Wenclair ~oneshots~ /Cz

For example me...

Wednesday's view

,,Možná kdyby ses více o mě zajímala, tak bys to pochopila!" ozvalo se z koupelny. Neslyšela jsem celý hovor, ale Enid se přeslechnout nedala. S její matkou neměla nejlepší vztah, to jsem pochopila už při jejich návštěvě, ale že budou po sobě až tak řvát, to jsem netušila.

Prásknutí dveří mě donutilo se podívat směrem ke koupelně, ze které zrovna vyšla má spolubydlící a zrychleně dýchala. Vypadala hodně naštvaně, možná více ublíženě, než naštvaně. Rozklepanou rukou položila mobil na stůl a sedla si na postel s rukama v klíně.

,,Mluvit?" hodila jsem na ni pohled. Enid zavrtěla hlavou a přetočila se na postel zády ke mně. Bylo mi jí líto. I když jsem se neuměla vcítit do jejich pocitů, stačil mi pouhý pohled na ni, abych pochopila. Pokračovala jsem tedy v psaní úkolu a nechala jsem jí prostor.

Po asi dvaceti minutách jsem dopsala a otočila se čelem do pokoje, abych koukla na Enid. Už seděla na posteli a něco psala do mobilu. Usmívala se u toho. Byla jsem ráda, že má zase dobrou náladu, ale pocítila jsem v sobě slabý pocit žárlivosti. S kým si píše?

Trhla jsem hlavou, jakmile jsem si uvědomila, co dělám a začala si uklízet věci. ,,S kým si píšeš?" zeptala jsem se neutrálním tónem, i když mi dalo práci, aby tam nešlo slyšet mírné uražení. ,,S Ajaxem, chce se sejít," básnila zamilovaným hlasem a culila se u toho. Protočila jsem očima a zvedla se. ,,Půjdu do knihovny."

------

Enid's view:

,,Jsem hrozně ráda, že tě vidím, kam půjdeme?" nadšeně jsem pozorovala Ajaxe a spojila ruce za zády. ,,Enid..potřeboval bych s tebou mluvit," přerušil mě vážným hlasem a nervózně si upravil čepici. Trochu jsem zklidnila svoje nadšení a naklonila jsem hlavu, aby mluvil.

,,Jsi fajn holka, ale našel jsem někoho lepšího, chápeš ne..promiň jestli jsem ti dal nějaké naděje, ale jsi v pohodě ne?" prohodil rukama a přešlápl si.

Jakmile se tato slova dostala k mým uším, následovalo prudké bodnutí do srdce. ,,Jo, jasně," dostala jsem ze sebe a z posledních sil vytvořila na tváři něco, co se mělo podobat úsměvu.

Ajax se na mě lehce usmál a odešel. Chvilku jsem jen stála a koukala směrem, kde zmizel, ale pohled se mi začal rozostřovat přicházejícími slzami.

Hned jak jsem se vzpamatovala, rozběhla jsem se zpátky na pokoj. Ani jsem si nevšimla, jestli už Wed byla zpátky na pokoji a hned jsem spadla do postele hlavou do polštáře. Nechala jsem slzám volný průběh.

Za pár chvil jsem ucítila teplo na zádech vycházející z dlaně mé spolubydlící. Takže už se vrátila. A vidí mě takto...

Rychle jsem se posadila a utřela co největší množství slz z mé tváře. ,,Co se stalo?" zadívala se mi Wednesday do očí a chytla jednu moji ruku. Bylo to poprvé, kdy jsem ucítila její dotek. Poprvé co se ke mně tak blízko přiblížila. Byl to neznámý, ale příjemný pocit.

,,Našel si jinou, nejsem pro něho dost dobrá," otřela jsem si nově příchozí slzu a pohled upřela na mou ruku v té od mé spolubydlící. ,,Tak to udělal tu největší chybu v jeho životě, protože nikdy nenajde nikoho lepšího, než jsi ty," pronesla Wednesday s lehkým pokrčením obočí. Její slova mě zahřála a donutila mě se malinko pousmát a skousnout si ret.

,,Je to idiot, nezaslouží si tě, zasloužíš si už konečně být šťastná. Zasloužíš si někoho, kdo si tě bude vážit a nebude s tebou zacházet jako s věcí," pokračovala a u toho mi hladila hřbet dlaně svým palcem. Polila mě horkost a mírné sevření hrudníku.

,,Třeba tebe?" šeptla jsem a neodtrhla pohled od našich rukou. Místností se rozlilo ticho. Takové, že jsem slyšela jen tlukot svého srdce.

,,Promiň, promiň, jsem ještě asi mimo," vzpamatovala jsem se, když se dlouho neozývala odpověď a mi došlo, že jsem to říkat asi neměla.

Stále jsem měla pohled upřený na naše ruce, když se ta její odtáhla a cítila jsem, jak se matrace vrátila do původního stavu, když se má spolubydlící zvedla. Nekoukla jsem na ni, ale slyšela jsem kroky vzdalující se odemě.

Hlavu jsem si dala do dlaní a proklínala jsem se, že jsem to řekla nahlas. Zároveň mi ale neušel malý úsměv při myšlence na naše spojené ruce.

Konečně jsem se odhodlala zvednout pohled a rozhlídnout se po pokoji. Wed seděla u svého stolu zády ke mně a něco psala. Oddechla jsem si, že se na mě nekouká a šla jsem se osprchovat.

------

Když jsem vešla zpátky do pokoje, byl prázdný. Wednesday tady nebyla, a tak jsem se mohla soustředit jen na své myšlenky.

Když jsem ale přešla k posteli, všimla jsem si malého složeného papírku na polštáři. Nechápavě jsem naklonila hlavu a sedla si na postel do tureckého sedu a papírek si vzala do ruky.

Chvíli jsem jen koukala na čistou stranu a přejížděla po něm prstem. Bála jsem se to otevřít, co tam bude. Ale i kdyby tam bylo cokoliv, nevyhnu se tomu a jednou to stejně budu muset otevřít, tak proč to odkládat.

Nadechla jsem se a rozložila papírek, na kterém bylo velkým písmem napsáno: "TŘEBA JÁ..."

S otevřenou pusou jsem koukala na papírek a skoro nedýchala. Nezdá se mi to? Čtu správně? Nemohla jsem tomu uvěřit.

,,Zavři pusu, ať ti do ní nevletí moucha," ozvalo se ode dveří, do kterých zrovna vstoupila Wednesday. Rychle jsem se probrala z tranzu a upřeně na ni koukala. ,,To je od tebe?" ukázala jsem jí papírek a modlila se v kladnou odpověď.

Opět ale nastalo ticho. To mučivé ticho. Má spolubydlící se rozešla ke mně a nesundávala ze mě pohled. ,,Ano je," zastavila se přímo předemnou a prsty mi nadzvedla bradu.

Chtěla jsem něco říct, ale sotva jsem otevřela pusu, ucítila jsem na svých rtech ty její. Kdyby mi někdo v minulosti řekl, že její rty budou tak sladké, neuvěřila bych mu. Teď to ale už vím, že jsou.

Možná mi Ajax ublížil a možná jsem na něho byla naštvaná, ale nebýt toho incidentu, nikdy bych nezažila toto. A věřte mi, že tohle je to nejlepší, co jsem si kdy mohla přát.

No, původně jsem nevěděla, jak tuto část natáhnu aspoň na 600 slov, a nakonec jsem se od toho nemohla odtrhnout :D
Snad se vám část líbí, a stále moc ráda uvítám nápady na další <3

~Vea