Wenclair ~oneshots~ /Cz

Last evening

Enid's view

Jako každý večer, jsem i tento ležela v posteli a v ruce držela mobil s najetým instagramem. Normálně bych šla na tiktok, ale Wednesday už spala, a tak jsem ji nechtěla rušit. I tak jsem občas zvedla hlavu od mobilu a ujistila se, jestli v klidu spí.

Spala, do doby, než sebou začala v posteli házet a mumlat něco, čemu nešlo rozumět. Dle výrazu a pohybů jsem ale pochopila, že se jí nezdálo nic hezkého.

Rychle jsem se zvedla a přeběhla za lepící pásku na tmavou část pokoje. Sedla jsem si na kraj postele a za ramena jsem Wed přitiskla k posteli, aby sebou neházela a snažila se ji vzbudit.

Když konečně přestala blbnout, otevřela prudce oči, ve kterých jsem na malý okamžik zahlédla strach. Rozhlídla se po pokoji, a pak nechápavě koukla na mě a na moje ruce držící její ramena.

,,Jsi v pořádku? Hrozně si sebou házela ze spaní," pozorovala jsem ji trošku vyděšeným pohledem a pustila ji. ,,Jo," odpověděla jednoslovně a sedla si. ,,Jen blbý sen," dodala.

,,Dobře, jen mě to vyděsilo," pousmála jsem se a chystala se zvednout. Zastavila mě však ruka na zápěstí.

,,Budeš tady prosím, než usnu? Nechci ať se to stane znovu," zamumlala Wednesday s pohledem upřeným na své nohy. Zvětšil se mi úsměv a pololehla jsem si vedle Wed, která si hlavu opřela o mé rameno.

,,Enny?" prolomila ticho a podívala se na mě. Po tom oslovení jsem ucítila hřejivý pocit na srdci a neubránila se úsměvu. ,,Hm?" otočila jsem hlavu směrem k ní a koukla jí do očí. ,,Děkuju," zamumlala a poté se stalo něco, co jsem si vždycky představovala jen ve snu. Její rty se přitiskly na ty mé a věnovaly jim lehký polibek. Poté si zase položila hlavu a zavřela oči. Netrvalo dlouho a má spolubydlící usla. Já stále koukala před sebe a culila se s lehce rudými tvářemi. Nemohla jsem uvěřit tomu, co se stalo. O pár minut později jsem s krásnýma myšlenkama upadla do říše snů i já.

-----------

Když mě udeřily sluneční paprsky do tváře, pomalu jsem otevřela oči a chvíli mi trvalo si uvědomit, kde to jsem. Docela mě vyděsilo, když jsem poznala, že jsem v posteli od Wednesday, ale pak jsem si vzpomĕla, co se vlastně včera stalo.

Sedla jsem si a koukla na Wed, která seděla u stolu a psala na svém psacím stroji. ,,Už jsi vzhůru?" usmála jsem se svým zářivým úsměvem, jelikož se mi v hlavě vybavila vzpomínka ze včerejška. ,,Jak vidíš, tak jo," odpověděla svým typickým hlasem bez jakýchkoliv emocí a ani se na mě neotočila. Úsměv mi povadl. ,,A jestli už jsi vstala, tak se můžeš vrátit na svoji část pokoje."

Úsměv mi jako na povel zvadl a pomalu jsem přešla zpátky k sobě. Co se stalo? Udělala jsem něco špatně? Upřeně jsem koukala na špičky svých bot a utápěla se v myšlenkách.

Probraly mě až kroky Wednesday, která šla s batohem v ruce ke dveřím, které následně otevřela a odešla. Rychle jsem se nachystala taky a spěchala do školy.

Celý den se Wednesday chovala úplně stejně, jako dny předchozí, ale ještě k tomu se mnou skoro nepromluvila. Chovala se, jakoby se včera vůbec nic nestalo. Trhalo mi to srdce. Možná proto, že díky včerejšímu večeru jsem získala pocit naděje, který se ovšem během dneška rozplynul.

-------

Vrátila jsem se po škole do pokoje, kde už byla i má spolubydlící a uklízela si věci. Rozhodla jsem se, že si musím s ní nutně promluvit. Ten pocit mě totiž mučil.

,,Wed? Můžeme si prosím promluvit?" přešla jsem do její části pokoje a posadila se na postel. Stejně, jako včera večer.

Odpovědí mi bylo jen přikývnutí a to, že se posadila na židli čelem ke mně. ,,Co se stalo? Proč se chováš takhle?" zeptala jsem se posmutnělým tónem hlasu. ,,Chovám se normálně, jako vždycky," ozvala se opět beztónovým hlasem. ,,No právě, já..já myslela, no..že..ty si nepamatuješ na to, co se stalo včera?" chvíli mi trvalo seskládat smysluplnou větu, a můj hlas ke konci se začal trochu lámat.

,,Byla jsem rozespalá a mimo z toho snu.." zamumlala a držela si neurčitý výraz. Mé oči se začaly plnit slzami, které se mi dařilo statečně držet. ,,Takže..to nic neznamenalo?" dostala jsem ze sebe tichým zlomeným hlasem, a mrkáním se snažila zahnat slzy. Přesto jedna stekla po mé tváři.

Wednesday na mě chvilku jen koukala, a poté se bez odpovědi otočila zpátky ke stolu a nechala mě tam. Zlomenou, s otázkami a s bolestí zlomeného srdce.

Omlouvám se, že nová kapitola tak trvala, ale mám toho hodně do školy...
Chtěli byste druhou část?

~Vea♡