Wenclair ~oneshots~ /Cz

I wanna be yours

O několik let později...

Wednesday's view:

,,Musí to být perfektní," opakovala jsem již po několikáté Eugenovi, zatímco jsem odemykala dveře do domu, který patřil mě a Enid.

K dnešnímu dni jsme tvořily pár už 8 let. Obě jsme byly v zaměstnání, které nás naplňovalo, měly jsme kočku, dům, jedna druhou a jediné, co nám chybělo k dokonalosti bylo stejné příjmení.

,,Myslím, že bude," ušklíbl se Eugene a pozvedl velkou tašku, kterou držel v ruce. Oba jsme vešli dovnitř a zamířili do obýváku. Eugene položil tašku na křeslo a protáhl se. ,,Vezmi si na starost růže, já pujdu připravit ložnici," rozdala jsem úkoly a po cestě do ložnice jsem pobrala pár věcí.

Naše ložnice nebyla velká. Uprostřed stála velká postel v tmavém stylu a na straně od Enid samozřejmě nesmělo chybět několik plyšáků. Po levé straně se nacházela velká šatní skříň a zrcadlo, a na pravé straně stál menší stoleček, na který jsem postavila šampaňské a dvě skleničky.

Položila jsem na postel puget růžových růží a zanedlouho do pokoje zacouval Eugene, který za sebou zanechával cestičku z okvětních lístků růží. Zbytkem posypal i postel.

,,Výjde to?" zeptala jsem se nejistě a pohrávala si s malou krabičkou, která skrývala prstýnek. ,,Jistě, že to výjde, vždyť je do tebe totálně poblázněná," usmál se na mě Eugene a rozhlédl se po pokoji.

,,Za 5 minut bude tady," koukla jsem na mobil, který mi zabrněl nově příchozí zprávou. ,,Tak já letím, pak dej vědět," ukázal mi zdvižené palce a vyběhl pryč, aby ho Enid nezahlédla po cestě.

Sedla jsem si na postel a nervózně si skousla ret. Ať se to povede.

Enid's view

Měla jsem opřenou hlavu o okénko autobusu a sledovala ubíhající krajinu. Dnešní cesta z práce mi přišla nekonečná, jelikož jsem se tak moc těšila na Wednesday.

Konečně autobus zastavil na mé zastávce a já vystoupila do chladného počasí. Mé kroky mě dovedly přes prázdnou ulici až k našemu domu. Odemkla jsem a o nohy se mi okamžitě otřel náš kocourek Toast. Pohladila jsem ho po hebkém kožíšku a můj pohled zaujaly okvětní lístky růží na zemi.

Když jsem se pořádně koukla, zjistila jsem, že představují cestičku vedoucí až někam do druhého patra. Usmála jsem se a vydala se podél lístků, které mě dovedly do ložnice.

Na posteli seděla Wednesday a jakmile mě spatřila, usmála se a vstala. ,,To je krásný," usmála jsem se a porozhlédla okolo sebe.

,,To ještě není všechno..." Wednesday si poklekla předemě na zem a v tu chvíli se mi srdce tak rozbušilo, až jsem se bála, že mi vyskočí z hrudi.

,,Už jsme spolu dost dlouho na to, abych si byla jistá, že ty jsi světlem v mém životě. Že jsi mi do něho vnesla něco, co v něm tak dlouho chybělo. Mé city se znovu probudily a ani si neumíš představit, jakou lásku a štěstí cítím, když jsi poblíž. Chci abys byla má až do konce mého života, protože bez tebe už si ho neumím představit. Vezmeš si mě?"

Se zatajeným dechem jsem jen zvládla koukat s otevřenou pusou na Wednesday klečící předemnou. Chtěla jsem ze sebe něco vysoukat, ale mé hlasivky, jakoby přestaly fungovat.

Wednesday znervóznila a skousla si ret. Rychle jsem se probrala z tranzu, jelikož jsem nechtěla, aby si Wednesday myslela, že nechci a začala zběsile přikyvovat.

,,Chci být tvoje už navždy," vyslovila jsem rozklepaně a snažila se zahnat slzy, které se draly na povrch. Wednesday vytáhla malý stříbrný prstýnek a nasadila mi ho.

Při pohledu na něj jsem už ale slzy udržet nedokázala. Na mém prstě se totiž třpytila tlapka ve tvaru srdíčka. Symbol, který pro mě tak moc znamenal. Představoval vše, co jsme kdy spolu zvládly, přemohly a také v sobě skrýval lásku, kterou jsme jedna k druhé pociťovaly.

Padla jsem Wednesday kolem krku a nechala volně mé slzy stékat. Pociťovala jsem v sobě najednou tak moc pocitů, které v mém těle tvořily ohromný ohňostroj.

Nikdy jsem netušila, že ta arogantní, tajemná a asociální černovláska, kterou jsem před lety poprvé viděla vstoupit do mého pokoje, mi změní tak moc život. Že bude mou součástí a mou druhou polovičkou až do jeho konce.

Pokud jsem někdy měla být šťastná, bylo to právě v tento okamžik.

Tak tady máme svatbu, která Enid a Wednesday otevírá novou, společnou kapitolu života.
Já bych však tímto dílem chtěla ukončit tuto knihu plnou jednodílovek. Ty dvě spolu prožily už tolik věcí, takže si myslím, že je pravý čas na to se s touto knihou rozloučit.

Chtěla bych vám moc poděkovat za veškerou aktivitu, podporu a za každé přečtení, hlas či komentář. Díky vám se totiž kniha tak rozrostla a já se díky vám mohla posouvat dále.

Po každém konci ale něco nového začíná a já pro vás chystám novou knížku, tentokrát souvislou a né jednodílovky, která by doufám brzo mohla začít vycházet. Takže doufám, že se potkáme zase tam.

Ještě jednou děkuju <3

~Vea♡