Wenclair ~oneshots~ /Cz

MY Enid

Wednesday's view

Sice spolu chodíme sotva 2 týdny, ale už s ní sdílím společný pokoj dost dlouho na to, abych poznala, že se něco děje. Poslední dva týdny se mi zdá Enid více zamlklá, chodí později na pokoj a v noci občas něco mluví ze spaní. Spíš křičí. Mám o ní strach.

Seděla jsem netrpělivě na posteli a čekala na mou spolubydlící. Už tady měla dávno být, neříkala, že se někde zdrží. Doufám, že se jí nic nestalo.

Dveře se otevřely a do místnosti vstoupila Enid, s pohledem zabořeným do země, a hned zmizela v koupelně. Bez přemýšlení jsem se zvedla a zamířila za ní.

,,Enny, co se stalo?" vyděsila jsem se, když jsem ji viděla s krvavým kapesníkem u nosu. ,,Já...já jsem uklouzla a bouchla jsem se," odpověděla mi né moc přesvědčivým tónem. Nechtěla jsem to teď ale více rozebírat, nechtěla jsem ji znervóznit ještě víc.

Vzala jsem pár kapesníků, chytla Enid za ruku a vedla ji k mojí posteli, na kterou jsme si sedla vedle sebe. ,,Děkuju, už v pořádku," pousmála se na mě a vyhodila kapesníky. ,,Nechceš mi říct, co se doopravdy stalo?" zkusila jsem navrhnout a u toho ji objala. En jen zavrtěla nesouhlasně hlavou a více se ke mně přitulila. Nemohla jsem to nechat jen tak být, musím přijít na to, co se jí stalo. A jestli jí někdo ublížil, ublížím já jemu desetkrát víc.

------

Další den jsem se rozhodla přijít na pravdu. Když zazvonilo na konec školy, všichni studenti se rozprchli do svých pokojů. Já zůstala ve třídě a pozorovala jsem mezerou mezi dveřmi Enid, mířící chodbou k našemu pokoji.

Jenže byla zastavená skupinkou lidí z vedlejší třídy. Postavili se před ní a něco jí říkali a u toho se na sebe koukali a smáli se. Enid začala couvat, ale čím více se od nich vzdalovala, tím více se oni přibližovali.

Najednou jeden kluk vytasil drápy na rukách a něco šeptl do ucha MOJÍ Enid. Ta v tu chvíli začala utíkat směrem ke mně a skupinka jí byla v patách.

Využila jsem situace a postavila se doprostřed chodby. Chytla jsem Enid a schovala ji u sebe v objetí.

,,Vypadni pošuku," zavrčel na mě ten s drápama a výhružně jimi sekl do vzduchu. ,,Počkej ve třídě lásko," šeptla jsem moji spolubydlící do ucha a pustila ji. Enid se na mě koukla se slzama v očích, ale potom odběhla.

,,To bylo naposledy, co jste na ni jen promluvili," řekla jsem pomalu naštvaným tónem hlasu. Kluk vepředu na mě chtěl vystartovat, ale stihla jsem mu chytit ruku, kterou jsem mu zkroutila za záda a odkopla ho na skříňky, o které narazil a spadl na zem.

Takto jsem se vypořádala se všema, dokud mi nebylo jasné, že se už k mojí Enid ani nepřiblíží.

Stihla jsem se sotva otočit a Enid se mi vrhla kolem krku. ,,Už je to dobrý, už tě nechají být, neboj," šeptala jsem ji do ucha uklidňující slova, dokud se Enid neuklidnila a neodtáhla. ,,Děkuju," pousmála se a chytla mě za ruku. Společně jsme se vydaly do pokoje.

----

,,Proč ti ubližovali?" prolomila jsem ticho, když už jsme ležely vedle sebe na posteli a Enid měla položenou hlavu na mém hrudníku. ,,Protože se mi ještě nepovedlo se proměnit..umím jen tohle," zvedla ruku a vystrčila malé drápky. Přišlo mi to děsně roztomilé, když byly nalakované barevným lakem.

,,Máš ještě čas, neboj, zatím jsi moje koťátko," usmála jsem se a dala jí pusu na čelo. En se usmála taky a natáhla se, aby mi dala lehkou sladkou pusu. Byla jsem ráda, že už je v pořádku a v bezbečí. Protože mi na ní neskutečně záleží.

,,Ale víš, že si jim to pěkně nandala?" usmála se zničeho nic Enid a posadila se. ,,Myslíš?" lehce jsem se pozasmála podepřela se lokty do pololehu. En přikývla a přelezla si tak, že seděla obkročmo na mně. Natáhla se až ke mně a dala mi rychlou pusu. Trošku jsem se zamračila, položila ji ruku za krk a přitáhla si ji zpátky, do hlubokého polibku. Už né tak nevinného, jako ještě před malou chvílí.

Druhou rukou jsem jí pomalu přejela z vlasů, přes pas až na zadek. En lehce vzdychla a vjela mi rukou do vlasů. Poté se zničeho nic odtrhla a dala mi první jen lehkou pusu na krk. Jenže pak jsem ucítila Enid mírný stisk zubů, tak jsem zaklonila hlavu a nechala ji udělat svou prácičku.

,,Aby všichni viděli, že si moje," usmála se na mě, když se odtáhla a koukala mi do očí. ,,Jseš nádherná Enny," pohladila jsem ji po tváři a nemohla zabránit úsměvu při pohledu na Enid s rozcuchanými vlasy, opuchlými rty a na její nevinný pohled.

Byla tak dokonalá, tak sladká, neskutečně usměvavá a hlavně byla moje.

Máme tady novou část téhle knížky, doufám, že se vám líbí a že vám nevadí mírně rozjetý konec ^-^
Jakékoliv nápady na nové díly samozřejmĕ uvítám ráda <3

~Vea♡