Wenclair ~oneshots~ /Cz

Two of us forever

Pokračování "I'll never forget you", "Still love her" a "Paw and Heart"

---------------

Darcy's view

*před několika hodinami*

,,Zítra mi zavolej, až budeš chtít vyzvednout, a nedělej hlouposti," zastavila jsem na parkovišti a dala Enid rychlou pusu. Vzala si věci, vystoupila a pozorovala jsem ji, dokud nezašla za roh.

Věděla jsem, proč to říkám. Něco mi na tom všem nehrálo, navíc se mi kdysi zmiňovala o jejím románku na Nevermore. Nejsem blbá a samozřejmě jsem si všímala jejího častého zamyšleného výrazu, toho, jak často o této škole mluvila a samozřejmě přívěšku, který nosila každý den. Jakože fakt každý den, bez sundání. A kecy o tom, že se jí to "jen" líbí na mě nemusela ani zkoušet.

Rozhodla jsem se zůstat ve městě a počkat v autě někde na prázdném parkovišti. Nevěřila jsem jí a chtěla jsem být na blízku, kdyby něco.

*o pár hodin později*

,,Doprdele zvedni to!" řvala jsem do telefonu, když jsem se už po třetí snažila dovolat Enid. Naštvaně jsem odhodila mobil na sedadlo spolujezdce, a bez ohledu na maximální povolenou rychlost jsem se rozjela zpět k té prokleté škole.

Zastavila jsem tam, kde jsem stála, když jsem tady Enid přivezla, a vystoupila jsem z auta. Došla jsem na nějaký opuštěný dvorek, kde šla ale slyšet hudba z té její debilní sešlosti, a zkusila jí znovu zavolat. Nic.

Už jsem se chtěla rozejít k davu lidí, ale zahlédla jsem dvě osoby vycházející z budovy. Byla to Enid. A držela se za ruku s nějakou holkou. Krev ve mě začala vřít a měla jsem chuť obě zabít.

----------

Enid's view

Když jsem Darcy uviděla, silněji jsem stiskla Wednesday ruku. ,,Ty krávo," zasyčela na mě Darcy a přistoupila blíž. V tu samou chvíli pustila Wednesday mou ruku, popošla k Darcy a za krk ji přitiskla na strom.

,,Pochopím, když někdo bude s Enid chodit, ale nikdo, opakuju nikdo, jí nebude ubližovat," zavrčela Wednesday a bouchla s ní o strom. Darcy zničeho nic kopla Wednesday do břicha, čímž získala náskok, a shodila Wed na zem.

,,Wednesday!" chtěla jsem se k ní rozběhnout, abych jí pomohla, ale někdo mě ze zadu chytil a objal mě kolem rukou. ,,Zlato, to si musí vyřídit samy, může ti ublížit, ale neboj neviděla jsem nikoho silnějšího, než Wednesday, zvládne to," uklidňovala mě Yoko a trochu mě od nich odtáhla.

Měla pravdu, Wednesday se probrala a udeřila Darcy do tváře. Jenže ta se nenechala jen tak lehce porazit a začala Wednesday mlátit taky. Sledovala jsem to se slzama v očích, a kdyby mě Yoko nedržela, asi by se mi podlomily kolena.

,,Enid je teď moje! A já si s ní budu dělat co chci, ať se ti to líbí, nebo ne!" vykřikla na Wednesday a vrazila jí ránu přímo do nosu. Jenže právě tato slova dodala Wednesday sílu. Jedním pohybem ji dostala pod sebe, vytáhla nůž z kapsy a dala jí ho ke krku.

,,Enid není tvoje, a ještě jednou se k ní jen přiblížíš, useknu ti ty tvoje nechutné ruce a hodím je žralokům, rozumíš?" zavrčela Wednesday a probodávala Darcy pohledem. Darcy jen koukala vyděšeným pohledem a sotva dýchala. ,,Rozumíš?!" zopakovala Wednesday a nůž přitiskla více ke krku, až z rány vytekla malá kapička krve. ,,Rozumím," vykoktala Darcy.

,,Vypadni," slezla z ní Wednesday a ukázala prstem někam pryč. Netrvalo dlouho a Darcy opravdu zmizela.

,,Wednesday!" vytrhla jsem se Yoko a rozběhla se za Wed. Pevně jsem ji objala a držela pevně u sebe. Až po chvilce jsem se odtáhla a koukla na ni. ,,Bože, teče ti krev," zděsila jsem se a pohladila ji jemně po tváři. ,,Enid to nic není, vážně," koukla mi do očí a chytla mou ruku. Cítila jsem neskutečnou úlevu, protože Wednesday byla v pořádku a Darcy byla pryč.

,,Ošetřím ti to," pousmála jsem se na Wednesday a za ruku ji vedla zpátky do pokoje, kde jsem ji posadila na postel a šla pro lékárničku. I s ní jsem se vrátila a sedla si před Wed. Začala jsem jí opatrně ošetřovat rány na obličeji, které naštěstí nebyly velké.

,,Enid...promiň že jsem se s tebou rozešla, nemuselo to dopadnout takto," promluvila po chvilce ticha. Odložila jsem desinfekci a koukla jí do očí. ,,Kdyby se to nestalo, nikdy bych nevěděla, jak moc těžké je bez tebe být, a jak moc o tebe nechci přijít," zastrčila jsem jí pramínek vlasů, který jí vypadl z copánku, za ucho a zalepila malou náplastí ránu na obočí.

,,Myslíš, že...byla bys...budeš zase moje holka?" zeptala se nervózně Wednesday a nechávala na mně upřený pohled. Na tváři se mi okamžitě rozlil široký úsměv. ,,Ráda."

Wednesday se usmála taky, chytla mě pod bradou a věnovala mi lehký polibek plný lásky. ,,Už tě nenechám samotnou, nenechám už nikoho, aby ti ubližoval," šeptla Wednesday a nechala si opřené čelo o to mé.

Už jsme se ven nevrátily. Rozhodly jsme se strávit zbylý čas jen ve dvou. Tak moc mi to všechno chybělo. Ale už byla zpátky. Zpátky v mém životě, ve kterém jsme zase mohly pokračovat společně.

Oficiálně ukončuju tento 4-dílný příběh...doufám, že jste si čtení užili <3
Teď už zase budou jednodílovky, až teda něco vymyslím :D
Mějte se krásně ^^

~Vea♡