Lovec a víla ✅

3. Je libo...

Denis si to pamatoval, jako by to bylo včera. Společně s Vanesou a strejdou seděli v hospodě a slavili. Každý měl před sebou jeden půllitr světle nažloutlé břečky, které tam místní říkali pivo, ale ve skutečnosti to byla jen jeho urážka. Denis usrkl poslední lok ze sklenice a odložil ji na stranu. Již odbíjela půlnoc, přesto se v podniku žádní další hosté nenacházeli. Možná proto, že jen málokdo zavítal na tak opuštěné místo, jakým hospoda Na Mýtince byla. Nejet zrovna kolem, nikdy by se zde nezastavili.

I přestože by měli správně slavit, přeci jen zlikvidování hnízda upírů ve třech nepředstavuje vůbec snadnou záležitost, jejich stolku vládlo ticho. Strejda Pavel hrál na mobilu nějakou hru, kde měl za úkol spojit stejné obrazce z cukrovinek a když se mu to podařilo, tak jeho zařízení zběsile zapípalo, jako by se jednalo o selhávající podporu života. Přiopitá Vanes pro sebe již nějakou chvíli něco nesrozumitelně drmolila, jako by se dohadovala sama se sebou, a Denis, ten jen zamyšleně hleděl na oprýskanou, přesto velice čistou, desku stolu. Uklízeče tu dle všeho měli excelentní.

„Co ten protáhlý obličej?" nadhodil Pavel, když dokončil další úroveň té herní šílenosti a prohrábl si své tmavé, místy prošedivělé, vlasy.

„To nic, strejdo," ušklíbl se Denis a objal prázdný půllitr. Z nějakého důvodu se do oslavné nálady nedokázal dostat, zato Vanesa, ta v ní byla až po uši a nyní se snažila ze všech sil vzpomenout si na písničku „ve které se volá SOS, ale jakože je tam toho víc".

„Takže nic?" pokračoval Pavel s úsměvem. „Ale no, tak, Déno. Mě tímhle neoklameš. Hele, dej si ještě jedno, jo?" pobídl ho při pohledu na prázdnou sklenici. „Uvidíš, hned se ti zlepší nálada."

To nebyla úplně hvězdná rodičovská rada, ale takový už holt jejich strejda byl. Pavel nikdy neměl děti, a vlastně je ani nepotřeboval mít. Pokračovatelem linie Van Stockholů byl jeho bratr a on se velice rád spokojil s rolí typického „cool" strýčka. Problém tkvěl v tom, že ne každý byl z tohoto rozdělení sil nadšený. Denisův otec sice nic nenamítal, ale to samé se nedalo říct o jeho matce.

Už když byl Denis malý, tak si všímal, že jejich maminka strejdu nikdy nevítala s otevřenou náručí a jakmile se stal o něco starším, konečně pochopil proč. Nešlo jen o strejdovo věčné vtipkování nebo o fakt, že oběma sourozencům tajně podstrkoval sladkosti ve formě karamelek, kdykoli se mu k tomu naskytla možnost. Tím nejhorším ze všeho bylo, že je strejda již jako děti podporoval v tom, aby šli za svými sny. U Vanesy to nic moc neměnilo, ta již odmala toužila po tom „nakopat zadek všem příšerám", takže se nedalo hovořit o zlém vlivu. Problém nastal právě u Denise, který by rád změnil směr cesty a nekráčel v otcových, strejdových či matčiných šlépějí. Netoužil po tom stát se lovcem, ohánět se mačetou nebo se učit střílet. On chtěl zachraňovat životy jiným způsobem, a to za pomoci informací. Novinařina, přesně tímto směrem tíhlo jeho srdce, a to již od útlého věku.

Jako malý kluk si Denis často brával klacíky a dělal si z nich pomyslné mikrofony, se kterými poté komentoval dění doma. „Tady máma připravuje oběd. Tady strejda kouká na televizi a tady si táta brousí mačetu." V té době si ještě tolik neuvědomoval, jak moc byl jeho život odlišný od okolního světa. Znal jen úzký kruh rodiny lovců a svět venku, ten normální a běžný svět tam venku, ten si mohl jen domýšlet. Mají ostatní lidé na stolech taky prostírání? A ve sklepě sudy se svěcenou vodou? Denis věřil, že pokud by se mu povedlo dostat se na školu, tak by na tyto a podobné otázky našel odpovědi. Seznámil by se s nelovci, poznal by i tento toliko vzdálený svět běžného člověka a strejda Pavel mu v tom od začátku pomáhal. Oba si moc dobře uvědomovali rozdíly mezi studiem na školách pro veřejnost a domácí výukou lovců, kteří své potomky obvykle učili jen ty věci, jež jim měli být při výkonu jejich budoucí profese k užitku. Umění čtení a psaní se týkalo hlavně dělání si poznámek ohledně všemožných stvůr a pročítání literatury fantastických zvířat (i toho kde je najít), zatímco počítání se využívalo při tvorbě nejrůznějších dryjáků a mastí, které měly buď uzdravit či posílit lovce, nebo uškodit nepříteli. Z něčeho takového však prvňáčky při zápisu nezkouší a přijímačky z toho též neděláte. A tak se dali Denis se strejdou do práce v naději, že se jim podaří tuto vzdělávací propast mezi oběma světy nakonec úspěšně překlenout.