Wenclair ~oneshots~ /Cz

Ur drunk

Wednesday's view

,,Prosiiim, bude sranda, potřebuješ se trošku odreagovat," prosila mě už asi 20 minut v kuse Enid, abych šla večer na party. Většina učitelů a zaměstnanců jela přes noc na školení a o ten zbytek, který tady měl hlídat, se prý postarají lidi ze starších ročníků.

Nějak mě to nelákalo tam jít, ale z nějakého důvodu jsem měla potřebu tam jít s ní. Věděla jsem, co všechno se na pařbě může stát, ještě někomu tak naivnímu a hodnému jako je Enid. Nechtěla jsem jí tam nechat bez dozoru.

,,Fajn, ale nebudu tancovat, pít, ani hrát přiblblé hry," upozornila jsem ji a ustoupila, když se ke mně chtěla vrhnout pro objetí. ,,Chápu," zatvářila se malinko provinile a založila si ruce za záda.

Pro mou smůlu den uběhl až moc rychle. Než jsem se nadála, Enid už stála před skříní a vybírala si oblečení. Já to nijak neřešila, nechala jsem si oblečené černé rifle a černobílý pruhovaný svetr. Avšak Enid se mohla nad vybíráním zbláznit.

,,Oranžovo růžový svetr, fialové triko, nebo růžovou bundu?" ohlédla se na mě se zoufalým výrazem ve tváři. ,,Co chceš," pokrčila jsem rameny a dál ji pozorovala. ,,Wednesday prosím! Já fakt nevím," kňourala a koukala na mě psíma očima. ,,Fajn, tak ten svetr, a už přestaň kňourat," protočila jsem očima a popadla knihu, která mi ležela otevřená na posteli.

,,Hotovo, můžeme jít!" vyskočila do vzduchu má hyperaktivní spolubydlící a hnala se ke dveřím. Obrátila jsem oči a pomalu ji následovala. Když jsme se blížily k hale, už se ozývala hudba a hlasy lidí. Každou chvíli jsem se chtěla otočit a utéct, ale vždycky jsem se v duchu napomenula a přinutila se zůstat.

,,Opravdu se nechceš jít bavit?" zeptala se mě Enid, jakmile jsme dorazily do plného sálu. ,,Ne, budu tady," rázně jsem řekla a sedla si na židli hned u vchodu. Enid pokrčila rameny s poraženým výrazem ve tváři a odběhla za svými kamarády.

Půl hodiny jsem jen sledovala lidi, kteří už byli většinou docela mimo. Někteří tancovali, jiní si jen povídali, další hráli hry nebo jen pili. Enid seděla na zemi v hloučku lidí a už z dálky šlo poznat, že něco v sobě má.

,,Ahoj, ty tu jsi taky?" ozvalo se ze strany. Když jsem se otočila, spatřila jsem Eugena, který si zrovna sedal na židli ke mně. ,,Jsem tu s Enid, nechci, aby udělala nějakou blbost," odpověděla jsem mu monotónním hlasem.

Ani nevím jak, ale dali jsme se s Eugenem do řeči. Ačkoliv nemám ráda lidskou přítomnost, byla jsem za něj ráda, jinak bych se asi unudila k smrti.

,,Já už budu muset," usmál se na mě Eugen, když se koukl na hodinky. Rozloučili jsme se a on zmizel. Páni, už bylo po půlnoci. Koukla jsem zpátky do davu a pohledem hledala barevnou blonďatou postavu. Nikde jsem ji však nemohla najít.

,,Doprdele," prudce jsem vstala, až se málem převrhla židle a šla jsem za Yoko. ,,Kde je Enid?" zeptala jsem se jí a probodávala ji pohledem. ,,Wednesday, pojď si dát vodku, ještě tu asi *škyt* něco zbylo" vesele mi mávala před očima poloprázdnou lahví a přiblble se culila. Ta už mi toho asi moc neřekne.

