Wenclair ~oneshots~ /Cz

The murderer is here #2

Wednesday's view

Neskutečně mě bolela hlava, byla jsem zmatená a nevěděla, kde jsem. Seděla jsem na zemi v tmavé malé místnosti, kde mě někdo odtáhl. Pamatovala jsem si jen na to, jak jsem uslyšela otevření dveří do mého pokoje a potom jen rána do hlavy a tma.

Rukou jsem si sáhla na čelo a koukla se na krvavé prsty. Musím se odtud dostat. Naštěstí jsem byla na takové věci připravená, teda aspoň trochu, takže jsem si vytáhla z boty zapalovač, kterým jsem zapálila svíčku v lucerně, která se tady válela.

Posvítila jsem si po místnosti a podle věcí jsem poznala, že jsem ve skladu. Sáhla jsem po klice, ale jak mi bylo už předem jasné, bylo zamčeno. To nebyl žádný problém, jelikož s sebou nosím všude můj kapesní nůž, kterým odemknu cokoliv. Když jsem ale strčila ruku do kapsy, byla prázdná. Doprdele musel mi ho ten někdo vzít...ten někdo, kdo s největší pravděpodobností byl Darcy. Nebylo těžké na to přijít. Jelikož mi na rukávu zůstal flek od její rtěnky, kterou na sobě měla i v den, kdy jsem se s ní porvala.

Svezla jsem se zády po zdi a koukla na barevný náramek na mém zápěstí. Myšlenky na ni mě uklidňovaly a náramek mi dával pocit bezpečí. Jak moc mi moje Enid chyběla...kéžby tady byla a pomohla mi. Na druhou stranu jsem však nechtěla, aby tady byla. Byla by totiž v nebezpečí. Tímhle Darcy rozhodně neskončila.

Ale přecejenom..cítila jsem ji tady. Vím, že je to blbost, ale prostě jsem cítila jeji přítomnost. Sundala jsem si náramek z ruky a z půlky ho podstrčila pod dveřmi. Kdyby náhodou.

Enid's view

Běžela jsem pryč od místnosti pokryté krví a slzy měla na krajíčku. Když jsem doběhla za roh, zastavila jsem se a vydechla. Už zase normální chůzí jsem se rozešla temnou chodbou dál. Šla jsem, než mě do oka udeřil malý barevný předmět pod dveřmi. Byl to..náramek, ten, který jsem dala Wednesday.

Rozeběhla jsem se ke dveřím a ruku položila na ně. ,,Wednesday!" zakřičela jsem a snažila se otevřít dveře, které ale byly zamčené. ,,Enid!" ozvalo se z druhé strany. ,,Wednesday!" zakřičela jsem znovu, tentokrát už s úlevou. Byla tady. Byla živá. Byla už se mnou.

,,Ustup od dveří!" přikázala jsem jí a prudce kopla nohou do dveří, které se následně rozrazily. Wed mi okamžitě padla do objetí, ve kterém jsem ji schovala. ,,Už jsem tady," šeptla jsem a pevně držela u sebe.

,,Musíme se odtud dostat," řekla jsem, jakmile jsme se od sebe odlepily. ,,Jo, ale..Enid pozor!" zakřičela Wednesday a ukázala prstem za mě. Rychle jsem se otočila a basebalovou pálkou zastavila nůž těsně před mým obličejem.

,,Darcy přestaň, to co děláš je zbytečné," promluvila jsem k ní a pohlédla do jejich zlých očí. ,,Není, máš být moje," zavrčela. Než stihla zareagovat, odhodila jsem ji stranou, popadla Wednesday za ruku a běžela s ní ven. Zakopávala jsem o vlastní nohy a  narážela do předmětů, ale musely jsme se dostat ven.

,,Enid já- točí se mi hlava," zastavila Wednesday, jakmile jsme vyběhly ven. Nervózně jsem si skousla ret, ohlédla se za sebe a popadla Wednesday do náruče. Co nejrychleji jsem se rozešla směrem k autu a adrenalin mi proudil krví. Zahlédla jsem konečně auto, ale než stihla přijít úleva, zpoza stromu vystoupila Darcy.

,,Snad sis nemyslela, že se ti to povede," usmála se a přistoupila blíže. Ustoupila jsem dozadu a pevně Wednesday držela u sebe. ,,Wed, teď musíš co nejrychleji k autu, ujeď, zvládnu to," šeptla jsem jí do ucha a dala pusu do vlasů, než jsem ji postavila na zem. Wednesday ale odmítala odejít, držela se stále u mě.

