Wenclair ~oneshots~ /Cz

The murderer is here #1

Děkuju Adrien_Danny za nápad na hororový díl <3
WARNING: krev, násilí, vražda

-----------------------

Enid's view

Od třídního srazu, od doby, kdy jsme se s Wednesday daly zase dohromady, a kdy se událo tolik věcí, uběhlo už půl roku. A taky od doby, kdy jsem naposledy mluvila s Darcy. Od konfliktu s Wed jsem ji už neviděla, ani jsem o ní neslyšela. Ze dne na den zmizela z našeho pokoje, ze školy i z mého života.

Naopak s Wednesday jsem se sblížila. Tím, že jsme byly daleko od sebe, jsme si mnohem více vážily každé chvilky, kdy jsme mohly být spolu. Wednesday za mnou jezdila jednou za měsíc a já za ní taky jednou za měsíc, takže jsme byly dva víkendy v měsíci spolu. Přes týden jsme si však volaly, psaly a já ji díky přívěšku měla pořád u sebe. Wednesday jsem věnovala jeden ze svých barevných náramků, které i přes barevnost nosila neustále na ruce. Byly jsme tak stále jedna u druhé.

Bylo mi krásně. To se však změnilo, rychle a z minuty na minutu. Když mi cinklo oznámení na mobilu, rychle jsem po něm sáhla s myšlenkou, že je to Wednesday. Po přečtení jména na obrazovce mě ale zamrazilo. Ani jsem nevěděla, že Darcy stále uloženou v kontaktech mám, ale to bylo to poslední, co mě v tuto chvíli trápilo.

"Vyřídím si pár účtů a pak budeme zase spolu." Přečetla jsem si několikrát po sobě zprávu a zírala jsem na mobil. A pak mi to hned došlo. Wednesday.

Rychle jsem vytočila její číslo a dala si mobil k uchu. Avšak ani po minutě vyzvánění mi mobil nebrala, což bylo divné, protože když někam šla, dala mi vždycky včas vědět. Zkusila jsem jí zavolat znovu, ale pořád nic. Okamžitě jsem sbalila pár věcí do batohu, vyběhla z pokoje a začala bouchat do dveří od pokoje mého kamaráda.

,,Co je? Proč tady klepeš jako o život?" nechápavě na mě zíral. ,,Prosím, půjčíš mi auto? Je to nutné!" spojila jsem ruce do prosícího gesta a měla na tváři stále naléhavý výraz. ,,Opovaž se ho nabourat," hodil mi do ruky klíčky a jakmile jsem poděkovala, už jsem byla na cestě k autu. Neměla jsem řidičák dlouho, ale to jsem si díky situaci ani neuvědomovala a jela jsem nejrychleji, jak jsem mohla.

Cestou mě doprovázely myšlenky na tu zprávu. Nevěděla jsem, co přesně myslela tím "vyřídím si pár účtů", ale bylo mi jasné, že to bude spojené s Wednesday. Přece kvůli ní jsme se s Darcy rozešly.

V autě jsem se jí snažila ještě několikrát dovolat, ale marně. Ty 3 hodiny cesty pro mě byly utrpením, ale musela jsem. Strach ve mě víc a víc vzrůstal a taky jsem měla víc a víc vztek na Darcy.

Konečně jsem dorazila před školu, kde se Wednesday měla nacházet. Venku už byla tma, blížilo se k půlnoci. Pouze v pár oknech budovy se svítilo, jinak dům spal. Taky to, že se v okolí nenacházelo žádné osvětlení kromě malé lampy nad vchodem, mi nahánělo strach. Rozběhla jsem se ke dveřím, přičemž jsem se každou chvilku otáčela, jestli za mnou nikdo není.

Překvapilo mě, když dveře byly pootevřené. Uprostřed noci by přece měly být zamčené, nejméně zavřené. Vstoupila jsem dovnitř a v okolí se rozléhalo naprosté ticho. Asi jsem vážně jen zmatkovala zbytečně a Darcy tu zprávu myslela úplně jinak. O tom, že jsem měla pravdu, mě přesvědčil až hlasitý ženský výkřik. Leknutím jsem nadskočila a srdce mi začalo bít neskutečnou rychlostí.

Věděla jsem o sobě, že jsem posera. A myšlenka, že jsem ve stejné budově jako někdo, kdo pravděpodobně právě někomu ublížil, mi naháněla strach. Nepomáhal tomu ani venkovní vítr, který způsobovat nepříjemné vrzání a zvuky práskajících větví do oken. Všude byla tma, ale díky svitu měsíce jsem viděla alespoň trochu, a taky díky mému dobrému vlkodlačímu zraku.

Popadla jsem basebalovou pálku, která byla vystavená na poličce a rozešla se statečně, avšak s neskutečným strachem, směrem, kterým se ozval výkřik. Našlapovala jsem potichu a rychle a vyšla do druhého patra. Rozhodla jsem se zkusit znovu Wednesday zavolat. Mohla jsem se zbláznit vyděšením, když se zvuk vyzvánějícího mobilu ozval za mnou. Nachystala jsem si pálku na útok, ale když jsem se otočila, spatřila jsem jen mobil ležící na zemi.

,,Wednesday, kde jsi," šeptla jsem, zvedla mobil a vydala se dál. Nademnou se ozvalo zaskřípání, jakoby nademnou někdo prošel. ,,Enid klid, jsou tam pokoje, může to být nějaký student," uklidňovala jsem se, ale stejně se dále klepala strachem z toho, co může přijít.

Chvíli se zdálo být vše v pořádku, do doby, než jsem šlápla do něčeho, co konzistencí připomínalo vodu. Koukla jsem se pod nohy a došlo mi, že tohle rozhodně voda není. Tmavě červená lepkavá tekutina vytékala zpod dveří na mé levé straně. Doprdele...

S přichystanou pálkou jsem otevřela pomalu dveře a pohled mi padl na dívku ležící na břiše s nožem zabodlým v zádech. ,,Wednesday!" vykřikla jsem se slzami v očích a klekla k ní na zem. Zarazila jsem se. Nebyla to Wednesday, mĕla blonďaté vlasy. Ze srdce mi spadl obrovský balvan, i když tohle rozhodně dobrá zpráva nebyla. Zemřela neznámá holka, Wednesday je v nebezpečí a už jsem si jistá, že se tady potuluje vrah.

Po měsíci zase nový díl...omlouvám se za neaktivitu, bylo a stále je toho moc, ale budu se snažit teď zase něco popsat <3
Upřímně, psaní hororů, pokud se to tak vůbec dá nazvat, mi moc nejde, ale i tak doufám, že jsem splnila vaše očekávání a budete se těšit na druhý díl ^^

~Vea♡