Wenclair ~oneshots~ /Cz

Someone is back #2

Enid's view

,,Yoko?" zavolala jsem, jakmile jsem dorazila k lesu, ale nikdo tam nebyl. Pouze slabý vítr si pohrával s větvemi stromů, což vytvářelo strašidelnou melodii. ,,Jsem ráda, že jsi přišla," vynořila se ze tmy postava se známým hlasem.

Okamžitě jsem sáhla do kapsy pro mobil, ale nebyl tam. Nechala jsem ho omylem na posteli. ,,Co chceš," snažila jsem se mít odvážný a pevný hlas, ale zněl roztřeseně. Protože já roztřesená byla.

,,Jen promluvit," přistoupila až ke mně, takže jsem konečně rozeznala její tvář. Vypadala pořád stejně. Jen konečky jejích vlasů už nebyly modré. Mĕla ale stále stejný pohled, hlas i úsměv.

,,Proč jsi mi posílala ty dopisy, a proč jsi Yoko ukradla mobil a přilákala mě tady," mírně jsem se zamračila a zatla ruce v pěst. ,,En, nepřišla jsem ti ublížit, ani Wednesday, jen mě nech mluvit," promlouvala ke mně klidným milým hlasem a koukala mi přímo do očí. Opatrnĕ jsem přikývla.

,,Změnila jsem se, vím, že jsem to minule přehnala, ale dej mi ještě šanci," prosila mě očima a chytla mou ruku do těch jejích. Ruku jsem hned přitáhla zpět k sobě a koukala na ni nedůvěřivým pohledem.

Možná bych jí mohla dát druhou šanci. Třeba se opravdu změnila a budeme v pohodě, třeba ji to opravdu mrzí. Lidem by se přece odpouštět mělo...

Wednesday's view

Enid mobil začal vyzvánět na její posteli. ,,Sakra!" odhodila jsem naštvaně mobil a rychlým krokem se dostala k její posteli. ,,Co to-" vzala jsem do ruky papírky a prohlédla si je. ,,Co to je? Co je s En?" ptala se nechápavě Yoko a pozorovala papírky v mojí ruce.

,,Já jsem tak děsně blbá. Myslela jsem, že ty papírky jsou od Biancy...nevěřila jsem jí a teď je s Darcy sama!" skousla jsem si ret a protřela si čelo. ,,Jak se dostaneme do jejího mobilu?" zvedla jsem ho. ,,Jsem její nejlepší kámoška, vím všechno," vzala mi mobil od Enid a zadala tam heslo.

,,U lesa," řekla jenom, než se rozeběhla z pokoje ven. Na nic jsem nečekala a vyběhla za ní. Yoko venku prudce zastavila, až jsem do ní vrazila. Už jsem otevřela pusu, že jí vynadám, ale Yoko mi zacpala pusu a ukázala před nás. Byly jsme schované za keřem, takže díky tmě nás neviděly.

Stály tam dvě postavy. Jednu jsem poznala okamžitě, byla to Enid. Tu bych poznala i poslepu. Druhou postavu jsem však dlouho pozorovala, než jsem začala poznávat rysy. ,,Darcy," šeptla jsem a koukla se na Yoko. Mé obavy se vyplnily. Stále jsem totiž měla naději, že to Darcy není. Teď má naděje ale vyhasla.

,,Potichu, uvidíme, co se bude dít," šeptla mi nazpátek a poslouchaly jsme, co se bude dít dál. Byla jsem však připravena kdykoliv zakročit.

Enid's view

,,Můžeme se k sobě vrátit, může to být zase jako dříve Enid," chytla mě znova za ruce a koukala na mě až moc manipulativním pohledem.

,,Co? Ne! Mám Wednesday, jsem teď šťastná," zamračila jsem se a ustoupila o krok dozadu. Začínala jsem v sobĕ cítit divný pocit a chtěla jsem odsud pryč. Chtĕla jsem zpátky za Wednesday.

,,Ty to nechápeš, my musíme být spolu, je nám to souzené, ty patříš mě," už její hlas nezněl tak něžně a klidně. Zněl stejně jako v minulosti, když byla naštvaná. Když nebylo po jejím.

Darcy's view

Tak hloupá. Pořád tak naivní a hloupá. Nechápe, že spolu budeme, že nás osud nedal dohromady jen tak. Je pořád zaslepená tou černovlasou bezcitnou mrchou, která mi ji přebrala.

Chytla jsem ji pod bradou, aby se na mě podívala. Přesně v ten okamžik jsem ale za sebou uslyšela pohyb. Prudce jsem se otočila a jednou ránou sejmula na zem osobu stojící za mnou.

,,Wednesday!" vykřikla Enid a chtěla se za ní rozeběhnout, ale stačila jsem ji chytit za zápěstí. ,,Vážně jste si myslely, že mě vy dvě opět přemůžete?," zasmála jsem se falešným smíchem a koukla s úšklebkem na bezvládné tělo na zemi.

,,My ale nejsme jen dvě," ozvalo se za mnou a než jsem stihla zareagovat, byla jsem na zemi a nademnou se skláněla stará známá Yoko.

Enid's view

Hned jsem klekla vedle Wednesday na zem a lehce s ní zatřásla, abych ji probrala. Ta jen něco zamumlala a měla oči dále zavřené.

,,Ještě jednou se k Enid nebo Wednesday přiblížíš, už nebudeme jenom tři," zavrčela Yoko a pustila Darcy. Ta se zvedla, naposledy na mě koukla a zmizela ve tmě.

,,Děkuju moc za pomoc," vrhla jsem se Yoko kolem krku. Byla jsem jí tak vděčná, že tady byla. Bůhví, co by se stalo, kdyby ne. ,,Tak pojď, půjdeme zpátky," usmála se na mě.

Zvedla jsem Wednesday do náruče a rozešly jsme se zpátky dovnitř. ,,Promiň mi to," ozvalo se v polovině cesty. Okamžitě se mi ulevilo, když jsem zase slyšela její hlas. ,,Vždyť nemáš za co, zachránily jste mĕ," nechápavě jsem na ni pohlédla.

,,Měla jsem ti věřit a neměla jsem být na tebe hnusná," opřela si hlavu o můj hrudník. ,,Já se na tebe nezlobím, hlavně, že jsou všichni v pořádku," pousmála jsem se.

Rozloučily jsme se s Yoko a na pokoji obě hned vyčerpaně vedle sebe padly na postel. ,,Už tě nikdy nenechám jít nikam ve tmě samotnou," šeptla ochranářsky Wednesday po chvilce ticha. ,,A já budu dávat pozor, aby ses příště připlížila nenápadněji a nedostala další ránu," ušklíbla jsem se a slyšela i Wednesday, jak se neubránila pozasmátí.

Po tom všem, co se dneska stalo, jsem byla více než ráda, že už teď jen ležíme v klidu v posteli. Musela jsem stále přemýšlet nad tím, jaké mám štěstí, že jsem Wednesday potkala. Jednu chvíli s ní by mi totiž nevynahradilo ani sto let s Darcy.

Miluju psát akční díly ^^
Doufám, že se vám dobře četlo a budu ráda za nějaký názory <3

~Vea♡