,,Tak naivní...," šeptla Darcy, než se stalo něco, co mi vyrazilo dech. Její nehty začaly růst do drápů, uši se začaly prodlužovat a Darcy se začala měnit na vlkodlaka. ,,Doprdele jak...," zamumlala jsem si pro sebe, jelikož jsem neměla nejmenší tušení, že je jednou z nás.

,,Enid!" vykřikla Wednesday, když ji Darcy přimáčkla o kmen stromu. Musím se přeměnit...musím se přeměnit...

Myšlenkama jsem se snažila přemluvit tělo, aby mě poslechlo, ale nešlo to. ,,Enid!" vykřikla znovu Wednesday, když Darcy natáhla ruku k útoku. Skousla jsem si pevně ret a stiskla v ruce přívěsek od Wednesday. Sevřela jsem víčka k sobě a myslela jen na jediné. Musím ji zachránit.

Bolest a tlak najednou projel mým tělem a začínala jsem cítit napětí. Otevřela jsem oči a pohlédla na své ruce, místo kterých jsem spatřila velké tlapy s drápy. Povedlo se to.

Nečekala jsem na nic a vyskočila po Darcy, které už nezbývalo moc k tomu, aby Wednesday jednou pro vždy zabila.

Wednesday's view

Smiřovala jsem se už s tím, že zanedlouho zemřu. Přecejenom, vždycky jsem se na smrt těšila. Chtěla jsem přece i zemřít nějakým podobným způsobem, třeba že mě sežere žralok, ale teď jsem necítila žádný dobrý pocit.

Myšlenka na to, že Enid vidím naposledy, na to, že ji tady nechám, že ji Darcy zase ublíží, nemohla jsem teď odejít. Potřebuje mě a já potřebuju ji.

Ale pak se stalo něco neuvěřitelného. Vlkodlak s růžovou srstí za uchem přeskočil předemnou a vzal s sebou i Darcy. Usmála jsem se. Dokázala to. To je moje holka.

Sledovala jsem dva vlkodlaky, jak se spolu prali, vrčeli na sebe a trhali. ,,Enid to zvládneš," šeptla jsem si. V dáli se ozvalo houkání policejních aut a sanitek, které už před nějakou chvílí byly zavolány někým ze školy. V budově panoval zmatek, ve všech oknech se svítilo a byly vidět stíny lidí pobíhajících po chodbách. Nikdo však netušil, že největší drama právě probíhá tady.

Chtěla jsem Enid pomoct, ale nevěděla jsem jak. Neměla jsem u sebe nic. Najednou mě někdo stáhl na zem za velký pařez a ozvala se rána, spíše výbuch. ,,Wednesday jsi v pohodě?" promluvil ke mě známý hlas patřící mé spolubydlící, Chloe. ,,J-jo, kde se tu sakra bereš," zeptala jsem se s udivením, jelikož jsem ji znala. V životě by mě nenapadlo, že mi pomůže zrovna ona.

,,Viděla jsem to z okna, snad jsem neublížila i Enid," obě jsme vykoukly zpoza pařezu k místu, ze kterého vycházel pouze tmavý dým. Se zrychleným dechem jsem pozorovala ono místo a do očí se mi nahrnuly slzy z pomyšlení, že tady Enid není.

Z mlhy se začala vynořovat pomalým, kulhavým krokem osoba. Čím blíže byla, tím více jsem začínala rozpoznávat rysy mé přítelkyně. ,,Enid!" zakřičela jsem a rozeběhla se jí naproti. ,,Wednesday," pevně mě objala a pustila zadržované slzy. Po těle měla škrábance a odřeniny a vypadala po boji oslabená.

Sesunula jsem se i s ní v objetí na zem a konečně vydechla zadržovaný vzduch a strach. Konečně jsem cítila úlevu, když jsem ji konečně držela zase u sebe. Chloe se na mě usmála a rozešla se zpátky k budově. ,,Děkuju!" zavolala jsem ještě na ni a pak se zase přitiskla k mojí hrdince.

Druhá a poslední část tohoto pokusu o hororový díl...doufám, že se líbí ^^
A já zkusím zase co nejdříve něco sepsat :D

~Vea♡