You. /dnf/ ✓

I.

NEW YORK.

Chladný vánek zimního New Yorku, byl silný. Lidé byli schovaní pod různými bundami, čepicemi, a kouř jim šel od pusy, jak dýchali, nebo mluvili.

První sníh byl na zemi, ale dlouho nevydrží. Už jen tak se snaží aby vydržel aspoň jeden den. Rukavice mi zahřívaly prsty na rukou, aby mi neupadly kvůli mrazu.

První krabice za druhou, a další za další. Některé těžší a některé lehčí. Věděl jsem že tu bude zima, ale ne až taková. Možná i na Vánoce vyjde nějaký ten sníh.

Krabice na mojí půlce pokoje, když spolubydlící nebyl k nalezení. Jeho půlka svítila různými barvami. Ale nejvíce to byla fialová nebo černá.

S větší námahou, jsem se snažil si vybalit věci. Zastavil jsem se u svého oblečení, buď abych si je poskládal ještě jednou, nebo abych si je spíše pověsil.

Dveře od pokoje se otevřeli rychle, že jsem skoro nemohl ani zaznamenat že někdo přišel do pokoje. Kluk většího vzrůstu, který byl samozřejmě větší než já, se na mě koukal s velkým úsměvem na tváři.

Byl stále oblečený v bundě, a jeho tváře byly červenější kvůli mrazu venku. Pár vlasů mu vykukovalo zpod čepice.

„Ahoj! Ty musíš být George že?!" S nadšením v očích se na mě ještě více usmál, jestli to vůbec ještě šlo.

Menší úsměv se mi objevil na tváři, s pocitem bezpečí, že to není nějaký kluk který vypadá jako pedofil.

„Ano, a ty jsi?" Bylo mi blbé se ptát na jméno, když on to mé zná, ale bohužel mi to nikdo neřekl.

Zahihňal se, „Promiň jsem Karl," pověsil si bundu na věšák, „blbé že jsem se nepředstavil."

Mávl jsem nad tím rukou, „To je v pohodě," jemný úsměv na tváři ho více uklidnil.

„Takže ty jsi z Londýna? Jaký to tam je?" Postel, která byla na druhé straně pokoje, měli jsme společný pokoj, byl velký musím říct, jen tak aby každý měl svojí polovinu aby se cítil jako doma.

Pokrčil jsem rameny, když krabici která byla pojmenovaná jako 'knihy' jsem ostrými nůžkami otevřel.

„Teplo si tam moc neužiješ, i když ten vibe tam je hezký." Nad vzpomínkou Londýnu a celé Anglie jsem se usmál.

Karl přikývl a lehl si na postel, „Myslím že z nás budou dobří kamarádi, George."

Pomalý smích mi vylezl z úst, „Snad ano," chtěl bych si teď lehnout do té měkké postele, na kterou jsem si teď sedl.

Myslel jsem, že postele tady budou fakt na nic. Ale nakonec se vyplatily.

„Už si tady někoho jiného poznal?" Opřel se o lokty, stále ležel na posteli, aby na mě viděl.

„Ne," odkašlal jsem si, „před chvíli jsem přijel, takže jsem neměl šanci někoho dalšího poznat."

Zasmál se, „Můžu tě seznámit s ostatními, se kterými se znám. Nemám moc kamarádů, protože jsou tady skoro všichni hajzlové, takže být tebou moc lidem tady nevěřím."

Smích panoval v pokoji když Karl dořekl svůj prolog. Tohle si musím zaznamenat, nevěřit skoro nikomu, jen přátelům.

Po chvíli se uklidnil, aby mohl pokračovat, „Mám kamaráda Sapnap, taky Quackity a Dream. Jsou tady asi nejvíce v pohodě, je s nimi sranda."

„Co je to za jména?" Pomalu jsem se zeptal, aby to nevyznělo špatně, to je to poslední co bych chtěl.

Zasténal, „Vím divné jména, ale jsou to přezdívky které jsem jim dal, takže už jim to tak zůstalo." Usmál se.

Přikývl jsem, když Karl stále povídal o svých kamarádech, s úsměv na tváři. Hádám že je má fakt moc rád.

„Chceš je popsat?!" Nemohl jsem říct ne. Jeho oči byly celé zaplněny hvězdičkami, skoro jako kdyby se blýskaly.

Palec nahoru, a s úsměvem na tváři, jsem mu naznačil aby pokračoval.

Jemně zapískal, „Takže první Sap, je malý musím říct," zastavil se, „jeho výška," plácl se do čela, „má fakt úžasný humor, a všechny vždy rozesměje. Rád nosí kšiltovky, a taky kraťasy i když je venku zima." Jako kdyby se jeho tváře červenaly, a ne zimou.

„Dále Quackity, je z Mexika, takže kdyby na tebe začal mluvit nebo nadávat španělsky tak se nediv. Rád nosí čepice, které vůbec nesundavá, možná jen když je sám." Rád bych je poznal.

Trošku si poposedl, „Dále Dream. Je z nás nejvyšší a taky má nejvyšší ego," zasmál se, „na první pohled vypadá jak nějaký bad boy, ale věř že je jako zlatý retrívr. Myslím že s ním si budeš rozumět nejvíce." Pokrčil rameny.

„A kdy bych je mohl poznat?" Byl jsem nadšený, myslel jsem, že hledat si kamarády na novém místě pro člověka jako jsem já bude těžké. Ale když se seznámíte s jedním člověkem, hned vás seznámí s více lidmi.

Zatleskal, měl fakt moc energie, „Můžeme na večeři, která je za hodinu, určitě tě rádi poznají."

S klidem mi Karl začal říkat věci typu; co se tady dá dělat, a co bych naopak neměl dělat. V klidu jsem ho poslouchal, a u toho vybaloval věci, které mi zbyly v krabici.

Tři roky, a já stále nevím co mě vše čeká.

__________________________________
Words:816

Zatím to není nic moc, ale časem se vše vyvine :) názory?

❗️jména neskloňuji❗️pokud vám to vadí tak se omlouvám :( ale fakt se mi nechce takové jména skloňovat, snad to chápete :)

Čtvrtá kniha a první kapitola hotova. Můžete si přečíst i ty ostatní :)

Terezka~<3