Wenclair ~oneshots~ /Cz

Nervous of you

Enid's view

"Tak se měj," rozloučila jsem se s Yoko před dveřmi mého pokoje a má kamarádka pokračovala v cestě dál, do toho svého. Nevím, jestli už v pokoji bude Wednesday, ale i kdyby, asi zase bude tichá domácnost.

Otevřela jsem dveře a vstoupila do pokoje. Wednesday seděla u svého stolu a psala něco na svůj psací stroj. ,,Ahoj," pozdravila jsem ji s úsměvem a odložila batoh na zem vedle postele. ,,Ahoj," odpovědĕla Wed téměř bez jakékoliv emoce v hlasu a ani neotočila hlavu na mě.

Úsměv mi trošku povadl. Vzala jsem si mobil a skočila břichem na postel, ve snaze najít nějaká zábavná videa na tiktoku. Nebýt zprávy od Yoko, ani bych si nevzpomněla, že máme úkol do matiky.

Z postele jsem přešla ke stolu, ke kterému jsem si sedla a vytáhla sešit. Popravdě, na matiku jsem žádný profík nebyla a tento příklad mi přišel snad neřešitelný. Jediné, co jsem měla v hlavě byl ten otravný zvuk psacího stroje Wednesday.

,,Můžeš prosím na chvilku přestat psát?" zeptala jsem se možná až moc naštvaným tónem hlasu. ,,Proč bych měla, En?" odpověděla mi až moc klidným, spíše provokativním hlasem. ,,Protože se snažím udělat ten posraný úkol do matiky," zavrčela jsem, a hned po té zalitovala svého tónu hlasu a nadávání, protože já taková nejsem.

Wednesday's view

Wow, netušila jsem, že to malé kotě se umí naštvat a vycenit drápky.

S povzdechnutím jsem se zvedla od rozdělané práce a pár kroky se dostala až k mé zoufalé spolubydlící. ,,Vždyť to není až tak složité, jen musíš dobře odmocnit," koukala jsem jí do sešitu, až moc krásně vedeného.

,,Jenže já prostě nevím, jak to mám poskládat," kňukla a vložila si hlavu do dlaní. Normálně bych si to užívala, ale teď mi ji bylo docela líto. Vzala jsem propisku do ruky a začala jí vysvětlovat celý postup.

Enid's view

Jen chvíli jsem se dokázala soustředit na vysvĕtlování, poté se můj mozek místo toho rozhodl vnímat jen teplý dech Wed, narážející na můj krk, na kterém se okamžitě vytvořila husina. Moje srdce začalo zběsile tlouct a snažila jsem se uklidnit zarýváním nehtů do svého stehna.

,,En, proč jsi tak nervózní?" zeptala se mě zničeho nic Wednesday, a položila ruku na tu mou, kterou jsem měla na stehně. Zastavil se mi dech a mé tváře lehce zrudly. ,,Nejsem," zalhala jsem a bezhybně jsem pokračovala v koukání do sešitu.

Tlak jejího prstu na mé bradě mĕ donutil zvednout pohled a kouknout se do jejich temných očí, koukajících do těch mých.

,,Taky jsem nervózní z tvého neustálého kousání do rtu, z tvých doteků, o kterých nevíš a z tvých nevinných očí, ale teď ti dovysvětlím tu matiku, ano?" promluvila pomalým a klidným, ale zároveň chtivým hlasem. Jen jsem přikývla. Nebyla jsem schopná ze sebe dostat jediné slovo.
----
,,Tak a je to, vidíš, žádná věda," odložila propisku a koukla na mě. ,,Nojo, děkuju Wed," usmála jsem se na mou spolubydlící a šla jsem si dát sešit zpátky do batohu.

,,Ale něco jsme nedokončily..." přešla ke mě a zády mě přimáčkla o zeď. Její rty okamžitě políbily ty mé a jednu ruku mi položila na pas, zatímco tu druhou opřela o zeď vedle mojí hlavy. Netrvalo dlouho, než jsem se ze všeho vzpamatovala, a ty své si spojila za jejím krkem.

,,Bože můj," vydechla Wednesday, když se odlepila od mých rtů a koukla na mě. ,,Tohle bylo ještě lepší, než jsem vždycky myslela," dodala a pohled stále držela na mě.

Znamená to, že...to chtěla už dříve? Že jsme po sobě navzájem pouze pokukovaly, i když bychom obě chtěly více? Znamená to, že..se ji líbím?

Usmála jsem se na ni zářivým úsměvem a zatáhla zpátky své drápky.