Wenclair ~oneshots~ /Cz

Shit, I love you too

!Pokračování příběhu "Last evening"!

Wednesday's view

Uplynul už týden od večera, kdy se to stalo. Asi by bylo nepřekvapující, kdybych řekla, že jsem na to už zapomněla, ale nezapomněla. Stále mám v hlavě každý detail a pamatuju si každý pocit, který jsem zažívala. Pamatuju si stále její teplé sladké rty, její jemný dotek a tlukot jejího srdce.

A jak bych taky mohla zapomenout, když mám každý den před očima Enid. Jenže né takovou, jaká bývala.

Kdykoliv se naše pohledy střetnou, už nevidím tu jiskru v jejich očích. Její tvář už nezdobí každý okamžik její zářivý úsměv. I když jsem si v minulosti stěžovala na její neustálé mluvení, smání a tancování, teď to bylo pryč a chybĕlo mi to. Byla jsem si vědoma toho, že jsem jí ublížila. Hodně ublížila.

A to vše jen díky tomu, že jsem si nedokázala připustit, co cítím. Myslela jsem si snad, že když budu ignorovat to, co se stalo a budu se chovat jakoby nic, přejde to. Jenže to nepřešlo, a ještě k tomu mě den co den ničil pohled na Enid, která za nic nemohla.

----

Jako každý den jsem seděla u svého stolu a snažila se psát svůj román. Ale hlavou jsem byla opět mimo. Nebyla jsem v pokoji sama, ale přišlo mi, že ano. Bylo tady hrobové ticho, které jsem vždycky milovala, ale teď mě mučilo.

,,Můžeš klidně si něco pustit," namítla jsem aniž bych se otočila. ,,Ne, to je dobrý," ozvalo se z vedlejší strany pokoje. Bože můj, neumíte si ani představit, jak mi chyběl její hlas plný života a radosti, její úsměv, smích, všechno. Ale já přesto byla až moc tvrdohlavá na to, abych si to připustila a konečně splnila Enid to, co si zaslouží a přeje tak dlouho.

,,Enid nemůžeš být už navždy zamlklá a smutná..,"povzdechla jsem si, jako bych si snad myslela, že tahle věta všechno spraví. Místo odpovědi jsem jen uslyšela kroky a poté jak si sedla na mou postel. Otočila jsem se čelem k ní.

,,Představ si, že se ti někdo líbí. Dlouho se ti někdo líbí, ale jsi smířená s tím, že spolu asi nikdy nebudete. Jenže pak ti dá naději, a ty zase začneš věřit. Je to jako by do zastíněného tmavého lesa najednou prosvítilo slunce. Ale pak se to všechno otočí zase zpátky na to, co bylo, jenže ta naděje zůstane v tobě a ničí tě. Nejde s tím nic dělat, jen čekat a nechat bolest dělat své," odmlčela se a mě bodlo u srdce.

Co jsem to zase vyvedla? Chtěla jsem udělat to, co jsem uznala za vhodně, ale místo toho jsem zničila jediného člověka, na kterém mi tak záleželo. Už jsem to nevydržela. Láska přebila všechny mé myšlenky.

,,Doprdele ale vždyť já tě miluju taky," vydechla jsem zoufale a zároveň naštvaně, že jsem to v sobě držela tak dlouho, i přes to všechno.

,,Co?" zvedla Enid hlavu a v jejích očích jsem zahlédla zase malou jiskřičku naděje. ,,Já jen..všechny ty pocity byly nové, nechtěla jsem si připustit, že jsem něco takového cítila,  jsem tak blbá," vložila jsem si hlavu do dlaní. Myslela jsem, že jsem to tím definitivně posrala.

Když se Enid zvedla, myslela jsem, že se jde sbalit, ale místo toho jsem ucítila dvě paže, jak se mi obmotaly kolem krku. Zvedla jsem hlavu a setkala se s Enid, která měla zase na sobě ten dokonalý úsměv.

,,Ty si pako," lehce se pozasmála se slzama v očích. Stáhla jsem si ji k sobě na klín a pevně objala kolem celého těla. Přitiskla se ke mě pevně a já ji držela, jako by snad mohla utéct. Ale nemohla, nechtěla.

V tu chvíli jsem nechápala, čím jsem si ji zasloužila. Nezasloužila. Já byla tak sobecká, arogantní a pesimistická, a ona, ona byla anděl.

,,Miluju tě Enny," šeptla jsem ji do vlasů a nechala v nich položenou hlavu. ,,Já tebe. Moc," šeptla, ale dost nahlas, aby se to dostalo i k mým uším. V tuhle chvíli jsem mohla říct, že jsem opravdu šťastná.

Tak nakonec vše dobře dopadlo... Přece bych je nenechala se trápit :)
Doufám, že se vám příběh líbil a pokud byste měli nápady na další, budu za ně moc ráda <3

~Vea♡