Rozešla jsem se tedy na záchod, i když se mi tam moc nechtělo. Bůhví, jak to tam vypadá. Otevřela jsem dveře a zavolala jméno od Enid.

,,Wednesday?" ozvalo se z jedné kabinky slabým hlasem. Rozrazila jsem dveře a našla Enid sedět na zemi u záchodu celou bledou. ,,Je mi špatně," kňukla a naklonila se znovu nad záchod. ,,Bože...," vzdychla jsem a přemýšlela, co s ní.

,,Cekneš o tom a si mrtvá Sinclair," zavrčela jsem a opatrně jí zvedla do náruče. Byla lehčí, než jsem si myslela. Nebo já byla silnější.

Mířila jsem s ní zpátky na pokoj a její hlava byla opřená o mé rameno. ,,Já vím, že teď asi není nejvhodnější chvíle na to ti tohle říct-" odmlčela se a poté pokračovala. ,,Ale musím už to ze sebe dostat...už od prvního okamžiku, co jsem tě spatřila jsem se do tebe zamilovala...ale věděla jsem, že nemáš ráda lidský kontakt a nejsi ani na holky, tak jsem to nechala být, jenže to bylo den ode dne silnější a já to prostě nemůžu dál držet v sobě," zamumlala lehce opilým hlasem.

Hrklo ve mně. Naprosto nečekaně na mě vychrlila takovou věc. Věděla jsem, že je opilá a že to pravděpodobně nemyslí vážně. O to víc mě to mrzelo, jelikož se mi ta zatraceně otravná, barevná a optimistická holka zavrtala do paměti více, než bych chtěla. Mé srdce jí chtělo milovat, můj mozek jí chtěl zakopat hluboko pod zem.

,,Mluvíš nesmysly, jsi opilá," odpověděla jsem ji rázně, jako bych přesvědčovala i sama sebe. Enid už nic neříkala. Pravděpodobně usla.

Když jsem se konečně ocitla v pokoji, opatrně jsem Enid položila na její postel. Sundala jsem jí boty a chvíli váhala, jestli jí sundat i svetr. Nakonec jsem to ale zamítla, jelikož nevím, co by se mnou pohled na její tělo udělal.

Enid se přetočila na bok a spala jako zabitá. Klekla jsem si na zem vedle ní a podívala se do její nevinné tváře. ,,Ach Enid," povzdechla jsem si a zastrčila jí pramínek, který se jí zatoulal do obličeje za ucho.

Už jsem se zvedala, když mě její ruka chytla za svetr a nepustila mě. ,,Zůstaň tady prosím," zamumlala se zavřenýma očima a nepouštěla mě. Překvapeně jsem na ni koukala, ale vyzula jsem si boty a s opatrností jsem si lehla vedle ní.

,,To, co jsem řekla na chodbě jsem myslela vážně," ozval se po chvíli unavený hlas. ,,Doopravdy tě miluju," doplnila a stále nehnutě ležela. Nic jsem jí na to neodpověděla. Objala jsem jí kolem pasu a přitáhla si ji blíž k sobě.

,,Už spi," šeptla jsem klidným hlasem a dala jí ještě pusu do vlasů, než jsem i já upadla do klidného spánku.

Doufám, že se vám nový díl líbí <3
Byl pro mě celkem obtížný napsat, jelikož jsem neměla moc motivaci. Navíc pro vás chystám novou knížku, která mi dává dost zabrat, jelikož je posunutá zase o level výš. Taky jsou prázdniny a momentálně jsem pořád pryč.
Omlouvám se tedy za neaktivitu...

Snad brzy vám ale budu moci představit novou knížku, kterou si chci ale aspoň kousek předem předepsat, abych věděla, jestli to má vůbec cenu. Momentálně jsem u 3. dílu a myslím, že se vám bude líbit <3

Užívejte prázdniny,

~Vea♡