Snow, please?! (Harry Styles - Cz)

21. díl

Ráno jsem si nachystala budík na 6 hodin, abych se stihla připravit na závod. Byla sobota, takže nebyl problém, že bych se musela omlouvat z práce. Začínala jsem být pekelně nervózní. Dala jsem si teplou sprchu na odreagování, oblíkla se do snowboardového oblečení a ještě navoskovala svoje prkno. Přesně v 7 se rozezněl zvonek. Vzala jsem si potřebné věci a otevřela dveře.

„Ahoj, jak se cítíš?" usmál se na mě široce Harry.

„Ahoj, jsem trochu nervózní," hluboce jsem vydechla.

„To zvládneš," mrkl na mě. „Jo a ještě něco bys měla vědět," nevinně se na mě podíval. Nadzvedla jsem jedno obočí. Co bych měla vědět? Harry jen pokrčil ramena a podal mi noviny, které držel do teď v ruce.

„Co je to?" zamračila jsem se.

„Čti," pokynul rukou. Kývla jsem a podívala se na noviny.

„Mladá Emma se zúčastní soutěže juniorů v snowboardingu. A to dokonce pod křídly nejznámějšího celosvětového výherce Harryho Stylese." Přečetla jsem nahlas a podívala se vykulenýma očima na Harryho.

„Jak o mně vědí?"

„Nejsou slepí," řekl pobaveně Harry. „Ale teď jim musíš ukázat, že jsem dobrý trenér," zazubil se na mně. Pobaveně jsem se ušklíbla a strčila ho do ramene. „No jo, no jo!" zvedl ruce v obraném gestu a pokračoval: „ a ty dobrá jezdkyně." Zasmál se nakonec.

Ještě jednou jsem se podívala na noviny, kde byla i má fotka na úrampě. Docela slušný.

_

„Tohle si oblíkni," podal mi Harry bundu, na které bylo mé jméno. Páni. Bundu jsem si s poděkováním vzala a nasáčkovala jsem se do ní.

„Tohle budeš nosit po všech závodech, ať mají přehled, kdo jsi," řekl a někam odběhl. Neřešila jsem to a rozhlídla jsem se kolem sebe. Sakra! Je tady hodně lidí. Moc moc lidí. Tohle nemůžu nikdy zvládnout. Jak soutěžících tak i diváků. K sakru, kde je Harry? Porozhlídla jsem se kolem sebe v panice, ale naštěstí jsem ho uviděla, jak jde zpět ke mně.

„Tvoje číslo, otoč se," ukázal na má záda, tak jsem ho poslechla. Pod mé jméno přidělal číslo 7 a otočil mě k němu čelem. „Musíš se dostavit na zahajování," ukázal na plochu pod rampou. Kývla jsem hlavou.

„Půjdeš semnou jako trenér?" udělala jsem psí oči.

Harry se zasmál, ale kývl. Oba jsme se teda rozešli k zahajovací ploše a čekali, než to začne.

_

„Vítejte dámy a pánové. Tohle je už 36 závod v řadě těchto soutěží. Všechny vás tady rád vidím..." slyšela jsem, jak začal uvádět tuhle soutěž. Pořád jsem se dívala kolem sebe. Nemohla jsem uvěřit, že tady stojím!

„Emm?" žduchl do mě loktem Harry. Rychle jsem zatřásla hlavou a otočila se na něho. „Musíš se jít protáhnout a rozjezdit. Zkus si ještě ten kripl, co se ti nepovedl včera," zamračil se na mě a ukázal na mě prstem.

„Rozkaz pane," řekla jsem vážně. Snažila jsem se tuhle situaci nějak odlehčit, jelikož jsem byla zatraceně nervózní!

Harry se zasmál a za paži mě táhl bokem, kde jsem se mohla protáhnout.

Jakmile jsem byla dostatečně rozpohybována, zapla jsem si prkno k nohám a šla si ještě udělat pár triků.

_

„Tak dobře," vydechl Harry. Zdá se mi to, nebo je taky nervózní? Já bych měla být ta, která bude nervní, sakra! „Zopakujem si všechno, co jsem tě naučil, okay?" podíval se mi do očí, když jsem seděla na sněhu a on ke mně byl sehnutý a klečel před mým prknem. Kývla jsem hlavou.

„Musíš si udržovat rovnováhu. Vyvažuj se vnější rukou, jasný?" kývla jsem. „Dále, nezapomeň na všechny modifikace a úchopy," nadzvedl jedno obočí. Jasně, narážel na můj nepovedený kripl. Jen jsem protočila oči a pobaveně se ušklíbla. „A hlavně musíš..." stále mi něco vysvětloval, ale já ho nevnímala. Srovnávala jsem si všechno ve své hlavě a soustředila se. Tak jo, tohle přece zvládnu! Je to jen oblastní závod, ne?

_

„Jsi na řadě," přišel ke mně Harry. Kývla jsem a s hlubokým nádechem jsem si zapnula prkno i na druhou nohu. Postavila jsem se před Harryho a ten se mi koukl hluboko do očí.

„Věřím ti, ty to zvládneš," usmál se, čímž ukázal své ďolíčky. Nahnul se a letmo mě políbil. „Pro štěstí," mrkl na mě. Usmála jsem se. „Když to dokážeš, čeká tě překvapení," zazubil se a pokrčil nos.

„Jdu na to," řekla jsem rozhodně na což se Harry zasmál.

_

Zvon zazněl a já se spustila s vrchu na první skok.

Nose Roll 180 jsem udělala bezchybně, backflip jako když luskneš, oba úchopy taky výborně, řekla bych, jen z kriplu jsem měla strach. Ještě před skokem jsem si ho přehrála v hlavě i se všemi úchopy, i s tím, na který jsem zapomněla při zkoušce. Najela jsem na hranu a vyšvihla se do vzduchu.

Jo! Povedl se mi. S rovnováhou jsem neměla problém ani při jednom skoku, za což vděčím Harrymu. Dojela jsem do cílové plošiny a s úsměvem jsem si sundala prkno. Slyšela jsem, jak všichni tleskají a křičí. Pak ke mně přiběhl Harry a silně mě obejmul.

_

„Jsi neuvěřitelná!" pochválil mě Harry, když už jsme byli mimo a čekali jsme na vyhlášení.

„Díky tobě," mrkla jsem na něho a přešla k němu. Stoupla jsem si na špičky a letmo ho políbila. Harry se toho ale chytl a přitáhl si mě zpátky, načež se mi přisál na rty trochu vášnivěji. Užívala jsem si to.

„A vítězkou se stává Emma Parker!"