělali velké oblouky. Dělali jsme různé ohyby a 'dřepy' na rozcvičku, aby nás nic nebolelo. Nebo teda, spíše mě, protože Harry už jeden trénink za sebou má.

„Dobrý," pokýval Harry hlavou. „Chceš jít na úrampu?" zeptal se mě, což jsem nečekala. Zaskočeně jsem se na něho podívala a pokrčila ramena.

„Si můj trenér, tak trénuj," řekla jsem nakonec. Ona jsme se zasmáli a Harry kývl.

„Tak půjdem a ukážeš mi, co všechno umíš," řekl nakonec a vydal se na úrampu. Následovala jsem ho.