Wenclair ~oneshots~ /Cz

I'm here with you

Wednesday's view

,,No a když se koukla do okna, viděla v něm siluetu postavy. Jenže bydlela v 6. patře bez balkonu," dokončila Yoko svůj strašidelný příběh a usmála se do svitu baterky. Enid se vedle mě klepala a objímala si nohy, a i všichni ostatní vypadali vystrašeně. Jen já jsem seděla uvolněná, bez jakékoliv známky strachu.

Byl to Enid nápad, mě sem vzít, a já z nějakého neznámého důvodu po deseti minutách přemlouvání povolila. Jednalo se o "strašidelný večer" u Yoko v pokoji. Všude byla tma, jen jsme měly uprostřed kruhu 3 svíčky a mezi námi kolovala baterka. Každý odříkával svůj strašidelný příběh. Musím ale říct, že to bylo nic moc. Příběhy jejich typů mi četla matka před spaním už v pěti letech. Můj příběh byl nejlepší. Protože jsem ho zažila na vlastní kůži a hrála jsem v něm hlavní roli. To jsem jim ale neřekla.

Na pokoj jsme odešly kolem půlnoci. Enid šla v těsné blízkosti mě, a lekala se každého zvuku, který se na chodbě ozval. ,,Enid duchové nejsou, jsi v budově se stovkou lidí, je samozřejmý, že něco uslyšíš," protočila jsem očima. ,,To nemůžeš vědět," obhájila se Enid a až když jsme vešly na pokoj a rožla světlo, tak se uklidnila. Trvala však na tom, že zuby si bude čistit s otevřenýma dveřma do koupelny. ,,Už jsi?" otočila jsem se ke koupelně, ale otočila jsem se v nesprávný okamžik. Enid si zrovna svlékala tričko.

Zrudla jsem a rychle se otočila zády k ní. Srdce mi bušilo neskutečnou rychlostí a v břiše se mi rozléval zvláštní pocit. Asi už jsem taky moc unavená.

Rychle jsem se probrala, a až byla Enid hotová, šla jsem se připravit ke spaní já. ,,Dobrou noc," zavolala na mě Enid z její postele a vlezla si pod deku. Jen jsem zhasla světlo a chystala se zavřít oči, ale světlo se znovu rozsvítilo na druhé straně pokoje. ,,Enid zhasni," zamumlala jsem otráveným hlasem. ,,A můžu si jít lehnout k tobě?" tato otázka mě tak zaskočila, až jsem sebou cukla. ,,Ne," odpověděla jsem a přehodila si polštář přes hlavu,  abych měla tmu. ,,Prosiiim," kňukla Enid a slyšela jsem, jak si sedla. ,,Ugh..fajn, ale jestli se mě dotkneš, zakopu ti ruce pod zem," zamručela jsem a posunula se na kraj postele, abych uvolnila místo mé spolubydlící.

Bože můj, co sem to zas povolila. Normálně bych nesvolila ani za zlatý prase, a teď mi stačilo jedno poprosení. Asi mi bylo Enid líto, což jsem si nechtěla připustit, ale byla to pravda.

Postel vedle mě se prohnula a ucítila jsem vedle sebe teplo, i když se mě Enid nedotýkala. Radši jsem zavřela oči a snažila se zapomenout na to, že je má spolubydlící v tak těsné blízkosti. Po nějaké době se mi povedlo usnout.

-------

Probudily mě prudké pohyby vedle mě. Ještě v polospánku jsem otevřela oči do tmy, což mi prozradilo, že je ještě noc. ,,Nech mě být!" ozvalo se vedle mě tichým, zoufalým hlasem. Sedla jsem si a otočila se čelem k mé spolubydlící, která sebou házela na posteli, jakoby se před někým bránila.

,,Enid," promluvila jsem a zatřepala s ní lehce, abych ji probrala. Nic se nedělo. ,,Enid," promluvila jsem více nahlas. V tu se Enid prudce posadila a zrychleně dýchala. Koukala jsem na ni se zmatkem v očích a čekala, než se uklidní. ,,Jsi v pořádku?" zeptala jsem se, když se konečně její dech zklidnil. ,,J-jo asi jo," dostala ze sebe vyklepaně. ,,Už je to dobrý, byl to jen sen," pohladila jsem ji jemně po ruce.

Vlna elektřiny mnou projela skrz její ruku. Nesnášela jsem doteky z celého srdce, ale ten její ve mně vyvolával zvláštní pocit. Bylo to jiné, než když se mě dotkl kdokoliv jiný. Líbilo se mi to.

Enid si zpátky lehla, a tak jsem ji následovala. Už jsem chtěla pokračovat ve spaní, ale všimla jsem si, že Enid má stále otevřené oči a ostražitě se rozhlíží kolem sebe.

,,Pojď," povzdychla jsem si a objala ji zezadu kolem pasu. Cítila jsem, jak se Enid na chvilku zastavil dech a veškeré pohyby, ale netrvalo dlouho, než se uklidnila. I já se uklidnila více, než jsem byla. Enid ze sebe vyzařovala zvláštní uklidňující energii a její dotek mě zahříval po celém těle.

,,Už pojď spát, jsem tu, ochráním tě před vším," šeptla jsem a přitiskla se k ní více. Nevím, jestli ze mě mluvila únava, nebo to, co jsem opravdu cítila, ale teď mi to bylo jedno. Vsadila bych se, že se Enid usmála.

Zavřela jsem oči, ale ještě jsem spát nešla. Chtěla jsem si být jistá, že se Enid už povede usnout a měla jsem potřebu s ní do té doby být. Ani jsem si neuvědomovala, že ji celou dobu hladím palcem po břiše, kde ji objímám.

Najednou mi to připadalo jako úplně normální, takhle s ní ležet, dotýkat se jí a usínat s ní. Něco uvnitř mě mi říkalo, že je to tak správně.

Po pár minutách Enid začala pomalu oddechovat, a poznala jsem, že se jí povedlo usnout. ,,Dobrou noc," šeptla jsem a dala ji lehkou pusu do vlasů. Poté jsem i já zavřela oči a nechala se uspat teplem a vůní mé spolubydlící.

Tuto část jsem už měla v plánu napsat dlouho, tak je tady ^^
Další část už bude další díl "I'll never forget you" slibuju :D

~Vea♡