Snow, please?! (Harry Styles - Cz)

40. díl

Konečně, konečně, konečně! Vystupovala jsem z letadla a celá jsem se klepala, jak jsem se těšila na Harryho. Došla jsem do velké haly na letišti, kde mě měl čekat Harry. Je 14:43, měl tu být ve 30, tak doufám, že už tu je. Porozhlédla jsem se okolo, ale nikde ho neviděla. Povzdechla jsem si a vytáhla z kabelky mobil, že mu zavolám. V ten moment, kdy jsem se přehrabovala v kabelce mě obejmuly zezadu 2 silné paže. V jedné ruce držel kytici růží. Dostala jsem polibek na líčko. Široce jsem se usmála a rychle otočila. Objala jsem ho a silně stiskla. Jak mi chyběl. Nechtěla jsem se od něho odtáhnout, ale musela jsem.

„Ahoj," řekla jsem se slzami v očích. Byl to jenom jeden blbý víkend, ale neuvěřitelně mi chyběl.

Jenom se usmál a místo pozdravu se mi přisál na rty. Byl to něžný polibek a tak nějak procítěný. Milovala jsem to.

Předal mi kytici, za kterou jsem samozřejmě poděkovala a přičichla si k ní. Voněla nádherně. Propletli jsme své prsty a vydali se k jeho autu.

_

„Tak jak ses měla? Musíš mi všechno povyprávět," navázal hned konverzaci Harry, když jsme byli na cestě ke mně domů.

„Úžasně. Je to okouzlující místo," usmála jsem se při představě pláže a všeho kolem.

„Jsem rád, že se ti tam líbilo," krátce na mě pohlédl a pak se zase věnoval cestě před sebou.

„Jo," vydechla jsem a nepřestávala jsem se usmívat.

„A co táta? Neotravoval tě moc?" trochu se zamračil.

„Ne, viděli jsme se minimálně," mávla jsem rukou.

„To je dobře, už teď ho nesnáším, měl bych další důvod, kdyby jo," uchechtl se. Zamračila jsem se, když řekl, že ho nesnáší. Chápu, že pan Styles je zahořklý chlap, ale pořád je to jeho táta. Taky ho zrovna nemusím, ale nechovám k němu takovou nenávist, jako Harry.

Nijak jsem na to nereagovala, protože jsem se s ním nechtěla hádat.

_

„Vybalím si a hned jsem tady," vlepila jsem Harrymu letmou pusu a nechala ho v obýváku samého. Šla jsem si do pokoje vybalit všechny věci a některé rovnou hodila do pračky.

„Něco jsem ti přivezla," došla jsem zpátky k němu a podala mu malou krabičku. Ukázal mi své ďolíčky a krabičku si vzal. Otevřel ji a já viděla v jeho očích jiskřičky. Dovezla jsem mu takovou malou blbost, ale očividně ho to potěšilo. Dala jsem mu přívěšek celé Floridy, kde bylo napsáno malinkatým písmenem jeho jméno.

„Děkuji, je to úžasné," objal mě a silně stiskl. „Miluju tě," vydechl všechen vzduch.

„Miluju tě," oplatila jsem mu ty dvě nejkrásnější slůvka a nějakou chvíli stáli v objetí.

_

„Za 3 týdny jedem do Karibiku!" vykřikl radostí. Zasmála jsem se a šťastně přikývla.

„Jo, a za týden je snowshow!" řekla jsem už trochu klidněji. Mám z toho celkem nervy.

„No jasně. To se zvládne," mávl rukou.

„Byla jsem do teď jen na třech závodech," zamračila jsem se, když jsem si uvědomila tuhle skutečnost.

„Jsi šampiónka, to zvládneš," přitáhl si mě k sobě blíž a políbil mě na čelo.

„Jo, jasně," zašklebila jsem se.

„Měli bychom nás přihlásit," vyplázl jazyk. Poprvé budu soutěžit proti Harrymu. Jsem zvědavá, jak to dopadne. Jeho trenér na něm makal dost dlouho, takže to má jasně v kapse.

„Jo, přinesu noťas," vstala jsem a zase se vrátila s notebookem v ruce. Podala jsem mu ho a on najel na officiální stránky snowshow.

„Cože? Do hajzlu!" vykřikl najednou a rychle se napřímil.

„Co je?" zvedla jsem hlavu.

„Poslouchej: Úroveň letošních závodů se výrazně změnila. Jsou nové překážky, a nové hodnocení. Což znamená, že letošní závody jsou výrazně těžší, z čehož se komise rozhodla, že tato soutěž bude určena jen pro kluky, nebo holky, které absolvovaly již jednu soutěž naší společnosti." Přečetl Harry a podíval se na mě naštvaným pohledem.

„Soutěž je jen pro kluky..." zopakovala jsem, jako bych se potřebovala utvrdit, že jsem slyšela dobře.

„Ano," povzdechl Harry.