Wenclair ~oneshots~ /Cz

Are you okay?

Enid's view

Když mi začal zvonit budík, už v tu chvíli mi došlo, že nejsem úplně v pořádku. Ačkoliv se mi nikdy moc vstávat nechtělo, dneska bylo otevřít oči mnohem náročnější. Bolelo mě celé tělo.

,,Enid už to vypni," ozvalo se z druhé strany pokoje. Vypla jsem zvonění a rozhodla se konečně vstát. Možná jsem byla jen vyčerpaná a nevyspalá, nechtěla jsem to moc řešit.

Vstala jsem a myslela jsem, že se po zamotání hlavy neudržím na nohách. Pro jistotu jsem se na chvilku opřela o stůl, dokud nepříjemné točení okolního světa neustalo a šla jsem do koupelny.

Při pohledu do zrcadla jsem se zděsila. Nevyspalost na mě byla dost znát a byla jsem z noci celá zpocená. Už podruhé za toto ráno mě napadla myšlenka, jestli nejsem nemocná. Ale hned jsem ji zahnala, protože jsem si to nechtěla připustit. Jako vždycky.

Když jsem se umyla a převlékla, s Wednesday jsme šly do školy. Čím déle jsem tam byla, tím hůř mi bylo.

,,Jsi v pohodě? Jsi celá bledá," promluvila na mě Yoko v polovině hodiny, zatímco jsem měla hlavu položenou na lavici. ,,Jo jasně, jen jsem unavená," pousmála jsem se. Upřímně? Nebyla jsem v pohodě. Točil se se mnou celý svět a byla mi zima i přes hrubou mikinu.

,,Tak to ti nevěřím ani za nic En, zajdi prosím o přestávce za Wednesday ať tě doprovodí na pokoj," pohladila mě po ruce a svou pozornost opět věnovala výkladu učitelky.

Chvíli jsem přemýšlela, jestli to nezkusím vydržet do konce školy. Přecejenom, už jsem zvládla více. Třeba jednou když jsme měli jet s rodičema na dovolenou a já měla angínu. Nebo když jsem zvládla dojet na kole až domů se zlomeným prstem. Ale Yoko byla až moc přesvědčená, že mě na ten pokoj dostane i kdyby mě tam měla odtáhnout v provazech.

Když zazvonilo, Yoko mě popohnala, abych šla najít Wednesday. Jelikož nebyla už ve třídě, zamířila jsem k její skříňce.

Wednesday's view

Zrovna jsem si přendávala věci ze skříňky, když jsem si všimla postavy přicházející ke mně. Už z periferního vidění jsem podle barvy poznala, že se jedná o moji spolubydlící.

,,Enid ať už to je cokoliv, nemohlo to počkat až na pokoj?" zeptala jsem se, aniž bych odtrhla pohled od skříňky. ,,Wed, já..asi úplně mi není nejlíp." Jakmile jsem uslyšela ten tón hlasu, bylo mi jasné, že je zle. Sotva jsem se otočila, Enid se sesypala k zemi. Taktak jsem ji stihla zachytit a zvedla jsem si ji do náruče.

Hned jsem zamířila na pokoj, kde jsem ji položila do své postele a sedla si na kraj. ,,Enid," promluvila jsem na ni a lehce s ní zatřásla. Byla celá bledá a kapky potu se ji leskly na čele.

Pomalu otevřela oči a rozkoukala se po pokoji. ,,Co se stalo?" zeptala se slabým zmateným hlasem a snažila se posadit. ,,Lehni si, jsi nemocná," za ramena jsem ji položila zpátky na postel a sáhla jí na čelo, o které jsem se málem spálila.

,,Nejsem, jen jsem unavená," odporovala mi a tvrdohlavě si stála za svým. ,,To určitě, na, zapij to," podala jsem jí ze stolu prášek a skleničku vody.

,,M-m," zavrtěla hlavou a odvrátila odemě pohled. Povzdechla jsem si a koukala na Enid, na které bylo poznat, že jí není vůbec dobře. Nesnášela jsem se za to, co mě napadlo, ale bylo to jediné, co mě napadlo.

,,Pokud si to vezmeš, tak si pustíme film a můžeš se přitulit," vydechla jsem a nechala natažené ruce s práškem a skleničkou.

Enid na mě pomalu otočila pohled a posadila se. Vzala si odemě obě věci a zapila prášek. Skleničku položila zpátky na stůl. Pousmála jsem se na ni a jak jsem slíbila, zašla jsem pro notebook a lehla jsem si vedle ní.

Ani nevím pořádně, na co jsme se koukaly, jelilož film vybrala En a já se v těch jejích romantických blbostech nevyznám. Svou pozornost jsem radši věnovala Enny, která se opírala o mé rameno.

Utekla asi půlka filmu, když jsem si všimla, že má Enid zavřené oči. Nevěděla jsem, jestli spí, nebo jen odpočívá, ale nechtěla jsem se jí ptát, abych ji nevzbudila, kdyby spala. Odpočinek teď totiž potřebovala nejvíce.

Proto jsem ji opatrně zastrčila pramínek vlasů za ucho a když na to nijak nereagovala, usoudila jsem, že bude spát. Pohled jsem však od ní odtrhnout nemohla.

Zahltily mě všemožné pocity, které jsem v životě necítila. Měla jsem chuť prohrábnout jí její hebké vlasy, dotknout se znovu její tváře a zjistit, jak chutnají její rty.

Pohled jsem rychle odtrhla a zrychleně dýchala. Netušila jsem, co se se mnou děje, ale nešlo to ovládnout.

Zavřela jsem notebook a odložila ho stranou, aby nepřekážel a přikryla Enid více, aby byla v teple. Měla jsem teď dost času na přemýšlení o svých pocitech. Bylo mi i přesto více než jasné, co to znamená.

,,Miluju tě Enny," šeptla jsem a sledovala její bezhybnou tvář. Věděla jsem, že mě neslyší, proto jsem si troufla to říct nahlas. Potřebovala jsem to říct, asi i pro klid mých myšlenek.

Ale podcenila jsem ji. Její rty se pomalinku zvedly do úsměvu. ,,Já tebe taky," šeptla bez toho, aniž by otevřela oči a našla si pohodlnější polohu, ve které zase začala usínat.

Zrudla jsem, jakmile jsem si uvědomila, že mě slyšela. A taky z toho, co jsem slyšela já. Avšak uvnitř mě pohltil uklidňující pocit. Dala jsem jí lehkou pusu na čelo a zavřela oči taky.

Máme tady pro změnu zase trošku odpočinkovější díl, ale doufám, že se vám četl dobře<3
Chtěla jsem se zeptat, jestli byste chtěli více 15+ scén a dílů, abych věděla, jestli je mám psát více...
Mějte se krásně^^

~Vea♡