Wenclair ~oneshots~ /Cz

Don't leave me alone... #2

Enid's view

Probudila jsem se do chladného rána. Podle toho jsem taky poznala, že jsem v posteli už sama. Chvíli jsem ale byla zmatená, jestli se mi to všechno jen nezdálo, jestli si všechno moje hlava zase jen nevymyslela, ale když jsem se koukla vedle sebe, kde ještě bylo vyležené místo a zkrčená peřina, došlo mi, že to byla realita.

Byl to nezvyk probudit se a zjistit, že to, co jsem měla v hlavě, nebyl jen vymyšlený scénář, ale že se to doopravdy událo.

Posadila jsem se, protřela si oči a pohledem prolétla pokoj, jestli je tady Wednesday. Pokoj byl prázdný, ale dveře na balkón byly otevřené. Nechala jsem si jen triko na spaní a vydala se za mou spolubydlící.

Jakmile jsem vstoupila na studenou podlahu balkónu, projela mi celým tělem nepříjemná zima, a tak jsem se objala rukama a stoupla si vedle Wed.

,,Dobré ráno," pozdravila jsem ji a opřela se taky o zábradlí. ,,Je zima, budeš nemocná," odpověděla mi, přičemž se snažila na mě nekoukat. Nevím proč.

,,To je dobrý," pousmála jsem se. Wednesday se v tu chvíli otočila, jemně mě chytila za zápěstí a vedla dovnitř. Ucítila jsem, jak mi začaly hořet tváře a zima byla pryč.

Zavřela za náma dveře a pustila mě. Sedla si na svou postel a znovu na mě koukla.

Wednesday's view

Bože můj, nevím, co to bylo za pocit, ani proč byl, ale přítomnost Enid jen v triku mi způsobovala zvláštní pocit. I když jsem nechtěla, mé oči ji stále hledaly.

,,Jak se ti spalo?" zeptala jsem se a radši si začala skládat oblečení. ,,Cítím se docela vyspaná, děkuju že si byla semnou," pousmála se a zamířila ke skříni. ,,Jak se spalo tobě? Vyspala ses aspoň trošku?" podívala se na mě starostlivě má spolubydlící.

Popravdě, spalo se mi až moc dobře.  ,,Nic hrozného," odpověděla jsem rychle. Dál jsem se ji snažila nepozorovat, ale po chvíli stejně zmizela v koupelně.

,,Uklidni se," řekla jsem si sama sobě, když se mé myšlenky opět vracely k Enid. ,,Radši z ní koukej dostat, co ji trápí," rozkázala jsem si šeptem a poté se taky převlékla.

Enid's view

Převlékla jsem se v koupelně a na chvíli se posadila na zem. Potřebovala jsem chvíli být o samotě a srovnat si myšlenky.

Jenže přemýšlení způsobilo, že jsem se opět dostala do stavu, kdy jsem se začala klepat, zrychleně dýchat a do očí se mi začaly hrnout slzy.

Čím dýl jsem s Wednesday byla, tím více jsem se do ní zamilovávala. Její doteky, klidná slova, uklidňování, bylo to něco nového, něco, co mě dostávalo. Jenže to bolelo čím dál víc. To, že jsem s ní i přesto nemohla být.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Lekla jsem se a škubla sebou. ,,Enid? Je všechno v pořádku? Už tam jsi dlouho," ozvalo se zpoza dveří známým hlasem. ,,Jo," odpověděla jsem roztřeseným hlasem a rychle si začala utírat slzy. ,,Jdu dovnitř ano?" odpověděla mi a po chvilce se dveře otevřely.

,,En," rychle ke mně došla a klekla si předemě. ,,Už se z toho nevykroutíš, co se děje?" koukla mi hluboce do očí a naklonila hlavu na stranu. ,,Nemůžu ti to říct, všechno bych pokazila," fňukla jsem a otřela si nové slzy, které se mi vehnaly do očí.

,,Klid, nic nepokazíš, jen mi to řekni," promluvila na mě klidným hlasem a položila svou ruku na tu mou. Ztuhla jsem a rozbušilo se mi srdce. Ne, teď musím být v klidu.

,,Já nevím...nedokážu na tebe přestat myslet, pořád tě mám v hlavě, ale bolí to, protože vím že stejně tě mít nemůžu, ale je to čím dál horší a nejde to potlačit," opět se mi začal klepat hlas a přes slzy v očích jsem už toho moc neviděla.

Wednesday se začala pomalu zvedat a v tu chvíli jsem propukla v hysterický pláč. ,,Ne prosím nenechávej mě samotnou! Nechtěla jsem!" pozorovala jsem ji přes teď už úplně mokré oči a s nesnesitelnou bolestí na hrudi.

Omlouvám se za kratší díl, ale ještě jsem vás chtěla chvíli napínat... ^^
Třetí díl samozřejmě bude, a už bude finální a potom mám pro vás nachystaný nápad zase na veselejší a živější povídku <3 :D
Dejte vědět, jak se vám zatím líbí <3
A i když už mám vymyšlené jak to teda nanonec bude, můžete tipovat co bude dál :)

~Vea♡